Zprávy
Dotace
Legislativa
Zemědělství
Lesnictví a myslivost
Potravinářství
Ekologické zemědělství
Rozvoj venkova
Kraj a obce
Vzdělávání
Vodní hospodáství
Obnovitelné zdroje
Obecné informace
Agrární komora ČR
Evropská unie
Zahraničí
Zemědělská technika
Inzerce
Odkazy
Úvodní stranaZprávyRozvoj venkova
František Mariánek, 9. listopad 2009
Důvodů pro ministerstvo venkova přibývá
Již je to déle než deset let, co někdejší ministr zemědělství Josef Lux poprvé otevřel téma existence jednotného ministerstva, které by spojovalo současné ministerstvo zemědělství, životního prostředí a místního rozvoje - ministerstvo venkova.
Zdroj: ASZ, 27.10.2009
Již je to déle než deset let, co někdejší ministr zemědělství Josef Lux poprvé otevřel téma existence jednotného ministerstva, které by spojovalo současné ministerstvo zemědělství, životního prostředí a místního rozvoje – ministerstvo venkova. Následný vývoj ukázal, že idea to byla veskrze správná a bylo by velmi žádoucí o ní nejen mluvit, ale také jí uskutečnit.
Závažné politické rozhodnutí¨
Na úvod je třeba říci, že český národ se spolu jak v předlistopadovém, bohužel ale i v polistopadovém období, nenaučil mluvit. Výsledkem je, že přestože existuje obecný společný zájem řešit některé problémy, avšak tento zájem se v části provedení toho, jak zájem prosadit, liší, vznikají alternativní nové subjekty. Nedohodnou-li se mezi sebou ve straně politici, vzniká strana nová. Nedohodnou-li se podnikatelé, vytvoří se nová firma. O zemědělcích to samozřejmě platí také, ale to je dost speciální kapitola. Každopádně to ale platí i o ministerstvech. Tam je navíc třeba vytvořit dostatek míst pro loajální kamarády, a k tomu se co nejvíce ministerstev dobře hodí. Jenže je to – právě v oblasti venkovského prostoru, dost nepraktické pro „ty dole“.
Současná doba šetření, která ještě nějakou chvíli potrvá (šetřit by se vlastně mělo pořád, ale když se daří, rádo se na to zapomíná), je přitom ideálním startovacím impulsem k diskusi nad jednotným ministerstvem pro venkov. Zcela jistě by se ušetřila značný objem nákladů na úředníky, z nichž řada dělá na třech různých resortech prakticky stejné činnosti. Především by se ale jistě zjednodušila administrativa a kontroly a evidence zatěžující ze třech resortních stran zemědělské a vůbec venkovské podnikání a život. Prvotním impulsem k takové změně musí být ale novela kompetenčního zákona a je otázka, kdo bude mít tu politickou odvahu příslušnou změnu navrhnout. Přece jen se tím řada kamarádů a kamarádů kamarádů připraví o posty. Na druhou stranu, současná plošná neschopnost tolerovat na ministerstvech lidi spojené s jiným než aktuálním vedením resortu stejně žádné jistoty ve státní správě nepřináší. Spojení ministerstev by tak nemuselo úředníky tolik „bolet.“ Přesto to byla před neuskutečněnými podzimními volbami jediná ODS, které opatrně sondovala, jaké by byly na ministerstvo venkova reakce – a raději to pak již moc nezdůrazňovala. Kdyby ale skutečně psala volební program s občany, pak by takový krok měl mít logicky podporu.
Ptačí oblasti – vrchol ledovce
Zejména v praktickém životě totiž existuje celá řada dobrých důvodů k takovému spojení – je to vidět na tisících příkladech, nejnověji na vyhlášení posledních dvou ptačích oblastí Českobudějovické rybníky a Dehtář. Uvedené oblasti navrhla původně České ornitologická společnost bez konzultace s těmi, jichž se vyhlášení ptačích oblastí týká – totiž s rybáři. Ti přitom na základě omezení hospodaření v uvedených oblastech mohou přijít možná až o třetinu tamní produkce sladkovodních ryb. Co je ale podstatné – zmíněné ptačí oblasti jsou výskytem vzácných vodních ptáků cenné právě proto, že krajinu v jižních Čechách vytvářel člověk a že v ní také žije. Kdyby tam nebyl, vypadala by tamní krajina úplně jinak (například by tam nebyly v tak velké míře umělé rybníky) a nebylo by co chránit. Ministerstvo zemědělství také řadu let vyhlášení ptačích oblastí oddalovalo. Nyní je ale rozhodnuto ve prospěch ministerstva životního prostředí, byť s určitými ústupky. Klíčové nicméně je, že při jednotném ministerstvu venkova by tento problém neexistoval, neboť by dohoda musela vzniknout v rámci jednoho resortu, nejspíše dokonce v rámci jednoho, maximálně dvou odborů. A bylo by. Tento modelový problém lze přitom aplikovat na řadu naprosto důležitých aktů spojených se životem na venkově. Jmenujme třeba identifikace pozemků, daň z pozemků (obce, zemědělci), obecně rozvoj venkova, odpadové hospodářství či škody způsobené zvěří na lesních porostech. Vždy jde přitom nejméně o miliardy, které pro své spřízněné firmy hájí jedno ministerstvo proti druhému či třetímu. Od příštího roku se navíc přidá fenomén GAEC, což je naprosto typický průsečík mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí. Hlavně na kontrole dodržování zásad GAEC se přitom v praxi zřejmě ukáže (a již se to ukazuje), kam vede zaslepenost emotivních ochránců přírody, kteří na jednu stranu považují ulomený klacek za poškozování životního prostředí, na straně druhé blokují obchvaty měst a obcí, v nichž pak umírají na následky zplodin z výfuků aut lidé. Kdyby vše vznikalo „pod jednou střechou“, musely by zřejmě všechny strany trochu ustoupit, ale zcela jistě by ubylo truců, naschválů, drobných kompetenčních válek a hlavně celkové byrokracie. Má to samozřejmě ten jeden háček, v podmínkách ČR spíše velký hák – ono umění se dohodnout. Přesto, anebo právě proto, by to měli politici udělat. A hovoří-li se dnes (a vlastně stále) o potřebě koncepce našeho zemědělství, měl by případný takový materiál obsahovat i tento typ kompetenčních požadavků a priorit. V koncepci, má-li se tak nazývat, nemůže přece jít jen o dlouhodobé nástroje k podpoře producentů mléka, jak dnes agrární politika ČR v praxi vypadá……

Vytiskni tuto stránku Vytiskni tuto stránku
Hodnocení => průměr 087
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář
Úvodní stranaZprávyRozvoj venkova