PODPORA NA ROZJEZD PODNIKÁNÍ

Asociace se snaží ministerstvům a podnikatelům vysvětlit, že podpora drobného podnikání musí přejít z chtíče ekonomického efektu z malých firem do podpory systému, ve kterém by se mohlo uživit co nejvíce lidi. „S Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) dojednáváme, že by začínajícím podnikatelům v malých obcích a regionech poskytlo jednorázovou podporu až 80 tisíc korun,“ uvádí Karel Havlíček.

Podmínkou je, že si dotyčný založí firmu a udělá si jednoduchý podnikatelský záměr. Protože to půjde přes MPSV, musí tam být podmínka, že příjemce podpory byl předtím nezaměstnaný a byl registrován na úřadu práce.

FONDY PRO ŽIVNOSTNÍKY A SNÍŽENÍ DAŇOVÉ ZÁTĚŽE

Do projektu je zapojeno i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), s nímž asociace domlouvá, že by i mikrofirmy se čtyřmi či pěti zaměstnanci mohly čerpat peníze ze strukturálních fondů. „Dojednávají se specifické strukturální fondy, ať už na podporu informačních systémů, technologií, nebo na podporu drobných inovací a investic. Zatímco dříve byly tyto fondy spíše pro firmy střední a větší, nyní by na ně měly dosáhnout i maličké firmy z malých obci,“ připomíná předseda představenstva.

S Ministerstvem financí (MF) jedná asociace o daňových úlevách v tom smyslu, že by se daňová zátěž u malých firem mohla redukovat pokud možno na bázi paušálu. „Konkrétně chceme, aby firmy v určitých regionech a obcích měly až 80procentni paušál. Ten dnes mají jen řemeslnici, případně zemědělci, ale jiné druhy živností – třeba obchodníci či malé výčepy, mají 60 %. Pro podnikatele, kteří nějaké daně platí, je to docela zásadní věc a myslím, že by to mohl být výrazný signál pro podporu podnikání. Samozřejmě pro ty, kteří jsou trvale ve ztrátě, to nemusí být zajímavé, ale naším primárním zájmem je podpořit ty, kteří daně platí,“ dodává Karel Havlíček.

ZAPOJIT SE MAJÍ I KRAJE

Asociace se chce s kraji domluvit na tom, že by male koloniály a pohostinství (výčepy) dostávaly průběžně jednorázovou roční podporu ve výši okolo 20 až 30 tisíc korun, která by sloužila jako impulz rozvoje infrastruktury malých obci do 500 obyvatel (v ČR jich je 3454 – pozn. red.). „Rozumím tomu, že v obci s 200 obyvateli představuje založení si obchůdku ekonomický risk. Uvedené peníze by pro majitele těchto živností mohly být zpříjemněním, nikoliv pobídkou v pravém slova smyslu. Cílem je rozvinout v obci základní služby, díky nimž by se upevňovala místní pospolitost. Majitele těchto provozoven by z uvedené činnosti měli platit nulovou daň, což by podle mého názoru bylo správné,“ podotýká Karel Havlíček. Smysluplnost tohoto nápadu dokazuje, že podobný systém úspěšně funguje v Pardubickém kraji.

Zatímco ministerstva na podporu projektu většinou kývla, dokonce i ministr financí Andrej Babiš deklaroval, že zváží případné zavedení 80procentního paušálu pro některé firmy, s kraji je podle předsedy asociace problém. „Kraje by měly mít zájem sjednotit podporu drobného podnikání a udělat vstřícný krok, aby obce v budoucnu nějaké živnostníky měly,“ domnívá se.

SPOLUPRÁCE JE ZATÍM NEKONCEPČNÍ

Podle Karla Havlíčka hodně záleží na tom, do jaké míry je obec vedena konstruktivním a podnikatelsky smýšlejícím starostou, který si uvědomuje, že podnikatele v obci potřebuje. Pokud je obec schopna pro ně něco udělat, oni to samé dělají pro obec. „Obecně se však nedá říci, že je to systémová spolupráce, je to místo od místa, obec od obce. Někde to funguje dobře, jinde hůře. Obvykle bývá problém tam, kde dochází k politikaření či kde propadnou představitelé obce funkcionaření,“ shrnuje předseda asociace své zkušenosti.

Co by podnikatelé naopak od obcí potřebovali? Především funkční infrastrukturu – aby byly udržované silnice, funkční osvětleni a základní služby (obchod). Nadstavbou

je pak školka či škola, kam mohou jejich zaměstnanci dát dítě. Co se legislativy týče, nemyslím si, že by se dalo legislativou nastavit lepší vztah mezi starostou a podnikatelem. Fungující vztah je dán konkrétními lidmi, nelze ho okleštit či zařídit žádným zákonem.

ŘEMESLNÍCI SI STĚŽUJÍ, ŽE NEVYHRÁVAJÍ MÍSTNÍ ZAKÁZKY

Na závěr uveďme jednu zajímavost, která je prý typická zejména pro české prostředí

a týká se veřejných zakázek: V ČR dochází často k fenoménu, který se v zahraničí v takové míře nevyskytuje, a to tzv. vykrádání regionů. Firmy dělají nejvíce zakázek v jiných částech republiky než tam, kde mají sídlo. Stejně tak místní úřady dávají přednost řemeslníkům

a firmám z jiných regionů než vlastního. Děje se to i v dalších oborech. „K odstranění fenoménu by částečně mohla pomoci novelizace zákona o veřejných zakázkách, kdy výběr už nebude jen o ceně, ale o racionálním rozhodnutí a kvalitě. Opět to bude záležet na lidech. A také nepůjde vymazat osobní animozitu, která je u nás vysoká. České vesnice jsou krásné,

malebné a žijí, ale lidé v nich dokážou být vůči sobě dost krutí a závist a míra nepřejícnosti

a netolerance je někdy až neuvěřitelná,“ uzavírá předseda AMSP ČR Karel Havlíček.

Eva Vítková, Moderní obec