Renata Šarjaková, 19. březen 2008
Problémy v chovech prasat trvají

Krize v chovu prasat u nás se stále prohlubuje. Přestože na západ od našich hranic ceny vepřového již doznaly oživení, u nás jsou stále nízké. Řada chovatelů od této komodity už ustoupila a podle odhadů bude v budoucnu velká část české spotřeby vepřového kryta dovozy. Ty ale již nebudou za dumpingové ceny, jako tomu bylo dosud. Právě o těchto problémech diskutovali minulý týden u kulatého stolu týdeníku Zemědělec náměstek ministra zemědělství Stanislav Kozák, viceprezident Agrární komory ČR Pavel Novotný, předseda Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Jaroslav Hajda, předseda Českého svazu zpracovatelů masa Jaromír Kloud a ředitel Centroodbytu Pavel Krejčík. Jejich názory na současnou situaci v tomto důležitém segmentu živočišné výroby dnes přinášíme návštěvníkům Agrowebu.

 

Jaroslav Hajda: Situace chovatelů prasat je tristní. Zemědělství jako celek odhaduje za loňský rok velice slušné výsledky, ale pro ně to neplatí. Chov prasat se výrazně propadl, ztráty překročily 2,5 miliardy a právě teď se nacházíme v nejhlubší krizi. Někdy od čtvrtého týdne začala v Evropě cena růst a do současnosti narostla o 15 centů, tedy zhruba o 3,80 Kč na kilogram. U nás bohužel vzrostla cena za jatečná prasata jen o korunu v průměru na 34,50 Kč /kg JUT. Jestliže si uvědomíme, že ceny krmných směsí jsou dnes o 40 procent dražší, rostou ceny energií a dalších vstupů, tak logickým důsledkem toho všeho je likvidace chovů.
Koncem roku jsme u nás neměli více než 180 tisíc prasnic a snižování neustále pokračuje, takže v březnu budeme mít 150 tisíc prasnic. Soběstačnost tak klesá z předloňských 78 procent na loňských méně než 75 procent a letos klesne pod 65 procent. To jasně hovoří o opravdu tragické situaci chovatelů prasat. Pan náměstek samozřejmě může uvést čísla statistiky, která jsou vyšší, ale my máme podklady o od chovatelů a vycházíme také z objemu prodeje inseminačních dávek a krmných směsí.
Jedním ze zásadních důvodů současné krize je cykličnost chovu prasat a právě v ní byl minulý rok rokem negativním, a to v celé Evropě a v celém světě. Samozřejmě jinak se krize projevuje v nových členských zemích a úplně jinak v zemích EU–15, kde byli chovatelé na toto období připraveni a vytvořili si podmínky, aby nemuseli nijak výrazně výrobu omezovat, ale aby se výroba spíše omezovala u nás. Podobné problémy jako my zažívají chovatelé na Slovenku nebo v Maďarsku a také tam nastupují dovozy. Evropa je dnes někde na úrovni 106 či 108 procent soběstačnosti v této komoditě. To znamená, že má vepřového dost a je tedy odkud ho k nám k nám dovézt.
Pokud budeme hovořit o dalších příčinách, tak jsou to rostoucí stavy prasat především Německu a ve Španělsku. Němci v letech 2003 až 2007 zvedli soběstačnost ze 85 procent skoro na 100 procent. To má na nás zásadní vliv, protože Německo je nebližší soused a tedy i hlavní obchodní partner.
Celá Evropa ale jako největší vývozce vepřového dnes na světových trzích ztratila konkurenceschopnost, protože podmínky pro výrobu vepřového masa v EU jsou tvrdé a svět na samozřejmě nezajímá, zda máme v pořádku welfare či ekologii chovů. Oni se ptají na cenu, a dají přednost levnějšímu vepřovému odjinud. Maso tedy na evropském trhu zůstává a je připravené pro nás.
