Kočky by totiž mohly být také přenašeči viru, a proto je nejvyšší čas přijmout nová opatření, aby nešířily virus mezi drůbeží, lidmi a jinými živočišnými druhy, domnívá se Osterhaus. V letech 2003 a 2004 uhynulo v thajských zoo zhruba 150 velkých kočkovitých šelem (tygrů a leopardů) poté, co sežraly maso kuřat nakažených virem H5N1. V únoru 2004 uhynulo na jedné farmě poblíž Bangkoku 14 z 15 koček. Jedna z nich sežrala kuřecí maso z farmy, kde právě vypukla nákaza ptačí chřipkou. Pozdější pitvy tří tamních koček potvrdily přítomnost viru H5N1. V únoru 2006 podlehla stejnému viru jedna kočka na severoněmeckém ostrově Rujana, kam chřipku přinesli stěhovaví ptáci.

V září 2004 Albert Osterhaus publikoval v americkém časopise Science výsledky pokusného infikování osmi koček virem H5N1. Všechny mu podlehly a navíc ze sebe ohromná množství viru vylučovaly. Tentýž rok potvrdily nákazu u koček tři vědecké studie. "To bylo překvapení, protože domácí i divoké kočky se obecně považovaly za odolné vůči viru ptačí chřipky typu A," napsal Osterhaus. Světová zdravotnická organizace však přesto v únoru 2006 vydala prohlášení, že "domácí kočky nehrají v šíření viru H5N1 žádnou roli", a Mezinárodní úřad pro nákazy zvířat tvrdí, že několik případů přirozené nákazy koček nemění nic na tom, že hlavním zdrojem infekce jsou ptáci.

Případy úhynu koček jsou bohužel v zemích, jako jsou Indonésie, Thajsko a Irák, běžně považovány za banální. Iráčtí veterináři, kteří bojují proti ptačí chřipce na drůbežích farmách, však hlásí rovněž zvýšený úhyn koček. Rostoucí počty úmrtí by podle Alberta Osterhause mohly být varovným signálem přítomnosti viru. Velké množství infikovaných zvířat a viru, který vylučují, zvětšuje pravděpodobnost přenosu nemoci přímo mezi kočkami. Virus H5N1 se u kočky během inkubační doby množí v plicích a dalších orgánech. Princip, jakým se virus naváže na plicní buňky, je úplně stejný jako u lidí. Kromě toho mohou kočky virus přenést i na jiné živočišné druhy a zdokonalit jeho schopnost přenosu z člověka na člověka. Uvidíme, jak k vývoji viru přispějí také psi, lišky, hlodavci a tuleni, řekl Albert Osterhaus.

Podle článku Jean-Michela Badera v deníku Le Figaro ze dne 6. 4. 2006 Hanka Hermová, Ekolist, 10. 4. 06   zdroj info ÚZPI