Renata Šarjaková, 11. červen 2008
Ceny potravin, WTO a zdravotní kontrola

Řečnický projev viceprezidenta COPA Gerda Sonnleitnera na tiskové konferenci konané dne 19. května 2008.

Kdykoliv dnes otevřete noviny uvidíte povídky o cenách potravin, hladu v rozvojových zemích, klimatických změnách a životním prostředí nebo bioenergii?


Všechny tyto pohádky mají jedno společné – týkají se zemědělství. 


Po celá léta orgány jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka ignorovaly důležitost zemědělství pro potírání hladu a chudoby ve světě.  


V Evropě byla bezpečnost potravin brána jako daná.  Mnoho politiků zacházelo se zemědělstvím jako s nedůležitým a zmenšujícím se sektorem.


Nyní si však stále více a více lidí začíná uvědomovat, že zemědělství je klíčem k řešení mnoha globálních výzev, jimž dnes čelíme:

  • Zajištění bezpečnosti potravin
  • Snižování chudoby
  • Snižování emisí  CO2
  • Ochrana životního prostředí


My zde v Evropě se nacházíme v předvečeru zveřejnění legislativních návrhů Evropské komise ke zdravotní kontrole.  Rovněž se nacházíme v extrémně kritické fázi vyjednávání v rámci WTO. Stanovisko COPA k oboum těmto záležitostem se bude řídit jediným kriteriem – pomohou zemědělství vyhovět těmto výzvám nebo ne?


Řeknu pár slov o současné zdravotní kontrole a WTO. Nejprve však chci reagovat na některé tiskové zprávy ohledně cen potravin.

 


Ceny potravin


Nejprve bych chtěl zdůraznit, že růst cen potravin je celosvětový fenomén – způsobený hlavně faktory mimo Evropskou unii.


Je jasné, že obrovský nárůst u některých cen – zejména u pšenice a mléka – byl částečně způsoben velmi nepříznivými klimatickými podmínkami.  Podle Spojených národů bylo 57 států v Africe, Asii a Latinské Americe zasaženo katastrofálními povodněmi. Sklizně v Asii, Austrálii, jihovýchodní Evropě, Číně, Súdánu, Mozambiku a Uruquaii byly zasaženy suchem a vlnami horka.


Je zde však ještě podstatnější dlouhodobá příčina – zvyšující se propast mezi dlouhodobým růstem poptávky po potravinách a nabídkou.


Mnozí ukazují na poptávku po bioenergiích jako na darebáka, to je však silně nadnesené. Samozřejmě, že dopad produkce bioenergií v Evropě byl bezvýznamný. Na výrobu etanolu se používá méně než  2% produkce obilovin.


Mnohem důležitější je nyní ta skutečnost, že dochází nejenom k populačnímu růstu, ale roste i poptávka zapřičiněná růstem příjmů v takových zemích jako je Čína a Indie.


Věřím, že máme potenciál této poptávce vyhovět – a učinit tak způsobem trvalého charakteru.


Nebudeme však schopni to učinit pokud budeme se zemědělstvím zacházet tak, jako tomu bylo v minulosti.


Jak můžete chtít mít dostatek zásob nějakého produktu, když neexistuje pobídka vyrábět jej.  Od roku 1996 se všeobecně zvýšily spotřebitelské ceny v Evropské unii o 42%, zatímco výrobní ceny vzrostly pouze o  21% - což představovalo podstatný pokles cen, když byly přizpůsobeny inflaci.


Rovněž na světové úrovni ceny zemědělských komodit kopírovaly v reálných podmínkách dlouhodobý klesající trend. Je proto snad překvapením, že růst produkce obilovin například za uplynulou dekádu byl pouze 0.6% ročně?


Jak to může být v pořádku, když většina z 860 milionů hladových lidí ve světě se nachází na venkově a většina z nich jsou farmáři?


Tito farmáři dokonce neměli ani dost peněz na to, aby si koupili základní potřeby jako osivo a nástroje.  Dosud pouze 3% rozvojové pomoci jde do zemědělství.


Po celá léta byly tito lidé ignorováni.  K růstu cen došlo teprve nyní a městská populace je neklidná, že se potřeba potravin objevuje v titulcích novin.


V Evropě bylo díky SZP dosaženo soběstačnosti u hlavních plodin jako jsou obiloviny, mléko a ve značném měřítku maso.  Bezpečnost potravin byla považována za danou.


