Mariann Fisher Boel, komisařka EU pro zemědělství a rozvoj venkova, si na svém blogu blahopřeje k tomu, že EU zavede systém kontroly cen potravin na celoevropské úrovni. V první vlně půjde o ceny chleba, mléka a masa. Dánská eurokomisařka se staví dobrovolně do role řadového zákazníka v obchodní síti a s údivem poté zjišťuje, jakou cenu musí zaplatit za chléb ve svém oblíbeném pekařství v Dánsku.

V důsledku nárůstů cen některých základních potravin v roce 2007 a 2008 se Evropská komise rozhodla na konci roku 2008 navrhnout systém sledování trhu s potravinami. Systém by se měl pokusit o zvýšení průhlednosti tvorby cen v potravinové vertikále, tj. od zemědělských producentů přes zpracovatele až po konečné spotřebitele. Systém by také umožnil lépe analyzovat vícenáklady, které vznikají evropskou regulací v potravinovém řetězci. Od takového systému monitoringu výrobních a spotřebitelských cen srovnatelných potravinových výrobků si EU slibuje, že dojde k lepší informovanosti o cenových rozdílech mezi jednotlivými státy EU. Ty přitom operují na jednotném trhu. Zveřejňování cenových informací pak má odradit ty, co by chtěli zneužívat dominantní pozice na trhu v neprospěch producentů i spotřebitelů. Mariann Fisher Boel dodává: „Právě nyní producenti mléka po celé Evropě válčí s nízkými výkupními cenami. Kupříkladu typický producent mléka v Belgii dostává za litr mléka od mlékárny 25 eurocentů. V belgickém supermarketu se přitom stejný litr mléka prodává běžně za 1,25 euro, což je 5krát více. Situace je obdobná v mnoha jiných zemích EU.“ Podobně u chleba: „Když se v minulém roce strmě zvedala cena pšenice, zcela veřejně jsem se ptala, proč šly ceny chleba tak moc nahoru, protože podíl ceny pšenice v nákladech na výrobu chleba je poměrně nízký. Zpracovatelé mi tehdy říkali, že podíl nákladů na nákup surovin pro výrobu chleba byl mnohem vyšší a že svoji roli sehrál i nárůst nákladů na energii. Ale nyní, když se ceny pšenice a energií v průběhu roku 2008/2009 dramaticky propadly, jsem toho názoru, že je oprávněné ptát se znovu: proč ceny chleba tento trend nekopírují?
S výjimkou pravidelného a veřejného sledování cen však bohužel stále nejsou další návrhy evropských farmářů dostatečně řešeny. Jde především o požadavky povinného označování země původu na potravinách a nápravu dominantní pozice obchodních řetězců. Na nedávných jednáních poradních výborů Evropské komise jsme také vznesli požadavek o sledování výrobních nákladů a marží u základních komodit. Evropská komise jevila minimálně zájem o spolupráci v této oblasti. Co už ale paní komisařka na svém blogu neuvádí je to, že se jí následnými reformami evropské zemědělské politiky povedlo se zbavit téměř všech nástrojů řízení trhu a tím zvýšit nestabilitu v zemědělském podnikání a výkyvy cen na komoditních trzích obecně.

Přitom v evropské organizaci Copa-Cogeca již několik let po podobných opatřeních bez ustání voláme. Sám jsem se snažil s předsedy expertních skupin v oblasti výroby mléka a masa, aby se našimi návrhy Evropská komise, ale i ministři zemědělství vůbec seriózně zabývali. Několikrát jsme jednali s představiteli kabinetu samotné komisařky, především u komodit maso a mléko. Apelovali jsme také na ministry zemědělství sedmadvacítky v dopise, který byl zaslán při příležitosti jejich jednání v březnu tohoto roku a na kterém se projednávala kritická situace na trhu s mlékem. Svůj tlak odvádí také Evropský parlament v čele s výborem pro zemědělství (kde, jak víte, není bohužel žádný stálý člen z České republiky), především jeho předseda, britský poslanec Neil Parish, s kterým dlouhodoběji spolupracujeme.

Oficiální statistické údaje bijí do očí. Copa-Cogeca se ve svém novém dokumentu „Budoucnost společné zemědělské politiky – jakým výzvám čelíme?“ ptá, zdali zemědělci mohou za to, že ceny potravin v supermarketech jsou vysoké. Odpověď zní jasně. „Ceny, které zemědělci za svoji produkci dostávají, ovlivňují ceny v supermarketech jen minimálně. Farmář dostane jen 20% z ceny masa steaku, který zaplatí na prodejně, a to na tomto kusu masa došlo k minimálnímu opracování. Zbytek ceny jde na vrub přepravy, balení a marže supermarketu. To však není vše. Během celosvětové potravinové krize na přelomu let 2007 a 2008 došlo k náhlému nárůstu cen. Poté však ceny poklesly zpět na úroveň před krizí. Je zajímavé, že za posledních 10 let v průměru ceny zemědělských výrobců v EU rostly o 2,2%, zatímco ceny potravin v obchodní síti rostou průměrně o 3,3% ročně. Z toho je nad nebe jasné, že zemědělci přinejmenším přispěli k tomu, že se udržely nízké ceny potravin pro obyvatelstvo.“

Podle Evropského statistického úřadu Eurostat se ceny potravin v roce 2008 zvýšily oproti roku 2007 o 6%. Přitom u zpracovaných potravinářských výrobků nárůst odpovídal 7%, kdežto u nezpracovaných výrobků o 4%. Eurostat si přitom všímá toho, že v druhé polovině roku 2008 se ceny zemědělských výrobců začaly snižovat, zatímco ceny potravin v obchodní síti zůstaly na vysoké úrovni po celé období roku 2008. Po korekci na inflaci se průměrný nárůst cen zemědělských výrobců od roku 2000 pohybuje na hodnotě 0,6%. Ceny potravin přitom rostly od roku 2000 o 3% ročně.

Pro naše spotřebitele, kteří se zase tak moc nezajímají o podmínky podnikání zpracovatelů a obchodníků s potravinami, představuje iniciativa paní eurokomisařky šanci, že se konečně dozví, jak se na zákazníky přenáší (či spíše nepřenáší) výkyvy cen zemědělských komodit.

Pro naše zemědělce zase svítá šance, že se konečně někdo bude zabývat jejich ekonomickou situací. Zbývá již jen přát si, aby se nový evropský systém stal opravdu účinným a data o cenách odpovídala skutečnosti. A aby měly národní vlády ochotu data v terénu získávat. Byrokracií lze totiž zničit i sebelepší nápad. A konečně, spotřebitelé musí být o výsledcích monitoringu cen průhledně informováni ve veřejných médiích.

O dalších návrzích evropských farmářů a jejich družstvech si můžete přečíst na stránkách www.copa-cogeca.eu.
Blog eurokomisařky pro zemědělství a rozvoj venkova se nachází na následujícím odkaze: http://blogs.ec.europa.eu/fischer-boel/food-prices-what-goes-up-must-come-down/

Autor. Ing. Stanislav Jaš, www.stanislav-jas.eu