Pavel Krejčík: Jsou dva důvody. Chov prasat se vyvíjí v cyklech. Navíc k tomu ještě přistoupilo výrazné zvýšení cen obilovin. Ty tvoří kolem 60 procent nákladů na krmiva, což je víc než v původní EU–15. Úroveň cen se však dostala pod hladinu Evropské unie, což je pro české chovatele obzvlášť kritické a v důsledku toho se začíná zvětšovat objem vývozů. Zatímco za situace, kdy jsme byli cenově nad úrovní Evropské unie, byl problém s lukrativností vývozů, nyní jsme na tom opačně. Samozřejmě bychom radši viděli, kdyby se vyváželo více výrobků s přidanou hodnotou, to znamená masné výrobky a ne živá zvířata. Cenové relace jsou ale postavené tak, že realizace suroviny ve vybraných zemích Evropské unie je příznivější. Máme překvapivě výborné zkušenosti s vývozem do Maďarska. Přestože cena v této zemi je nižší – momentálně na úrovni české, Maďaři si váží kvality našich jatečných zvířat a platí tam cena dohodou – realizujeme za ceny na úrovni českých základních cen, což je cena před klasifikací. Přepravní náklady i veškeré ztráty při přepravě i případné veterinární konfiskáty hradí maďarský partner.
Z našich zkušeností vyplývá, že v nových zemí EU se dostaneme až přímo ke zpracovateli. To je však v zemích původních EU–15 velmi těžké, protože je to již hájemství daného obchodníka nebo obchodní organizace. Během tohoto roku jsme vyvezli do Maďarska asi 150 tun jako Centroodbyt. Jinak vývozy jsou otázkou právě především posledních tří týdnů, kdy cena vepřového na trhu byla velmi kritická. V posledních třech týdnech se vyvezlo 2000 tun živých prasat, z toho Centroodbyt více než 400 tun.
Již pátý, šestý týden totiž v Evropě nabídka relativně nepostačuje poptávce. Dochází tak k postupnému zvyšování vyhlášených cen v Německu, které je pro nás určující zemí z hlediska cen. Stoupají i ceny v Rakousku a dalších zemí EU–15. Je zajímavé, že letos to táhne Španělsko, které je razantně zvyšuje. Odhadujeme, že ceny se kvůli nedostatku prasat na trhu budou postupně zvyšovat a ke konci druhého kvartálu očekáváme jejich skokový vzestup. Je tady jeden nebezpečný faktor, že spotřebitel k cenám vepřového na pultu přistupuje trochu jako ke zdravotnictví. Ceny byly totiž pořád nízké. Ale já to vidím tak, že dotace končí na pultu. Čím více dotace klesají, stoupají ceny.
Navíc v současnosti jsou velmi nízké stavy prasnic, 197 tisíc kusů. Naposledy byly v ČR tak nízké v roce 1926. Jen proti minulému roku klesly o deset procent a to je nejdůležitější faktor. Od roku 2000 do roku 2007 se nám snížila výroba vepřového masa o 14 procent, v roce 2007 proti roku 2006 klesá počet odchovaných selat o 105 tisíc a zvyšuje se jejich dovoz ze zemí jako je Dánsko. Vloni byla totiž nesmírná krize v cenách selat, takže se dala pořídit velmi levně. Je ale pravdou, že na českém trhu kvůli likvidaci a redukci chovů, je masa dostatek. Až to dozní, obávám se, že podíl české výroby bude menší a dovozy ze zahraničí se budou zvyšovat. Dumpingové ceny odejdou a pak spotřebitel pozná, že se zdraží i vepřové. Zahraniční bude podstatně dražší než české vepřové.
Pavel Novotný: Myslím si, že bavit se jen o české, respektive evropské krizi prasat by bylo málo. Dnes se skutečně jedná o světovou krizi v odvětví chovu prasat. I ty nejvyspělejší země mají v současné době problém. Česká republika má navíc ještě jedno specifikum, že pokud dochází k poklesu ceny, je česká reakce velmi rychlá a velmi razantní, jestliže ale dochází k oživení ceny, tak dopad na české producenty je vždy pozvolnější. To prožíváme u všech komodit, nejen u prasat. Příčiny tohoto stavu bych rozšířil ještě o otázku oddělení prasat od půdy v ČR. Víme, že tady společné podniky dělají velmi významný podíl na českém trhu s vepřovým masem. Tam došlo do značné míry k privatizaci a následnému oddělení těchto podniků od půdy, což samozřejmě přináší řadu problémů, zejména ve vazbě na systém dotací, který je postaven na vztahu k půdě. U řady živočišných komodit, zejména u mléka jsme dokázali v posledním období zachytit růst užitkovosti. Když se podíváme na statistiku, každý rok předběhneme v rámci EU jednu zemi. Což ale neplatí zcela u prasat, kde máme na jedné straně dobré výsledky u řady špičkových chovatelů, ale bohužel máme i celou řadu chovatelů, kteří je nevykazují. Trh vytvořil v minulosti prostor, že se zachovali jak ti dobří, tak ti špatní chovatelé a to do značné míry deformuje cenu.