Dosud jsme v Evropě zranitelní.  V současné době jsou státní zásoby obilovin nula!  A bez dovozů sóji by naše produkce masa, zejména vepřového a drůbežího, zkolabovala. Dovážíme téměř 80% potřebných bílkovinných plodin, zejména sóji.


My samozřejmě nechceme prudké výkyvy v cenách tak, jako tomu bylo v minulých letech.


Pokud ale budeme chtít mít v budoucnosti adekvátní zásoby potravin, bude muset dojít ke zvýšení cen tak, aby farmáři měli pobídku investovat a zvýšit produktivitu.  Vlády však také musí převzít odpovědnost při zajišťování bezpečnosti a stability pro své občany prostřednictvím své politiky.


V Evropské unii to znamená zařadit do těchto nových výzev silnou SZP.


V rozvojových zemích to znamená vládní politiku, která poskytuje a zabezpečuje vlastnická práva, výcvik, dobře fungující bankovní systém a přístup na trhy, což povede k lepší bezpečnosti potravin pro domácí populaci.


Toto je hlavní ponaučení, které si musíme vzít z předešlé doby.


To je to, co mne přivádí k  WTO.


WTO


Nacházíme se v kritiké fázi jednacího kola v Doha. Vyjednávání o zemědělství je mnohem dále než rozhovory o průmyslovém zboží a službách.


A když se podíváte na to co se stalo v zemědělství, je to právě Evropská unie, která udělala všechny hlavní ústupky a udržovala rozhovory naživu.


Byla to Evropská unie, která nabídla škrt svých obchod narušujících podpor ve výši  75% a úplné odstranění svých exportních podpor.


V zoufalém pokusu udržet rozhovory naživu šel Peter Mandelson hodně daleko za poslední nabídku EU z října 2005.


Naproti tomu USA pevně setrvávaly na svém tři roky starém stanovisku z roku 2005. lety.   Stále tlačí Evropskou unii a rozvojové země a přimět je k přístupu na trh.


Neměli bychom zapomenout, že americká administrativa udělala se svými farmáři dohodu, že jakákoliv ztráta podpor pro americké farmáře bude kompenzována zvýšenými exportními příležřitostmi, zvláště do rozvojových zemí.

 


Předpokládá se  kolo jednání o dalším vývoji.


Je to Evropská unie kdo je největším světovým dovozcem zemědělských komodit z rozvojových zemí.  Nejsou to Spolené státy.


Je to Evropská unie, která poskytuje pro dovozy z padesáti nejméně rozvinutých zemí světa bezcelní a bezkvótový přístup na své trhy. Nejsou to Spojené státy.


Stále je to Evropská unie, která je tlačena k dalším a dalším ústupkům.


Jak takovou dohodu může Evropská unie akceptovat, když ta nepřináší žádný prospěch průmyslu, službám a přináší obrovské ztráty zemědělství?


Vlastní odhady Komise ukazují, že její současná nabídka by znamenala celkovou ztrátu v sektorech obilovin, masa a mléka přes 18 mld. EUR. To však nezohledňuje ztráty, které bychom způsobili v celé řadě dalších sektorů – mléka, rýže, ovoce a zeleniny, vajec a skopového masa.


Pokud bychom toto vzali v úvahu, znamenala by nabídka EU celkovou ztrátu farmářskýh příjmů ve výši 27%.  Výsledkem by byly obrovské ztráty ve zpracovatelských sektorech, zejména u masa a snižování zaměstnanosti.


Většina těchto ztrát by byla důsledkem zvýšených dovozů ubírajících domácí trh EU.  Šlo by hlavně o dovozy z Brazílie, ale také z Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a USA.


Je správný čas, abychom zpětně snížili produkci a odklonili se od produkce, která může být posílána někam jinam?  Je toto doba kdy by se měla EU stát více závislá na dovozech?


Byli jsme vždy pro dosažení dohody ve věci spravedlivých pravidel pro obchodování ve  WTO.  Nyní se však nacházíme v okamžiku kdy věříme, že žádná dohoda je lepší než špatná dohoda.

 


Zdravotní kontrola


Jak již jsem zmínil dříve, náš postoj ke zdravotní kontrole se bude řídit tím, zda ta pomůže zemědělství vyhovět novým výzvám nebo ne.


