Je krátce po půl šesté ráno. Spolu s desítkami lidí stojím na peronu svinovského nádraží a vyhlížím příjezd prvního pravidelného spoje společnosti RegioJet, který před několika minutami vyrazil na svou premiérovou jízdu po české železnici z Havířova.

Žlutý vlak přijíždí načas, stevardky pomáhají ochotně cestujícím usadit se na jejich místa. Za chvíli vyrážíme směr Praha. Splní nový dopravce během jízdy vše, co v rámci kampaně tak sebevědomě sliboval?

Zmatené vlakušky a opožděná snídaně

Ačkoliv jsou současné vagony vedené jako druhá kategorie, sedí se v nich opravdu pohodlně. U každého z kožených sedadel je elektrická zásuvka, takže zapojuji notebook a začínám si do něj zapisovat první postřehy z jízdy. Vypadá to slibně, funguje dokonce bezplatné připojení k internetu, okamžitě dostávám zdarma vodu a výběr z novin a časopisů.

Horší je to bohužel od počátku s další obsluhou. Stevardka ke mně dorazí s nabídkou teplého pití a jídla až za čtyřicet minut poté, co jsme vyjeli ze Svinova. V nabídce má zatím mátový čaj a instantní kávu, na slibované luxusní preso zdarma a dortík za devět korun ke snídani si musím počkat. V tu chvíli netuším, že „šilhat“ hlady budu ještě pěkně dlouho.

A to sedím uprostřed vagonu. K těm, kteří sedí na druhém konci, se „vlakuška“ nedostala zatím vůbec. Obsluhu zkrátka provázejí začátečnické zmatky. Po necelé hodině jízdy jsme v Olomouci. Vlak, který byl zatím plný zhruba z poloviny, se zaplňuje takřka do posledního místa. Jsem zvědavý, co noví cestující udělají se stevardkou, která se před chvílí vytratila. Objeví se po několika minutách a místo očekávaného občerstvení dělá nové kolečko s novinami a vodou pro nové pasažéry.

„Já nevím, co dřív, jde to nějak pomaleji, než jsme čekali,“ říká na omluvu trochu zoufalá vlakuška. Snaha o milý úsměv jí nejde upřít, obsloužit tolik lidí, kteří navíc různě přistupují a vystupují, je ale nad její schopnosti.

Své ranní objednávky – zákusku a kávy presso, se dočkám až po dvojím připomenutí zhruba po osmé hodině ranní. Jelikož jsem na vlak vstával před pátou hodinou a těšil se, jak v něm posnídám, je to zklamání. Zákusek nicméně s povděkem hladově zhltnu. Od sushi za lákavých osmdesát korun, které jsem měl v plánu objednat si ke svačině, ale raději upouštím – obávám se, že bych ho dostal až v Praze a musel ho jíst na lavičce na peronu.

Do Prahy dojel žlutý vlak včas, krátce po půl desáté ráno. Na závěr se z rozhlasu cestujícím omluvil šéf RegioJetu Radim Jančura za nedostatky, které první jízdu provázely. Během prvních několika dnů se prý vše doladí. Sympatické na tom bylo nejen to, že přiznal chybu a dokázal se omluvit, ale i to, že vůbec prvním ranním vlakem jel, aby poznal vše na vlastní kůži, nejen z případných připomínek cestujících.

Na svíčkovou láká Halina Pawlowská

Po krátké přestávce v hlavním městě se vracím na nádraží, odkud má vyjet před čtvrt na dvanáct pendolino do Ostravy. Záměrně jsem zvolil jízdu jeho druhou třídou, protože žlutý vlak udává současné vozy, kterými jezdí, také v této kategorii. Nutno ale dodat, že za jízdenku na výstavní spoj Českých drah jsem musel z peněženky vytáhnout více než dvojnásobek oproti konkurenci.

Stojí to za to? O tom, že je pendolino pohodlný a rychlý vlak, není třeba pochybovat. Vyjíždíme přesně, po kolejích pluje souprava ještě plynuleji, místa je zde také dost. Kožené sedačky ve „žluťákovi“ ale byly měkčí a příjemnější.

Ani zde nechybí nabídka zdarma. Stevardka hned roznáší noviny, chvíli poté už objíždí cestující s teplými a studenými nápoji a dalším občerstvením. Je to bez čekání, s úsměvem, ale za peníze. Kafe za 39 korun, sendviče od 59 korun. Voda zdarma se roznáší až poté, tedy přesně opačná cesta než u konkurence, která nejprve udělala první servis zdarma a až pak začala přijímat objednávky.

Půl hodiny po vyjetí jsou v pendolinu všichni cestující obslouženi. Z rozhlasu zazní hlas Haliny Pawlowské lákající na větší občerstvení do jídelního vozu, kde jsou údajně k mání pochoutky nové gastronomie, jako třeba svíčková. Ze sedadel to ale lidi, tedy aspoň v mém okolí, nezvedlo.

Přístup vlakušek Českých drah a informace z reproduktorů jsou na vyšší úrovni než u konkurence. Vše má řád. Po třech hodinách je poloprázdné pendolino v Ostravě, takže i čas má tento vlak o dost lepší. To je ale asi tak všechno, za co ho lze pochválit. V druhé třídě chybí i tak jednoduchá věc jako zásuvka u sedadel pro napájení notebooku a jiných současných přístrojů. O zcela chybějícím wi-fi ani nemluvě.

Verdikt: žlutý vlak klopýtal, ale vyhrál

Jaký by byl tedy nezaujatý verdikt člověka, který jel vlakem po delší době, oběma spoji zcela poprvé a čekal, čím ho tento způsob dopravy překvapí a případně zláká pro další jízdu?

Ačkoliv mohl znít úvodní popis jízdy ve žlutém vlaku poměrně kriticky, je podle mě mnohem lepší volba. Služby sice během premiérové jízdy klopýtaly, cena, pohodlí a přístup RegioJetu k zákazníkovi ale mluví jednoznačně pro tohoto dopravce.

Čtěte také: České dráhy reagují na konkurenci a zlevňují