Stanislav Kozák: Základ, který je prvopočátkem ekonomického úspěchu a z něhož bychom měli vyjít, pokud se chceme bavit o rentabilitě chovu prasat, je počet odchovaných selat Jestliže je Česká republika hluboce pod průměrem špičkových států v živě odchovaných selatech tak je to zásadní problém. Máme sice několik dobrých chovatelů, kteří jsou schopni se vyrovnat s průměrem v zemích EU 15, ale bohužel máme také spoustu chovatelů, kteří nedosahují ani průměru České republiky, tedy 20 odchovaných selat na prasnici a rok. Což byl průměr v loňském roce. Česká republika byla dříve význačným vývozcem selat. Dnes se situace obrátila a my vyvážíme vykrmená prasata. Jen za loňský rok asi 200 tisíc za a zhruba 15 tisíc ze letošní leden.
To, že klesají stavy prasnic o těch devět deset tisíc kusů měsíčně, je pravda a tento trend tady je po dobu celého loňského roku. Nemyslím si ale, že by klesly stavy za tři týdny března o třicet tisíc kusů ze 180 na 150 tisíc, jak tady předpovídal pan předseda Hajda. To myslím ani nejsou tuzemská jatka schopna porazit a do Maďarska to také nevyvezeme.
Mluvíte- li o privatizaci společných zemědělských podniků, tedy podniků, které byly ve vlastnictví zemědělců, tak buďto si je zemědělci prodali, a pak už je to riziko toho, kdo je koupil, a nebo je zprivatizovali jiným způsobem, a pak záleží na nich jako vlastnících, jak se nové situaci postaví.
Krize v EU je velmi vážná a netýká se jen naší republiky. Máme ale společný trh a ty dovozy nejsou dovozy, ale obchodování na společném evropském trhu. To je podobné, jako když my vyvážíme prasata a protestují proti tomu zemědělci v jiných státech. Sem se zkrátka zase dováží vepřové maso, mnohdy zpracované z našich prasat poražených v zahraničí. S tím jsme ale vstupovali do unie a tato negativa musíme přijmout. To, že došlo k oživení trhu, se prognózovalo v rámci Evropské unie již v listopadu. Za pár dní tady máme Velikonoce a je známo že před Velikonocemi rostou ceny každoročně. Od té doby, co jsme vstoupili do EU, u nás byly ceny prasat byly vždy vyšší, než je unijní průměr. S jedinou výjimkou – po dobu tří let vždy v prvním čtvrtletí tuzemská cena klesla pod průměr EU–15.
Otázka je, zda dojde k oživení trhu po Velikonocích už ve druhém čtvrtletí, nebo jestli oživení přijde až například ve třetím čtvrtletí, což by bylo velmi nepříznivé. Pokud by došlo k vyčištění trhu, jak říkal pan viceprezident Novotný, a ti kteří to neumějí nebo nemají moderní výrobu by z něj odešli, spotřebitel by to určitě v dohledné době nepoznal.
Jaromír Kloud: Za zpracovatelskou část musím říct, že všichni, kteří podnikáme, podnikáme proto, abychom vytvářeli zisk. Pokud se tedy naskytne možnost pořídit někde něco výhodněji, tak se asi nikdo nebude divit, že dotyčný nakupuje někde jinde levněji. Samozřejmě druhou věcí je, jestli jsme schopní řešit zájem českého spotřebitele, aby dostával potraviny, které jsou někde vyrobené, poražené, vychované a narozené. To používají Němci u čistě německých výrobků. Říkají tomu 4D systém, a toto označení mají uvedeno na každém kuřeti. Německý spotřebitel na tyto informace slyší. Také pro nás je jedinou cestou, jak zvýšit zájem o české potraviny, stejně jako v Německu přes spotřebitele.
Co se týče konkurenceschopnosti našich chovatelů, zpracovatelé, kteří nemají vlastní porážky, si nestěžují, že by nemohli najít kvalitní dodavatele. Každý si asi našel své místo na trhu pro to, co nakupuje. Problém je ale, když tuzemské zboží nedosahuje určitých parametrů. Pokud například kýta odněkud zvenku má sedm kilogramů a naše pět kilogramů.