Musíme počkat až prověříme poslední publikované návrhy a pak teprve vydáme naše podrobné zhodnocení.


Chtěl bych však dnes podtrhnout řadu bodů, o nichž jsem dnes hovořil s prezidentem Rady.


Farmáři jsou hlavně a především producenti a hlavně a především producenti potravin.  Podporujeme rozvoj venkova. Nedomníváme se však, že teď je čas přesunovat zdroje z oblasti podpory produkce farmářů do oblasti podpory rozvoje venkova.


Jsme proto proti jakémukoliv dalšímu přesunování finančních prostředků z prvního do druhého pilíře prostřednictvím modulace ve zdravotní kontrole.


Společnost v Evropě jasně ukázala, že chce, aby produkce potravin ve světě vyhovovala nějvyšším standardům bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí a pohody zvířat.  Vyhovění těmto normám je pro farmáře nákladné.


Pokud chceme těmto normám vyhovět, být konkurenceschopní a zachovat produkci, potřebujeme platby v rámci prvního pilíře.


Můžete se ptát – proč doopravdy potřebují farmáři tyto platby za současných vysokých cen?  Jak již jsem řekl, rádi bychom chtěli jasně vidět dlouhodobé zlepšení cen ve srovnání s minulým klesajícím trendem.  Neočekáváme však nedávné zvýšení cen, které jak jsme viděli u některých produktů I nadále pokračuje.


Padlo již rozhodnutí zvýšit mléčné kvóty a zrušit půdu danou do klidu, což usnadní situaci. Ceny u mléka a pšenice již vykazují známky propadu.


U obilovin naše odhady ukazují, že budou-li od nynějška až do sklizně příznivé klimatické podmínky, mohli bychom letos očekávat zvýšení produkce EU až na 30 milionů tun.


Zvýšení cen není v žádném případě rozšířené. Producenti prasat čelí jedné z nejhorších svých krizí vůbec. Ta je zapřičiněna vysokými cenami krmiv.


Vlastně všichni farmáři zaznamenali dramatický nárůst nákladů – nejenom u krmiv ale také u energií, což mělo nárazový efekt na ceny hnojiv a pesticidů.


Komise říká, že potřebujeme více modulace, abychom vyhověli novým výzvám klimatických změn, bioenergie, biodiverzity a řízení vodního hospodářství.


Souhlasíme, že toto jsou také důležité nové výzvy, ačkoliv bych řekl, že zajištění potřebného množství potravin je naléhavější. Rovněž je také velmi dobře možné použít přehled programů pro rozvoj venkova z roku 2010 a přesunout priority v rámci samotného rozvoje venkova. A pokud jde o klimatické změny a druhou generaci biopaliv je současnou prioritou výzkum a ne opatření rozvoje venkova.


Stejně tak si nemyslíme, že má Komise pravdu, když ještě navrhuje další oslabování opatření na řízení trhu (oslabování intervencí, soukromé skladování nebo jeho zrušení).


Důvodem proč máme nulové zásoby obilovin je částečně politika Komise, která důsledně oslabuje intervenční zásahy. Je to jednoduše nezodpovědnost úřadů, když dopustí nemít žádné zásoby obilovin tváří v tváž 500 milionům spotřebitelů.


A jednou z věcí na které se většina expertů shoduje je, že budeme čelit ještě větší těkavosti cen komodit než tomu bylo v minulosti. Nyní není správný čas na oslabování zbývajících opatření, která mohou přispět k větší stabilitě trhů.


Nakonec pár slov k odpojení. Nějakých 90% podpor je nyní odpojeno a to umožňuje farmářům reagovat rychleji na tržní podněty. Domníváme se, že by měly mít členské státy více flexibility a posunuly se více k odpojení za předpokladu, že to nepovede ke ztrátě produkce nebo to nebude mít závažné následky pro životní prostředí.


Evropská unie však zachovala ze specifických důvodů napojené platby pro řadu malých sektorů. Například výroba bílkovinných plodin by bez napojených plateb v rámci EU pravděpodobně zmizela. Dosud jsme z téměř  80% závislí na dovozech bílkovinných plodin, které jsou vhodné pro střídání osevních postupů. Podobné  argumenty vytvářejí tlak na zachování napojených plateb u rýže, sušených krmiv, lnu, pšenice durum a konopí. Domníváme se, že by v těchto sektorech měly být zachovány napojené platby do roku l 2013.


Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 074
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář