Zjištění nebezpečného plynu v zásobníku sypkých hmot

Nejrůznější zásobníky (tj. prostorové konstrukce – kupř. sila, bunkry apod.) používáme k uskladňování sypkých materiálů – hmot; tyto mohou být zrnité, prachové, popř. též zčásti soudržné a vláknité povahy. Přitom sypký materiál (hmota) obsahuje minimálně dvě fáze a to tuhou a plyn. Obvykle je v sypkém materiálu přítomna i kapalina specifikovaná vlhkostí příslušné sypké hmoty – materiálu. Z uvedeného vyplývá, že ve vnitřním – skladovacím prostoru zásobníku (někdy též i v jeho bezprostředním okolí) se mohou vyskytovat nejrůznější aerosoly – heterogenní směsi malých pevných nebo kapalných částic rozptýlených v plynu, a to nejrůznější – často i nebezpečné, resp. škodlivé povahy. Druh skladované sypké hmoty, způsob plnění, vyprazdňování a provozování zásobníku, ale i okamžité povětrnostní podmínky pak rozhodují o složení atmosféry ve vnitřním prostoru zásobníku, ale i v jeho bezprostředním okolí.

Je tudíž zcela logické, že nejen návody k použití přikládané k dodávaným zásobníkům sypkých hmot (technologiím obsahujícím zásobníky) v současné době, ale i stávající celostátní bezpečnostně provozní předpisy pro tato zařízení, požadují provedení potřebných opatření k zajištění bezpečnosti osob vstupujících do zásobníku. Ověření vnitřního prostoru v zásobníku z hlediska možného výskytu škodlivých látek jakékoliv povahy zcela logicky tvoří součást takovýchto opatření. Z bezpečnostních předpisů bezpečnostně provozní povahy lze na příklad uvést Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. - viz zejména přílohu č. 5, popř. ČSN ISO 8456 (26 6202) – viz zejména znění čl. 5.3.1.9.

Uvedený požadavek obsahovaly již původní bezpečnostní předpisy pro zásobníky sypkých hmot. Ze skupiny norem lze uvést ČSN 26 0004 – Transportní zařízení. Zkoušení, dodávání, provoz, údržba a opravy (schválena 22. 10. 1969), která nabyla účinnosti k 1. 10. 1970. Podle čl. 54 byl vstup do zásobníku dovolen jen na základě povolení odpovědného zaměstnance a to až po ověření jeho vnitřního prostoru na výskyt škodlivin. Obdobný požadavek zcela logicky obsahovala i původní vyhláška č. 22/1976 Sb., o zajištění bezpečnosti práce u stabilních zásobníků na sypké hmoty, která nabyla účinnosti k 1. dubnu 1976 – viz ustanovení § 22 odst. 3 písm. e).

Při sledování, ale i vyhodnocování jednotlivých škodlivin lze využít Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Přehled přípustných expozičních limitů (PEL) – tj. celosměnových časově vážených průměrů koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž může být podle současného stavu znalostí vystaven zaměstnanec v osmihodinové nebo kratší směně týdenní pracovní doby, aniž by u něho došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jeho pracovní schopnosti a výkonnosti, u vybraných chemických látek, které se mohou vyskytovat ve vnitřním prostoru zásobníku je uveden v následujícím přehledu. Pro vybrané chemické látky jsou dále uvedeny i nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P) – tj. takové koncentrace chemické látky, které nesmí být zaměstnanec v žádném úseku směny vystaven. 

Vedle chemických látek se mohou ve vnitřním prostoru zásobníku vyskytovat i nejrůznější prachy, které taktéž mohou být škodlivé, resp. nebezpečné povahy. Velikost prašných částic je 1 µm až 100 µm, částice větší než 30 µm jsou označovány jako hrubý prach a v prostředí při běžných podmínkách rychle sedimentují. Při tepelných procesech (spalování organických látek) vzniká kouř s částicemi o velikosti 0,01 µm až 0,5 µm, při chemických oxidačních procesech (svařování) se uvolňuje dým s částicemi o velikosti 0,1 µm až 1 µm. V hygienické praxi se pod pojmem prach rozumí veškeré tuhé aerosoly.

Přípustné expoziční limity PEL (výklad pojmu viz výše) vybraných prachů, které se mohou vyskytovat ve vnitřním prostoru zásobníku jsou uvedeny v následujícím přehledu. Přípustné expoziční limity pro celkovou koncentraci (vdechovanou frakci) prachu jsou označeny PEL_c, pro respirabilní frakci prachu PEL_r. Za respirabilní frakci se rozumí hmotnostní frakce vdechovaných částic, které pronikají do plicních sklípků. Za fibrogenní prach se považuje takový prach, který je schopen vyvolat tvorbu plicních fibróz – zvýšeného bujení vaziva v plicích. Obsahuje více než 1 % fibrogenní složky a v pokusu na zvířeti vykazuje zřetelnou fibrogenní reakci plicní tkáně.

Prachy s převážně fibrogenním účinkem

Pro křemen: při F_r = 100 %, PEL_r = 0,1 mg.m^-3; PEL_c - není stanoven.  

Prachy s možným fibrogenním účinkem

Prachy s převážně nespecifickým účinkem

Prachy s převážně dráždivým účinkem

Hodnoty přípustných expozičních limitů dalších látek, které se taktéž mohou vyskytnout ve vnitřním prostoru zásobníku, postup při sledování směsí látek apod. lze nalézt v již uvedeném Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.