Hajda: S tím pochopitelně souhlasím. Pokud jde o diferenciaci výsledků, které vykazují chovatelé, tak se odvíjí od toho, jakým způsobem investovali do chovu. Tam kde je zainvestováno v celé vertikále od porodny až po výkrm, tam jsou výsledky dobré, protože chov prasat je dnes systémová záležitost. Uvědomme si ale, že specializované podniky, které jsou bez půdy, nebyly schopny vytvořit dostatek prostředků a s dokončením investic mají problémy. Výše investic, které se realizovaly, jsou tedy zásadním určujícím faktorem úspěšnosti. V podnicích které mají diverzifikovanou činnost, se daleko více investovalo do rostlinné výroby, která je efektivnější, a prasata stojí někde v pozadí. Dnes jsme tak svědky toho, že mnohé podniky tento segment živočišné výroby v podstatě odřezávají, protože v něm nevidí perspektivu.
Ještě se ale vrátím k tomu, že se údaje o stavech prasat nás chovatelů liší od statistiky ministerstva zemědělství. Statistika opravdu funguje trochu jinak než realita. Můžeme to srovnávat s tím jaká čísla nám dává ústřední evidence Někdy v polovině roku 2006 jsou oba údaje v podstatě stejné, ale od té doby se rozcházejí. Zjistil jsem si u oprávněných organizací, jaké jsou prodeje inseminačních dávek, což je nejpřesnější ukazatel toho, jak vypadá reprodukce a kolik je u nás prasnic. Leden 2007 vykázal meziroční pokles prodeje o 31 procent. Takže jestliže jsme měli koncem roku 180 tisíc prasnic koncem ledna jich bude 150 tisíc a následně s tím klesají i další ukazatele, počty narozených selat, počty prasat ve výkrmu atd.
Krejčík: Odvětví prošlo restrukturalizací a kdo investoval, dostal se na špičku i v odchovaných selatech. Průměr je 20,1 odchovaného selete na prasnici, vloni to bylo 19,5. Například letos průměr na prasnici v Genoservisu Podolí, který investoval, je 26,8, To jsou výsledky na úrovni lepší části chovatelů v Dánsku. Na druhém místě je Agro Jesenice s 25,8 odchovaného selete, následuje votický podnik s 25,6, a tak dále. Co se týká problematiky ceny – Německo vydává na každý týden tzv. vyhlášené ceny, což my nesmíme. De facto je uvádí za celou EU–15. Jen ve Francii jsou to ceny burzovní a jinde to jsou zřejmě ceny dosažené dohodou mezi chovateli a potravináři. Tady Centroodbyt minimálně jednou týdně informuje o trhu a snaží se vyzbrojit chovatele pro jednání s zpracovateli.
I když vytvoření odbytového družstva je jediná cesta koncentrace chovatelů a zvětšování jejich síly, je z hlediska vertikální struktury nejzranitelnější. Původní dotace odbytovým organizacím se snížila o 90 procent, takže z hlediska materiální podpory to mají odbytové organizace složitější. Plusem je, že chovatel je proti dřívější době více informován o situaci na evropském, potažmo světovém trhu. Myslím si však, že by jim mohly přinášet víc. Problémem je totiž také velká roztříštěnost odbytových organizací. Jen v červeném mase jich jsou více než čtyři desítky.
Novotný: Rozhodující je, co by kdo z nás měl udělat pro budoucnost. Musíme si tak položit otázku, co je předností českých chovatelů prasat. První a největší výhoda jsou velké schválené provozy, které mohou za určitých předpokladů, jako jsou investice, dále produkovat. Podle mých odhadů je však potřeba do chovů prasat v následujících letech investovat deset až 12 miliard korun. Teď jde o to, jestli se potřebné prostředky najdou v České republice. Pokud ne, přijde zahraniční kapitál, protože volného kapitálu je v Evropě dostatek. Myslím si ale, že naším společným zájmem by mělo být, aby to byl český kapitál a pokračovalo české podnikání v této oblasti. Co se týká odbytových družstev, potřebujeme nějakým způsobem překlenout bariéru nedůvěry, a ta je velmi silná. Za třetí, od našich politiků potřebujeme daleko větší podporu. Když nastoupil nový francouzský prezident, ve své inaugurační řeči řekl, že je pro něj velmi důležité, aby Francie byla soběstačná ve všech potravinách a vyjádřil podporu zemědělcům. Snižování nákladů by pak mohlo pomoci využívání GMO plodin. A čtvrtou je podle mého názoru otázka propojení bioplynových stanic na produkci vepřového masa. Pokud budeme mít bioplynovou stanici u velkokapacitního vepřína, tak tam nemůže být hlavním cílem produkce energie, ale zmenšení negativních dopadů na životní prostředí. To jsou podle mého názoru rozhodující kroky.
