Předseda Komise José Manuel Barroso uvedl: „Evropská unie rychle zareagovala na náhlý nárůst cen potravin. Jedná se o problém, který má mnoho příčin a mnoho dopadů. Proto musíme k jeho řešení přijmout opatření na několika úrovních. Možnosti opatření, které dnes předkládáme, doplňují kroky, které jsme již podnikli. Komise vyzývá členské státy, aby k řešení tohoto problému přijaly jednotnou reakci v rámci EU. Svou reakci budeme koordinovat s našimi partnery na mezinárodní úrovni v rámci OSN a G8.“
Proč vzrostly ceny potravin?
Sdělení se zabývá důvody, které v EU i v mezinárodním měřítku vedly k nedávnému rychlému nárůstu cen potravin. Tento nárůst následoval po klesajícím trendu cen zemědělských výrobků, který panoval po tři desetiletí. Nedávný vývoj naznačuje pokles z vysokých úrovní, kterých ceny většiny komodit dosáhly na počátku roku 2008. Mezi strukturální příčiny vyšších cen potravin patří stabilní růst poptávky po základních potravinách i po potravinách s vyšší přidanou hodnotou, a to zejména ve velkých rozvíjejících se ekonomikách, a dále obecný růst světového počtu obyvatel. Značný vliv na ceny potravin mají rostoucí ceny energií, a to zejména proto, že zvyšují ceny vstupů jako například dusíkatých hnojiv, jejichž cena vzrostla od roku 1999 o 350 procent, a dále zvyšují náklady na přepravu. Zpomalil růst výnosů ze sklizní a objevily se nové trhy zemědělských výrobků. Mezi faktory, které ovlivnily ceny potravin v krátkodobém horizontu, patří horší sklizně v několika oblastech světa, historicky nízká úroveň zásob, oslabování amerického dolaru a vývozní omezení uplatňovaná řadou tradičních dodavatelů na světové trhy. Cenovou volatilitu vyplývající z těchto základních faktorů navíc posilují spekulace.
Dopady v EU
Rostoucí ceny komodit přispěly v EU k vyšší inflaci cen potravin i celkové inflaci, i když vliv tohoto nárůstu na ceny komodit byl tlumen posilováním eura, poklesem podílu cen surovin ve výrobních nákladech na potraviny oproti podílu energií a práce a nízkým podílem výdajů za potraviny na průměrných výdajích domácností. Vliv rostoucích cen potravin se však v některých členských státech projevil silněji než v jiných a měl závažnější dopady na rodiny s nízkými příjmy. Přinesl výhody pro zemědělce zabývající se rostlinnou výrobou, živočišnou výrobu naopak ovlivnil negativně kvůli vyšším cenám krmiv.
Dopady na celosvětové úrovni
Nejvážněji zasaženy byly rozvojové země, které jsou čistými dovozci potravin, naopak pro čisté vývozce byl tento vývoj obecně příznivý. Pokud vyšší ceny již nevedly k nedostatku potravin, u nejchudších obyvatel světa vyvolaly vyšší chudobu, podvýživu a zvýšenou zranitelnost v případě dalších vnějších šoků. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu však rostoucí ceny potravin představují novou příležitost jako zdroj příjmů pro zemědělce v rozvojových zemích a mohly by zvýšit podíl zemědělství na hospodářském růstu.
Budoucí trend
Ceny začaly klesat z nedávných vrcholů a komise předpokládá, že tento vývoj bude pokračovat a situace na trzích se stabilizuje. Komise však neočekává návrat nízkých cen, které panovaly v minulosti.
Reakce
Opatření ve třech oblastech, která dnes komise navrhuje, zahrnují
- 1) krátkodobá opatření: kontrola stavu společné zemědělské politiky a sledování maloobchodního sektoru v rámci hodnocení jednotného trhu v souladu se zásadami hospodářské soutěže a vnitřního trhu.
- 2) dlouhodobější opatření: iniciativy usilující o posílení nabídky zemědělských výrobků a o zajištění dostupnosti potravin, včetně podpor udržitelných kritérií pro biopaliva a vývoj nových generací biopaliv v Evropě a na mezinárodní úrovni a posílení zemědělského výzkumu a šíření znalostí, zejména v rozvojových zemích.
- 3) iniciativy přispívající ke globálním snahám o boj proti vlivu, jaký má růst cen potravin na chudé obyvatelstvo; koordinovanější mezinárodní odezva na potravinovou krizi, zejména na půdě OSN a G8; pokračování v politice otevřeného trhu nabízející nejchudším zemím světa preferenční přístup na trh EU; rychlé reakce na bezprostřední krátkodobé humanitární krize; zaměřování rozvojové pomoci na dlouhodobější projekty, jejichž cílem je revitalizace zemědělství v rozvojových zemích.
V obecné rovině bude komise situaci i nadále sledovat a bude své politiky upravovat tak, aby zahrnovaly nové okolnosti.
Měla by EU vzhledem k rostoucím cenám potravin opustit svůj cíl pro využívání biopaliv?
V roce 2007 stanovila Evropská rada cíl pro biopaliva používaná v dopravě a v lednu 2008 předložila Komise své návrhy na plnění tohoto cíle. Cílem nikdy nebylo dosáhnout 10% podílu biopaliv za každou cenu. Cílem je dosáhnout tohoto 10% podílu biopaliv za přesně stanovených podmínek. Mezi tyto podmínky patří funkceschopný a stabilní režim udržitelnosti a ekonomická výhodnost druhé generace biopaliv. O tomto režimu udržitelnosti nyní probíhají diskuze v Radě a v Evropském parlamentu. Bude to první režim svého druhu na světě. Bude muset zajistit, aby výroba neměla škodlivé vedlejší vlivy a musí být stabilní a realizovatelný. Ať už bude 10% cíle EU dosaženo či nikoliv, celosvětová produkce biopaliv dále poroste. Evropa může v této situaci nejlépe přispět tím, že udělá maximum, aby ukázala, že režim udržitelnost může fungovat, a že zajistí rychlý přechod na novou generaci biopaliv. V sektoru dopravy jsou dnes biopaliva jedinou alternativou k neudržitelným fosilním palivům. Cíl EU pro udržitelná biopaliva hraje rozhodující roli v úsilí EU snížit její emise CO2 do roku 2020 o 20 %.