Celou debatou prochází určitý soulad názorů, že se zemědělství bude stále více dělit na dva typy. Jedna, větší část se bude ve velkém věnovat produkci surovin, druhá, více orientovaná na využití příležitostí, které se na trhu objevují, více ve spolupráci s jinými sektory.

Zákon o orientaci přichází v době, kdy skutečně musí dojí ke změně. Tat změna se týká jak reprezentace povolání, tak ekonomické jednotky produkce. Došlo již ke změně orientace a zemědělské usedlosti jsou stále více produkční jednotkou. Je to dlouhý proces, který zakončuje změny po 2. světové válce. Zemědělství je stále více považováno za něco zvláštního a musí se vyrovnat se svým postavením ve společnosti.

Jak se to projeví ve struktuře farem?
Na jedné straně to budou podniky, orientované na velký trh komodit, často ve světovém měřítku. Ty budou představovat okolo 80% kapacity tržní produkce.

Na druhé straně pár set tisíc malých venkovských podniků, zabývajících se i obchodní činností, či přidruženou výrobou, často řemesly. Zemědělci si budou muset zvyknout na integraci do celé venkovské ekonomiky a být mobilnější.

Myšlenka provozovat řadu profesí vypadá nyní jako nutnost a představuje určitou revoluci v myšlení.

Zbývá stále fakt, jak se zemědělec vyrovná se světovou konkurencí. V Brazílii či Argentině stojí osetí hektaru pšenice 20$ (16€), ve Francii to je 70€ ( 80$). To znamená, že se musí vyrovnat s velmi tvrdou konkurencí.

Je zde skutečná kapacita přizpůsobení?
Musí se jednat o projekt ekonomický, kdy musíme mít dostatek hektarů, na kterých využijeme strojový park, a nebo pracovat přes Cuma (strojní družstva). Tak aby se vše co nejrychleji rentovalo.

Nový farmář bude muset být zároveň ekonomem, technikem, mít sociální znalosti a vyznat se v pravidlech pro prostředí. Zkrátka bude se muset formovat. Je jasné, že nové farmáře musíme hledat mezi zemědělci, jen proces zvětšování a převodů je stále komplikovanější. Musí mít určitou obecnou míru vzdělání, ale musí být rovněž připraven na inovace jak sociální tak technické, znát vše co moderní manažer potřebuje. Ale musí to být rovněž muž či žena, kteří se nebojí vyhledat poradce a umějí klást dobré otázky. A přijmout fakt, že asi vše nemohou dělat sami, dělit se o práci s rizikem, že dojde k chybám. Farmáři byli doposud velmi nezávislí, nyní se budou muset naučit více spolupracovat i když je to spojeno s riziky.

Zdroj: Ing. Karel Matoušek, Brusel