Kloud: Hlavně bych chtěl zdůraznit, že neexistuje méně kvalitní maso, které by se dováželo, i když existují levnější druhy. Když si děláme kýtu na řízky, tak si uděláme řízky a to, co zbude, to je to maso, které by mělo být levnější. Nicméně je stejně kvalitní jako ostatní. Pokud jde o dovozy, v Evropě některé díly nacházejí menší uplatnění, protože se tam nedělá takové množství sekaných výrobků. Svůj vliv mají i jiné stravovací zvyklosti. Jde například o vepřovou krkovic nebo plec. Toto pro ně nadbytečné maso pak vyvážejí a na našem trhu našlo uplatnění. Nejde o nekvalitní surovinu, existuje jen velký cenový rozdíl mezi masem žádaným na německém trhu a tím, o které není tolik zájem.
Kozák: Právě potravinové návyky v České republice jsou velmi důležitým faktorem. Když si budu moci vybrat z čeho si udělám řízek, udělám si ho ze šťavnaté krkovice. V Německu nebo v Belgii tohle neexistuje, takže se sem tato krkovice dováží pod cenou, na kterou u nás byly masokombináty zvyklé. Pro spotřebitele je to dobrá zpráva, protože si může koupit více krkovice nebo plecka. Pro zahraniční zpracovatele je to sice také kvalitní maso, ale je určeno k jiné výrobě a naši řezníci tedy pochopitelně nakupují tohle maso levněji u zahraničních dodavatelů. Je pravdou, že nějakých 46 či 48 procent masa nakupují domácí zpracovatelé v zahraničí v dílech a ne v půlkách, rozhodně to ale není podřadné maso. Je kvalitní a nezávadné a zpracovatel ho plnohodnotně využije při výrobě u nás oblíbených sekaných výrobků, jako jsou například gothajský či šunkový salám nebo špekáčky, kterých se v jiných evropských zemích dělá podstatně méně.
Krejčík: Jestliže jsme se dívali na dovozové statistiky, tak to nebyly části zdravotně závadné, ale jsou to ořezy, laloky, kůže. Například se dovezlo 11 tisíc tun sádla za 153 milionů korun, to považuji za maso podřadné kvality, protože se dává do laciných párků a do konzerv, přičemž se nakoupilo za dumpingové ceny. Dovolte mi k výrobkové vertikále: Zahraniční odbytové organizace – sdružují se prvovýrobci, zpracovatelé a prodejci, a proto to tam funguje. U nás jsme bohužel kategorizováni prvovýrobci, odbytové organizace a tak dál a tím vznikají další problémy. Podle mého názoru první chyba byla, že proběhla privatizace a restituce, aby prvovýrobci dosáhli až na finální článek. Bohužel tomu tak není. Nejsou tak silní, aby zafinancovali a provázeli všechny stupně. Byl tam jeden pokus odbytového družstva, ale dopadlo to špatně. Také mě trochu zaráží, když porovnávám cenu prasat ve JUT a cena vepřového, hrubá marže ve výši téměř 130 procent k základní ceně, což mi připadá nepřiměřeně vysoké. Pak je problém, že marže z hlediska organizace potravinářské podniky jsou předimenzované, mluvím o zpracovatelích, obchodníci mají marži kolem 21 až 30 procent. Když porovnám jatečná prasata při ceně 36,46 Kč/kg v JUT, tak jste vepřovou pečeni s kostí prodávali za 79,23 Kč/kg, což byla marže 117,3 Kč/kg. Já jsem pořád příznivcem toho, podívat se na to, jak velká kapacita zpracovatelů zvyšuje náklady. Právě na těch by se mohlo ušetřit.
Kozák: V ČR je příliš mnoho porážek s malou kapacitou. Dnes máme kousek za hranicemi porážky, které jedou ve dvou a tří směnném provozu šest dní v týdnu, zatímco u nás porážejí tři dny v týdnu na jednu směnu, ani ne na plný výkon. Tedy fixní náklady na našich porážkách jsou obrovské. My ale nejsme plánovací komise, abychom jim něco nařizovali. Každý masokombinát má svého vlastníka a je jen na něm, jak efektivně vyrábí . Že jsou řezníci nejednotní, to je skutečnost. a to že nám kolem hranic vyrostly velká porážková místa, také. Nedělejme si však iluze, že my jsme tady schopni něco podobného postavit na zelené louce.
