Chovatelé byli nuceni přikročit k rozsáhlým stavebním úpravám – zvětšit kotce, kompletně změnit systém chovu, aby byl pro prasnice příjemnější a zařadit mnoho nových, dříve nepoužívaných prvků. Pokud by totiž směrnici nerespektovali, znamenalo by to zrušení chovů. Většina z nich proto i přes nepříznivou situaci investovala do přebudování farem velké finanční prostředky.

„Návratnost investic je přibližně dvacet let. Pokud budou chovatelům, kteří chovy zrekonstruovali a bojují s vyššími náklady, bez sankcí konkurovat chovy, jež pohodu zvířat nezměnily, může to znamenat jejich konec,“ uvedl k této problematice v té době ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Ing. Jan Stibal. „Celkově se dá říci, že se životní prostor prasat v poslední době výrazně zlepšil,“ konstatuje dnes.

Prasnice Hope navštívila i Českou republiku

Přesto i naší republiky se v minulých dnech týkala celoevropská akce ochránců zvířat prezentovaná obří nafukovací prasnicí Hope, která procestovala Evropu spolu s podpisovou peticí za zlepšení životního prostředí prasat. V pondělí 24. března v Bruselu v přítomnosti obří prasnice Hope byla petice předána Radě ministrů zemědělství. Jménem řeckého předsednictví Evropské unie petici osobně převzal řecký ministr zemědělství Athanasios Tsaftaris, dále se k němu připojili dánský a slovenský ministr zemědělství Dan Jorgenson a Ľubomír Jahnátek, česká náměstkyně ministra Jaroslava Beneš Špalková a zástupci britského a německého ministerstva. Hope, obří nafukovací prasnice větší než dvoupatrový autobus, vyjela 10. března ze sídla Compassion in World Farming (Compassion) ve Velké Británii a podnikla evropské turné, aby upozornila na utrpení prasat v nehumánních a nelegálních podmínkách velkochovů v mnohých zemích EU.

V České republice se ke kampani pod názvem Já za to stojím připojila organizace Společnost pro zvířata – ZO ČSOP – a sbírala podpisy i od českých občanů. Její zpráva přejatá od evropské organizace Compassion doputovala i do sídla Agrární komory ČR. Mimo jiné se v ní říká, že zástupci Compassion navštívili 45 farem v šesti evropských státech: Itálii, Španělsku, České republice, Slovensku, Kypru a Polsku. Ohromujících 44 z těchto farem očividně porušovalo opatření požadující welfare prasat.

Neházejme všechny země do jednoho pytle viníků

Jelikož z minulého období dobře víme, že s evropskými předpisy týkajícími se welfare zvířat nemá Česká republika velký problém a byla jednou z prvních zemí, která díky svým přísným kontrolním orgánům nařízení včas a poctivě plnila, obrátili jsme se po čase opět na ředitele Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Jana Stibala, aby celou záležitost komentoval. Především se ohradil proti některým výrokům evropských ochránců zvířat, že byly i v České republice prasnice chovány bez možnosti pohybu. „Chovatelé postupují přesně podle platné legislativy. Veškeré prasnice se mohou volně pohybovat po většinu času. Výjimkou je pouze porodní box, kde je jejich pohyb omezen z důvodu bezpečí selat a takzvaná jalovárna, kde jsou prasnice zapouštěny. Při tom samozřejmě nemohou být ustájeny volně,“ řekl.

