Ochrana přírody a krajiny

Potřeba novelizace tohoto ustanovení je vyvolána aplikačními nejasnostmi, jež vyústily v řadu soudních sporů, a následně v rozsudky Nejvyššího soudu ČR, uvádí ministerstvo v předkládací zprávě.

Předmětem návrhu je změna § 58 zákona č. 114/1992 Sb., v jejímž důsledku nebude možné finanční náhradu požadovat za újmu za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření na pozemcích, které jsou ve státním vlastnictví (tj. na pozemcích, na kterých hospodaří zejména příspěvkové organizace, státní podniky a jiné státní organizace). Jde o pozemky, na kterých stát daným omezením (zejm. vyhlášením některé kategorie zvláště chráněného území nebo zajištěním druhové ochrany) sám deklaroval veřejný zájem na ochraně přírody.

Kvalifikovaný odhad reálné výše újmy, kterou by požadovaly instituce spravující státní pozemky v území, ze kterého nárok na náhradu újmy zpravidla plyne (tj. v maloplošných zvláště chráněných územích a v I. zónách národních parků a chráněných krajinných oblastí), činí cca 350 000 000 Kč ročně.

Na základě svolení předsedy Legislativní rady vlády byla lhůta pro sdělení připomínek k tomuto návrhu zkrácena na 5 pracovních dnůNávrh zákona byl rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dne 29. srpna 2014, závěrečný termín pro sdělení připomínek vypršel dne 8. září 2014.

Zásadní připomínky uplatnila tato připomínková místa: Ministerstvo financí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany, Agrární komora ČR, Svaz měst a obcí ČR a místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace. Připomínky Ministerstva financí byly akceptovány. Připomínky ostatních míst se nepodařilo vyřešit a návrh je proto předkládán s rozporem s Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem obrany, Agrární komorou ČR, Svazem měst a obcí a místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace.

Uvedená připomínková místa vyslovila s návrhem úpravy, podle které by finanční náhrada podle § 58 zákona č. 114/1992 Sb. nebyla poskytována za újmu vzniklou nebo trvající na pozemcích ve vlastnictví státu, nesouhlas. Podle připomínkových míst vytváří předložený návrh nerovnost vlastnictví, znevýhodňuje některé hospodářské subjekty a vyvolává mezi nimi právní nejistotu. Ke státním podnikům je třeba přistupovat stejně jako k ostatním hospodářským subjektům. Zároveň by v důsledku přijetí navrhované změny hrozila podle připomínkových míst ztráta informací o tom, kolik finančních prostředků je investováno do ochrany přírody na státním majetku. Z předloženého návrhu zákona není zároveň zřejmé, jak bude pohlíženo na soukromé nájemce státní půdy.

Ministerstvo životního prostředí zastává názor, že navržená úprava nepředstavuje nerovnost vlastnictví a rozpor s ústavní zásadou, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Vlastníkem zemědělské a lesní půdy je stát, nikoliv státní podniky či jiné subjekty, které na státní půdě hospodaří podle zvláštních právních předpisů nebo podle soukromoprávních smluv. Stát jako vlastník může své vlastnictví omezit a nedochází tím k porušení ústavních postulátů. MŽP proto trvá na požadavku na odstranění zbytečné administrativy (přesunu finančních prostředků mezi státem a státními podniky) u pozemků, na nichž stát sám deklaroval veřejný zájem na ochraně přírody. MŽP si dokáže představit mechanismus, na jehož základě bude do hospodářských výsledků státních podniků promítnuta výše náhrady, a zbytečná administrativa náhrad újem bude zároveň odstraněna.

Co se týče dopadů na soukromé nájemce, tito budou navrhovanou změnou omezeni minimálně. Nájemci na státních pozemcích (zejména rybnících) ve správě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR o újmu nežádají, neboť ji mají ve smlouvě kompenzovanou výší pachtovného. Lesy ČR, s. p. a Vojenské lesy a statky, s. p. lesní pozemky nepronajímají, neboť podle § 5 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, je nájem státního lesa za účelem hospodaření v lese zakázán. Drtivá většina státních pozemků se zákonným omezením hospodaření je ve správě AOPK ČR a LČR, s. p.