Kloud: Těžko vyzdvihovat, že český zpracovatel má velkou marži. Vůbec bych se nepozastavoval nad tím, jaká je průměrná cena, ale pokud chci žít na tomto trhu, musím prodávat za evropskou cenu. Souhlasím s tím, že jsme roztříštění.
A jakou vidím perspektivu? Já osobně v již zmíněných 4D –v případě České republiky 4C – to je moje soukromá marketingová úloha, kterou bych se měl zabývat. Český spotřebitel je a byl zvyklý na to, že české potraviny jsou kvalitní, ale my ani obchod mu nedáváme šanci je najít. Myslím, že Klasy je málo, rozhodně není u masa. Když vidíte v Německu to zabalené kuře, tak tam ty 4D na obalu zákazník najde. To lze ovlivnit, ale faktorem, který nelze ovlivnit, je trh. Když se podíváme na Polsko a Německo, jsme strašně malí a ještě tady máme malé podniky.
Kozák: Myslím si, že ke snížení porážkových míst u nás ještě dojde. Náklady spojené s veterinárními požadavky, s požadavky na bezpečnost potravin, porostou a rozhodně nebudou klesat. Znamená to tedy, že porážek trochu ubude. Jestli budou zpracovatelé surovinu nakupovat od českých nebo zahraničních dodavatelů už dnes nebudeme schopni ovlivnit. Co bychom však měli udělat všichni společně, to je pokusit se orientovat spotřebitele na špičkovou kvalitu a ne jako dosud na nízkou cenu, Jde o to, aby si spotřebitel uvědomil, a to souzní s těmi 4 C, že domácí potraviny jsou skutečně kvalitní. To bychom měli propagovat. Naši uzenáři a řezníci umějí udělat kvalitní a špičkové výrobky, ale jejich cena se pochopitelně nemůže pohybovat kolem třiceti korun za kilogram.
Co se týká chovatelského sektoru, tam zřejmě dojde ještě ke koncentraci. Ten, kdo zainvestoval, tuhle krizi přečká a ti slabší trh opustí. Je to však ale vždy rozhodnutí chovatelů. Bohužel zřejmě se nedá nic dělat s tím, že se nám tady začínají usazovat zahraniční společnosti ať už z Dánska nebo Holandska, které tady prasata dělat budou. A to je fenomén, který mne netěší.
Hajda: Myslím, že je třeba se zamyslet nad tím, jestli koncepce, že k nám budou vozit selata na výkrm a do Německa se budou vozit na porážku vykrmená prasata, je ta nejlepší a zda by nebylo správné uvažovat o nějaké regulaci, protože představa, že by nám tady zůstala pouze kejda, je opravdu špatná. Je ale vidět, že se do chovu prasat investuje a s povděkem jsme přijali to, že ve druhém kole operačního programu se podpora chovu prasat zvýšila.
Za závažný nesdostatek považuji, že se při tvorbě zemědělské politiky nezohlednila specifika České republiky u specializovaných podniků bez půdy a mám velké obavy, že stav chovu prasat u nás výrazně doplatí na současnou krizi, která je tady ještě ostřejší než jinde v Evropě.
Krejčík: Cestu vedoucí ke zlepšení situace vidím ve snižování nákladů a zvyšování výnosů, aby se závěrečný ekonomický výsledek zlepšil. K tomu by měla směřovat strukturální přestavba odvětví v případě, že na to budou mít. Potom zvýšení odchovu selat na prasnici, propagační akce ke zvýšení spotřeby vepřového masa české provenience, to běží přes Agrární a Hospodářskou komoru ČR, což je dobře. Proč bychom měli investovat k dovozu tuku, když si ho můžu udělat doma. Výrazně by se mělo rozšířit pěstování GMO plodin, což představuje úsporu nákladů, zvýšit vývoz výrobků z červeného masa a realizovat změny v potravinářském sektoru s cílem snížení nákladů a bránit se přísunu kapitálu ze zahraničí.tím, že se budeme sdružovat do odbytových organizací.
Novotný: Akce na podporu českých výrobků byla pozitivně vnímána veřejností a je dobře, že se českým výrobkům něco dá. Připravujeme také ještě větší akci na podporu českých potravin a věříme, že bude stejně úspěšná. Budeme na tom muset spolupracovat všichni, nikdo to za nás neudělá.


Zdroj: Agroweb

Hodnocení => průměr 103
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář