Evropští pěstitelé cukrovky v současné době stojí před velkými boji. Musejí v rámci reformy cukerního pořádku EU akceptovat nejen drastická snížení cen, ale nebudou již také v budoucnu moci pokračovat v pěstování cukrovky v dosavadním rozsahu. V nyní probíhající kampani 2005/2006 se ještě v celém společenství s 25 členy sklízelo 2,17 milionu ha cukrovky. Téměř polovina z toho připadá pouze na tři státy. Největším pěstitelem cukrovky v EU je Německo s 428 000 ha, na druhém místě je Francie s 340 000 ha. Již na třetím místě následuje Polsko jedna z nových přistupujících zemí. Tam hraje pěstování cukrovky s výměrou 278 000 ha rovněž důležitou roli. Důležitějšími pěstiteli cukrovky v EU jsou kromě toho ještě Itálie s 252 000 ha a Velká Británie se 128 000 ha. Také v ostatních členských státech EU až k Baltickému moři se pěstuje cukrovka, ale zde pěstitelské plochy výrazně zaostávají za plochami vedoucích producentů. Dokonce i ve Skandinávii roste cukrovka, a sice ve Švédsku na 48 000 ha a ve Finsku na 31 000 ha. Nejnižší pěstitelské plochy vykazuje Portugalsko a Slovinsko, oba s 8 000 ha. Ne ve všech státech se bude moci pěstování cukrovky v tomto rozsahu udržovat. Do budoucna se cukrovka bude pěstovat pouze tam, kde na jedné straně umožňují klimatické a přírodní poměry vysoké výnosy při nízkých nákladech a na druhé straně může zpracovatelský průmysl cukrovku přeměnit na cukr soutěže způsobem nevyžadujícím dlouhé přepravní cesty. Především ta místa, která se umístila na prvních čtyřech místech v evropské statistice produkce, by mohla také v budoucnosti zůstat místy pro pěstování cukrovky, zatímco slabší místa by podle v budoucnu očekávaných cen cukrovky již dále cukrovku pěstovat nemohla. Odborníci počítají s poklesem evropské výroby cukru z dosavadních téměř 19 milionů tun o pět milionů tun. Rozdíl v nabídce ale bez problémů zajistí Brazílie, kde silně expanduje pěstování cukrové třtiny a produkce je dvakrát tak vysoká než spotřeba. Již nyní připadá na Brazílii přibližně 40 % celosvětového exportu cukru, to odpovídá přibližně celé produkci EU. Také pro dolnosaské sedláky představuje reforma trhu s cukrem krutý řez, který je vyrovnávacími platbami kompenzován pouze z části. Jenom v této spolkové zemi závisí na produkci cukrovky 10 000 zemědělských podniků a 5 000 pracovních míst v cukrovarnictví. Z německých pěstitelských ploch připadá přibližně 110 000 ha na Dolní Sasko. Podle reformy trhu s cukrem dojde ale také zde, i přes velmi výhodné stanoviště a do budoucna orientované struktury v cukrovarnictví, k značným posunům v pěstování.