Na programu byly následující body:

1. Východiska rozvoje venkova

2. Vývoj podpory venkova v ČR

3. Nařízení Rady o podpoře pro rozvoj venkova z EAFRD a vývoj jeho projednávání

4. Přehled vypořádání připomínek ze strany ČR

5. Současný stav dokumentů k EAFRD a výhled jejich schvalování a implementace

1.   Východiska rozvoje venkova

Společná zemědělská politika EU po reformě již nepokračuje ve vysokých intervenčních podporách z následujících důvodů. Daňoví poplatníci EU již nejsou ochotni platit nadprodukci a poté skladování nebo vývoz. Podpory nejsou únosné z hlediska mezinárodních obchodních závazků WTO. Růstový produkční model není šetrný k životnímu prostředí. V Evropě klesá ochota financovat zemědělství dotacemi na produkci i proto, že se tím nedosahuje potřebného snížení cen pro spotřebitele na úroveň světových cen.

Proto Společná zemědělská politika odpojuje přímé platby od produkce, a přitom sleduje cíle stabilizace důchodů zemědělců a prohloubení orientace na požadavky trhu. Zemědělec nebo zemědělský podnik bude podporován, pokud bude dodržovat normy Společenství a zásady správné zemědělské praxe, t.j. zejména udržovat půdu v dobrém stavu, dodržovat standardy ochrany životního prostředí, potravinové bezpečnosti, zdravotního stavu a ochrany zvířat. Prostředky takto uspořené se postupně přesunou do rozvoje venkova.

Corkská deklarace z roku 1996 podpořila živoucí venkov. Doporučila začlenit venkov do existujících politik států. Přístup k venkovu musí být územní a integrovaný, kde mají své místo zemědělství, diversifikace činností, ochrana zdrojů, ekologické hospodaření, kultura, cestovní ruch i rekreace. Rozvoj venkova musí být trvale udržitelný. Měl by být uplatněn princip subsidiarity, přístup „zdola“.

Ze závěrů 2. evropské konference o rozvoji venkova v Salcburku z roku 2003  vyplývá potřeba komplexního pojetí venkova, zaměření na pokrytí potřeb v oblasti hospodářského, společenského a kulturního rozvoje spolu s péčí o životní prostředí a zapojení partnerství místních subjektů na koncepcích rozvoje. Cílem je lepší využití místních lidských, přírodních a kulturních zdrojů, vyšší efekty, a tím i úspory veřejných výdajů při rozvoji venkova.

Hlavními směry dalšího vývoje má být zaměření na živoucí venkov, zachování rozmanitosti evropského venkova a dosažení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru. Státy mají uplatňovat politiku rozvoje venkova ve všech venkovských oblastech rozšířené EU, přičemž tato politika musí sloužit potřebám širší venkovské společnosti a být založena na partnerství mezi veřejnými a soukromými organizacemi a obyvatelstvem s využitím zkušeností z iniciativy LEADER, včetně přístupu „zdola“ a nových a inovačních metod. Místním partnerstvím musí být svěřena větší pravomoc, aby mohla připravovat a realizovat komplexní rozvojové strategie, včetně administrativy, monitorování a vykazování. Politiku EU v oblasti programování, finančního a kontrolního systému bude k tomu nutné výrazně zjednodušit.                                                             Zdroj info ÚZPI