Jako řečníci se představili hlavně domácí - mladí lidé z České republiky, ale i Polska, Estonska a Slovenska. První prezentace „Farmaření a venkov“ byla v podání česko-rakouské dvojice Tomáše Fénixe a Roberta Zahrla. Ti momentálně hospodaří na 40 ha půdy nedaleko hranic se sousedním Rakouskem a snaží se vytvářet společný seznam lidí, kterým přímo dodávají jimi vypěstovanou produkci. Po třech letech převzali intenzivní sad, který jim teď zajištuje základní příjem. Nicméně jak pan Fénix zdůraznil, „přístup k půdě je složitý, ministerstvo to nepodporuje a přístup k financím je také komplikovaný. Zároveň je zatím málo lidí, co by se takové činnosti intenzivně věnovali – není to příliš žádaná a uznávaná práce“.  Zajímavý příspěvek hned v prvním panelu měl také hospodář Milan Jurky ze sousedního Slovenska. Jeho rodině byla v devadesátých letech navrácena v rámci kolektivizace zabraná půda. Hospodařit začal jeho otec, on s manželkou odjel žít do Irska. „V Irsku je to o něčem jiném, kdo je farmář, to je někdo, ten má to správné gro,“ vysvětlil nám hospodaření v této zemi a poté informoval o situaci na Slovensku. Když se vrátili z Irska, uvědomili si, že lidé na Slovensku byli dlouhou dobu zvyklí na družstva a vnímali image zemědělce velmi špatně. Také na vlastní kůži zažili, jak některým členům rodiny způsobují různé produkty z běžných supermarketů zdravotní problémy, a to je donutilo se naplno věnovat vlastní produkci. V dnešní době hospodaří na 22 ha půdy, mají 16 kusů skotu (celoročně venku) a vyrábí vlastní sýr. Na konci pan Jurky hrdě řekl, že jsou otevřeni veřejnosti a jejich hlavním cílem je soběstačnost.

V diskuzi zazněla jedna hlavní otázka, ke které se všichni účastníci panelu vyjádřili podobně. Co vás nejvíce tlačí ve vaší činnosti? Byrokracie, papírování, problém s ministerstvem, kde se setkávají i s úplným nezájmem o jejich situaci. „Ministerstvo odmítá cokoliv řešit, je Babišovo a je totálním sabotérem. Existuje obrovský rozpor mezi jeho mediální prezentací a skutečností,“ řekl Tomáš Fénix. Zmíněny byly i problémy s koupí či pronájmem půdy a jednáním se zástupci velkých zemědělských podniků, které obhospodařují obrovské plochy půdy a nejsou vstřícní v komunikaci.

V odpoledním panelu mě překvapily velmi zajímavé prezentace a často velmi osobní příběhy lidí z venkova. Například Aleš Heuler je jedním z členů komunity v Mníšeckých Žehrovicích, kde bydlí dohromady 12 rodin a mají na starosti 40 ha půdy. Od počátku hospodaří v režimu ekologického zemědělství, avšak oficiální bio certifikát mají až poslední tři roky. Téměř veškerou produkci zkonzumují pro svou vlastní potřebu. Jejich komunita je také součástí tzv. platformy WWOOFF, kde se lidé z celého světa mohou zaregistrovat a poté navštěvovat různá místa po celém světě a vyměňovat si zkušenosti v rámci pěstování plodin, chovu dobytka a poznávání tamní kultury. Na závěr projektová manažerka PermaNetu Alena Suchánková vysvětlila pojem permakultury. Jde o systém designu sociálního bydlení a potravinové soběstačnosti. Založil ho Bill Mollison a David Holmgren z Nového Zélandu. Hlavní aktivitou společenství PermaNet není pouze vzdělávání a předávání znalostí formou kurzů, ale i sociální vyžití, zábava a oslavy.

Tato dvoudenní mezinárodní konference hostila téměř stovku lidí nejen z České republiky, ale i zahraničí - Maďarska, Polska, Slovenska a Estonska. Mezi nimi např. nově zvoleného vicepresidenta Radka Nienartowicze z Evropské rady pro mladé zemědělce (CEJA) či zástupkyni Triin Lääne z estonské MAS. I ti tak měli možnost přesvědčit se o tom, že mladý zemědělec není pouze teoretickým pojmem, že mladí zemědělci u nás opravdu jsou a i přes veškeré administrativní překážky a nevstřícnost ze strany státu se nenechají odradit. I proto by si jistě zasloužili větší podporu.

Kamila Lohrová