„Co se týká roštů a slámy, je situace různá. V každém případě, pokud není k dispozici sláma, jsou prasnicím poskytovány hračky, které umožňují etologickou aktivitu. Plnění všech těchto bodů kontroluje krajská veterinární správa (KVS). V jejích zprávách zjistíte skutečnou situaci a předpokládám, že naše veterinární správa, která je v tomto ohledu jednou z nejpřísnějších v Evropě, nemůže být obviňována z neobjektivního pohledu. Samozřejmě bývají zjištěna pochybení, ale ta jsou, pokud vím, okamžitě řešena a napravována,“ dodal Stibal. Vyjadřoval se i ke kritizovanému zkracování ocásků u selat, broušení špičáků a kastraci bez umrtvení. „Tyto zásahy jsou pro sele nepříjemné. Nenazval bych je ale rozhodně drastické a rozhodně nejsou jen snahou chovatelů týrat zvířata. Dokladem toho, že nejsou drastické, je fakt, že sele pár sekund po těchto zákrocích běhá po kotci bez jakýchkoli příznaků strádání či nepohody. U všech těchto opatření jsem si navíc jistý, že kdyby je chovatelé nemuseli dělat, nedělali by je. Jsou to ale opatření úzce související s bezpečnou a kvalitní produkcí.

Bez kastrace není možno při našich porážkových vahách vykrmovat prasata bez nebezpečí vzniku kančího pachu. Pokud by se nekastrovalo, byla by část masa tímto problémem zcela jistě postižena a každý, kdo někdy ochutnal maso s kančím pachem, na tuto zkušenost hned tak nezapomene. Kastrace je několikasekundový malý zákrok, který, pokud je proveden správně a při správné hygieně, je bezproblémový. Pokud jde o krácená zubů, je situace ještě komplikovanější. Touto operací naopak chráníme welfare. V dnes běžných vrzích o počtu třinácti selat a více dochází k poměrně velkému boji o struky. Pokud nejsou špičáky ošetřeny, dochází často k poranění struku prasnice nebo selat navzájem. Zákrok je opět velmi rychlý a minimálně bolestivý (pokud je udělán správně). Může však pomoci výrazně snížit zdravotní komplikace.

Podobná situace je u krácení ocásků. U prasat není část ocásku inervována. Proto prasata ani nevnímají, pokud jim začne jiné sele ocásek okusovat. Jakmile však začne téci krev, dochází k výrazné agresivitě a často se stává, že prasata svého kolegu i zabijí. I v případě, že ne, dochází k zánětům a dalším zdravotním komplikacím,“ vysvětlil Stibal.

Více než polovina chovatelů unie neplní směrnici

„Pokud jde o situaci v Evropě, pak musím částečně s ochránci zvířat souhlasit. Je smutné, že více než polovina členských států (respektive jejich chovatelé) neplní směrnici EU o welfare prasat. Sami jsme hlasitými kritiky tohoto stavu. Bohužel, až dosud se nepodařilo v Bruselu prakticky ničeho dosáhnout. Pokud vím, v Evropské unii postupně ubývají chovy, které legislativu nedodržují, ale z mého pohledu je to příliš pomalu. Legislativa by měla platit pro každého. Evropská komise je však ve vynucování vlastní legislativy smutně bezzubá,“ konstatoval dále ředitel Stibal. Dodal, že svaz má zájem na tom, aby bylo případné týrání odhaleno a napravováno. „Porušování legislativy vrhá špatné světlo i na drtivou většinu chovatelů, kteří se chovají k prasatům odpovídajícím způsobem.

Chovatelé jsou se svými zvířaty v těsném styku a 99,9 % z nich rozhodně nemá zájem je jakýmkoli způsobem týrat. Špatné chování se totiž vždy vrací problematickým chováním prasat i snížením užitkovosti,“ uzavřel Jan Stibal. Na závěr připustil, že navíc mnoho zmiňovaných provozních operací (ocásky, špičáky a kastrace u selat) se může při povrchním a zjednodušeném pohledu jevit jako týrání. Ve výsledku však jde podle chovatelů o pravý opak – předcházení mnohem problematičtějším následkům a razantnímu zhoršení pohody zvířat. „Jednostranné a polopravdivé informace rozhodně nemohou prospět welfare prasat. Problémy k řešení v této oblasti jistě existují a otevřená diskuse může přinést mnohem více pozitiv,“ doplnil k tématu welfare zvířat Stibal.

zdroj: Eugenie Línková