Pod pojmem přenos se přitom myslí například odpadní vody nebo odpady, které se čistí či likvidují mimo danou provozovnu. Ke zjištění emisí dané látky je možné použít metody, které uvádějí právní předpisy týkající se jednotlivých složek životního prostředí, tedy např. vody či vzduchu. V zemědělství jsou zdroje emisí velmi různé: například siláží jámy, haly s hospodářskými zvířaty, jímky na kejdu či hnojiště. Povinnost hlásit do IRZ se v zemědělství týká zejména velkochovů zvířat. Pro ně je důležité sledovat emise do ovzduší, a to u amoniaku (práh 10 tun za rok), oxidu uhličitý (100 000 tun), metan (100 tun), oxid uhelnatý (500 tun), ale i další látky. Údajem, s nímž se porovnává ohlašovací práh a který při jeho překročení hlásí podnik do registru, je součet všech emisí daného plynu do ovzduší z celé zemědělské výroby. Na každou látku, kterou podnik sleduje, je nutné vést vždy od počátku kalendářního roku evidenční list, a to i tehdy, je—li zřejmé, že nedojde k překročení ohlašovacího prahu. Podrobné informace i přehled sledovaných látek a jejich ohlašovacích prahů uvádí internetová stránka www.irz.cz.                  Zdroj info Agroweb