Zřejmě nejhůř je na tom vepřové maso. Podle informací Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) došlo v loňském roce k prolomení magické hranice 50procentní soběstačnosti v této komoditě. Více než polovina vepřového masa spotřebovávaného v ČR pochází z dovozu, a to v situaci, kdy Evropu zmítá jedna potravinová krize za druhou.

Předsedovi Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Jindřichu Macháčkovi jsme položili několik otázek.

* Loni se Svazu chovatelů prasat společně s AK ČR podařilo prosadit určité dotace pro chovatele prasat a tím aspoň trochu stabilizovat jejich chov. Proč je tomu letos jinak a proč se produkce vepřového letos dál propadá?

Dotace, která směřovala k chovatelům, byla příspěvkem na vyšší vynaložené náklady na ozdravení a udržení zdraví zvířat. Ze zdravých chovů mají jednoznačně prospěch i spotřebitelé a zároveň to umožňuje snižovat náklady také výrobcům vepřového. Na přelomu roku však trend k poklesu stavů prasat znovu zesílil. Pokud nedojde ke změně v některém z rozhodujících faktorů, jimiž jsou cena obilovin a výkupní ceny jatečných prasat, bude tento trend pokračovat. Jeho následkem bude docházet ke snižování zaměstnanosti ve venkovském prostoru, dál poroste naše závislost na dovozu a dočkat se můžeme i skokového zvýšení cen masa. V současné době dostává český chovatel za kilogram vepřového masa v živém 32,50 Kč, což koresponduje s cenou 42 Kč za jeden kilogram masa. Čtenáři si podle cen na našich pultech lehce odvodí, kolik zůstává obchodu.

* Mohl byste současné relace cen blíž definovat? Dokážou naši chovatelé vepřové maso vyrobit za obdobné ceny jako zahraniční konkurence?

Velmi paradoxně je cena jatečných prasat v ČR už dlouhou dobu pod průměrem těchto cen v EU. Dovozy vepřového ale i tak rostou. To rozhodně neodpovídá běžným ekonomickým zákonitostem, podle nichž země závislé na dovozu mívají cenu nad průměrem – přinejmenším o dopravní náklady. Současná situace nás tak vede k zamyšlení nad reálným fungováním společného evropského trhu a jeho deformacemi národními podporami jednotlivých států.

* Tak jako u drůbeže přitvrdila EU i u prasat. Chovatelům nařídila, aby více dbali o pohodu zvířat (tzv. welfare) a dali zvířatům v chovech více prostoru. Jak to vypadá s uplatňováním tohoto nařízení v praxi?

Od 1. ledna 2013 začala v Evropské unii platit nová, výrazně přísnější pravidla pro chov prasnic (směrnice EC č. 120/2008). Vzhledem ke snaze zajistit zvířatům lepší životní pohodu je nyní zakázáno chovat prasnice v průběhu březosti v samostatných kotcích. Ty naopak musí být ustájeny ve skupinách s možností pohybu a vzájemného kontaktu. Tato změna uspořádání si ze strany chovatelů vyžádala obrovské investice a hluboké zásahy do managementu chovu. Bohužel se ukazuje, že zdaleka ne všichni chovatelé v EU a ne všechny země postupují podle platné legislativy. Podle informací získaných z Evropské komise existuje stále značné procento chovatelů, kteří nová ustanovení nesplňují, a co víc, nejsou za to ze strany státní správy těchto zemí nijak postihováni.

* Můžete uvést, o jaké země se jedná?

Zásadní nedostatky v naplňování nové legislativy je, bohužel, možné najít i v zemích z pohledu chovu prasat velmi důležitých. Příkladem mohou být Francie, Německo, Itálie, Španělsko či Polsko. V těchto zemích se novým požadavkům ještě nepřizpůsobila více než jedna třetina chovatelů (někde i polovina). Drobnější nedostatky jsou potom i v řadě dalších zemí. Celkově se odhaduje, že minimálně 20 % chovatelů prasat v EU nesplňuje podmínku skupinového ustájení prasnic přesto, že ta byla (přinejmenším u nás) prezentována jako naprosto nezbytná podmínka dalšího fungování. Paradoxně je stav takový, že země, které novou legislativu zcela dodržují, jsou spíše výjimkou.

