Zaměstnavatel je povinen podle § 103 odst. 1 písm. f) zák. č. 262/2006 Sb. zákoník práce zajistit zaměstnancům dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Součástí těchto informací je seznámení s riziky při práci a opatření na ochranu před působením těchto rizik.

Dále je povinen podle § 103 odst. 2 zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může zaměstnanec na pracovišti přijít do styku, a to při nástupu do práce (vstupní školení), ve stanovených případech a případně opakovaně (periodické školení) v termínech, které sám předem stanoví.

Zák. č. 262/2006 Sb., na rozdíl od zák. č 133/1985 Sb., neřeší, kdo může školení provádět a informace a pokyny vydávat.

Zaměstnavatel by měl vydat interní směrnici k zajišťování BOZP a v rámci ní řešit provádění školení a to jak co do obsahu školení, termínu opakování, způsobu ověřování znalostí a evidence, tak i kdo bude uvedené školení provádět. Totéž se týká informací a pokynů.

Školící musí znát přednášená témata, aby byl schopen zodpovědět případné dotazy. I když to není výslovně stanoveno, může tedy proškolený vedoucí zaměstnanec (zaměstnanec) školit řadové zaměstnance v tématech BOZP, která sám ovládá.

Školení prováděné formou, že školený si přečte předpisy sám, nebo mu je přečte někdo neznalý problematiky BOZP je nepřípustné, protože školený se nemá koho zeptat na nejasnosti a není záruka, že problematiku pochopil.

Neméně důležitou částí školení je i seznámení se správným a bezpečným prováděním konkrétních prací, které může provést jen ten, kdo uvedené práce zná a ovládá (např. mistr, parťák, zkušený spolupracovník).