"Litý asfalt na stájové chodby ve stájích pro dojnice dnes již s čistým svědomím nemohu doporučit", prohlašuje Franz Heber z poradenské služby Allgäu. Mnoho jeho podniků má obrovské problémy s litým asfaltem, některé ho dokonce již po čtyřech až pěti letech opět ze stájí odstranily.
Litý asfalt je jako podlahová nášlapná vrstva ve volné stáji u zemědělců vzhledem k jeho dlouho zachovávané protiskluzovosti a hygienickým vlastnostem velmi oblíben, i když je podlaha opravdu drahá. Litý asfalt stojí od 25 do 30 EUR za metr čtvereční. Ale nepříjemné překvapení často přichází již po třech až čtyřech letech: Pojiva se ze směsi vymývají, zbývá jen hrubé kamenivo. Právě na jemných asfaltových směsích se zdrsňování projevuje nejvíce. Výsledek: Stájová podlaha se stává struhadlem na paznehty. Odírání se zvětšuje a poškození paznehtů dramaticky narůstá.

Starých podlah se to týká zřídkakdy
Z faktického hlediska se zdá, že problém narůstá v jižním Německu. Zejména podlahy vybudované v posledních pěti až šesti letech vykazují zvýšené známky opotřebení a vypadají jako struhadla. Mnoho starších podlah, které byly položeny před 15 až 20 lety, však naopak tyto nedostatky nemá. O podílu problematických podlah z litého asfaltu se udávají různé údaje. V severním Německu nejsou s podlahami z litého asfaltu téměř žádné problémy. Frank Achelpöhler ze speciálního poradenství pro skot ve Wesermünde neviděl v litém asfaltu žádné problémy. Ve Šlesvicko-Holštýnsku je podíl problematických podlah z litého asfaltu pod pět procent, říká Hans-Joachim Rohweder z Výukového a výzkumného střediska Futterkamp ve Šlesvicko-Holštýnsku. Na jihu a na východě jsou naopak místy závažné nedostatky. Thomas Heidenreich ze Saského zemědělského zemského institutu informuje o až 75 % příliš drsných asfaltových podlah. Postižení zemědělci jsou často průmyslem ponecháni bez pomoci. "Většina firem se podle zákonné záruční lhůty po době dvou let dále o podniky více nezajímá a nabízí pouze drahou základní sanaci. Některé firmy již stavby stájí dále neprovádějí a zajímají se již jen o jednodušší stavby silnic", informuje Franz Heber. "A po zákonné lhůtě dvou let již zemědělec také nemá žádné právní důvody k žalobě.

Příčiny ještě nejsou jasné
Průmysl tápe ve tmě, co je příčinou rozpouštění asfaltu. "Postiženy jsou pouze podlahy z litého asfaltu v prostorách stájových chodeb", podotýká Heinz Günter Gerighause ze zemědělské komory Severní Porýní-Vestfálsko. "Existují zde vlivové faktory, které výrobce jednoduše nezvládl. Asfaltové podlahy v dojírnách a průjezdných žlabech naproti tomu problémy nevykazují ani po letech. Dalším problémem je ne vždy správné pokládání podlah. Právě ve stájích s venkovním klimatem se za mrazu mohou z asfaltové vrstvy vylamovat celé kusy.
Josef Matig z poradenského střediska pro aplikaci litého asfaltu z Bonnu udává mnoho možných příčin pro zdrsňování:
■ stálá vlhkost,
■ časté stříkání vysokotlakými čisticími zařízeními,
■ používání agresivních čisticích a dezinfekčních prostředků,
■ používání krmných tuků, například řepkových pokrutin.
Beat Steiner z FAT Tänikon (Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky a techniky) ve Švýcarsku pozoruje také velké rozdíly mezi jednotlivými provozy. "Často jsme pozorovali, že v jednom podniku se osvědčil asfalt s podobnou drsností, zatímco v dalším podniku byl příčinou velkého oděru. Příčina je často v řízení, jako je péče o paznehty, krmení nebo genetika. Negativní vliv lopat na vyhrnování hnoje jsme ale nemohli zjistit. Hlavním problémem u litého asfaltu je ale pro Steinera chemická odolnost. "Narůstající problémy s podlahami z litého asfaltu upozorňují na rozdílné kvality bitumenu. Výrobci až dosud podceňovali chemickou agresivitu směsi exkrementů a moče na stájových chodbách", říká Steiner. Z ropy získávaný bitumen bývá "přírodním produktem" bez zjištěného složení a vlastností. "Proto také experimentujeme s průmyslem litého asfaltu na dalších pevně definovaných přídavných látkách jako jsou elastomery, abychom z litého asfaltu mohli vytvořit stabilní směs. Zde vypadají výsledky doposud velmi uspokojivě.

Sanace
Postiženým zemědělcům zbývá pouze obroušení zdrsnělého povrchu nebo kompletní základní sanace podlah novým vyasfaltováním nebo položením gumových matrací. Beat Steiner doporučuje pro nové vyasfaltování a sanaci udávat výrobci přesně požadavky na asfalt. Mezi ně patří také údaje o stanovišti stáje, typ stáje (zateplená stáj, vnější klima), druh zvířat a hmotnost. Povrchová vrstva musí kromě jiného vykazovat vysokou odolnost vůči opotřebení působením mastných kyselin. To vyžaduje kyselinovzdorné díly, upustit především od vápenatých plnidel. Vhodným řešením je obroušení příliš drsných ploch. "Po obroušení se ale po třech až čtyřech letech objeví tytéž problémy s drsným asfaltem znovu", myslí Franz Heber. Heinz Günter Gerighausen uvažuje ještě dále: "Krátce po obroušení může dojít k masivním problémům s do paznehtů proniklou asfaltovou drtí. To by se nemělo podceňovat!". Po obroušení by se proto měla pohybová plocha dobře očistit, aby se všechny uvolněné částečky odplavily. Sanace betonem často nepřichází v úvahu. "Když byla vrstva asfaltu o síle pouhé 3 až 4 cm, je to pro vrstvu betonu příliš málo", myslí Jörn Menning ze zemského zemědělského institutu Saska-Anhaltska. "Při základní sanaci by se nemělo zapomínat, že se musí dávat pozor na výšky shrnovací lopaty na hnůj a hran boxů. Často potom přichází v úvahu jenom nový litý asfalt.

Závěr
Lité asfaltové podlahy se mohou již po třech až čtyřech letech rozpustit natolik, že poškozují paznehty. S následnými škodami se zemědělci musejí vypořádat jednoznačně sami. Průmysl nemá v současné době připraveno žádné řešení problému. Pokud je tomu tak, mělo by se od litého asfaltu ve stáji raději ustoupit.

Top Agrar, 2006, č. 2, s. R28          Zdroj info ÚZPI