* Znamená to, že v některých zemích se obcházejí vyhlášky a zákonem daná pravidla i kvůli tomu, aby zemědělci, kteří rekonstrukci stájí v termínu neudělají, ušetřili?

My to tak vidíme. Problémem není pouze to, že značná část evropské produkce nesplňuje daná pravidla, a nedošlo tedy ke zlepšení životních podmínek prasat. Nedisciplinovaní chovatelé navíc využívají nelegální ekonomickou výhodu danou tím, že se vyhnuli finančně náročné investici a jejich produkce tak není zatížena vyššími odpisy. V době vysokých nákladů na krmiva je tato výhoda naprosto zásadní a umožňuje jim vyrábět levněji než chovatelům, kteří se řídí zákony. Jak uvádíte, ušetřili, a to ne jen pár korun. V nákladech je to výrazná položka, kterou jsme u nás vynaložili.

* Máte signály o tom, že se k nám dováží vepřové i z chovů, které nesplňují legislativní požadavky?

Vzhledem k tomu, že Česká republika je výrazně dovozovou zemí, jeví se nám to jako velmi pravděpodobné. Je to celé postavené na hlavu. Zlepšení životní pohody zvířat, které mělo být hlavním cílem nové legislativy, nemusí být kvůli nedůslednosti vymáhání dosaženo. Naopak ti, kdo o welfare dbají a legislativu v dobré víře naplnili, mohou být zásadně poškozeni. Nevratně poškozena ale bude v takovém případě i důvěra ke každému novému opatření, které Evropská komise navrhne. Často vzývaný společný trh EU by zůstal značně problematickou iluzí.

* Bohužel zjišťujeme, že i farmáři ve starých členských zemích, kde se dává za vzor jejich produktivita práce a nižší náklady, vlastně podvádějí. Není to přitom první případ, obdobný stav byl před časem i u klecových chovů drůbeže. S tím se pak těžko soupeří…

Protože snahy o zlepšování životní pohody zvířat jsou zaštiťovány zájmem spotřebitelů, nebo přinejmenším jejich části, obracíme se na širokou veřejnost i na maloobchod. Jak se zdá, vymáhání nových opatření ze strany EU a národních vlád nebude příliš účinné. Hledáme proto pomoc v celé vertikále výroby a distribuce potravin. Jedinou jistotou, kterou v tomto okamžiku máme, je fakt, že prakticky veškeré české chovy už nové legislativě vyhovují. Žádáme proto prodejce i spotřebitele, aby preferovali výrobky z českých surovin, ať už označené logem Klasa, Regionální potravina, či jednoduše značkou CZ. Na jedné straně tím podpoří výrobky, které prokazatelně přispívají pohodě chovaných zvířat, a na straně druhé pomohou ukázat, že dodržování platné legislativy není chybou, či dokonce hloupostí. Bonusem pro ně bude i to, že tak pomohou k udržení zaměstnanosti na venkově a podpoří tuzemskou výrobu. V nynější situaci, kdy ceny krmiv jsou proti loňskému roku o 30 procent vyšší, zatímco cena jatečných prasat stoupla přibližně o tři procenta, chovatelé prasat nedokážou pokrýt ani své výrobní náklady. Bez pomoci spotřebitelů a obchodníků se obávám, že místo potenciálního většího obchodního prostoru, který by se měl otevřít adaptovaným chovům, dojde k dalšímu propadu stavů zvířat a k ještě hlubší závislosti na dovozu masa ze zahraničí.

Stránku připravila Eugenie Línková

***
 
Několik aktuálních čísel o chovu prasat

* K 30. březnu 2013 bylo v ČR chováno 90 tisíc prasnic, což je proti loňsku pokles o 10 tisíc kusů. * Loni touto dobou dostávali tuzemští chovatelé za kilogram jatečného prasete 30,76 Kč, letos je to 31,90 Kč/kg. * Ceny krmiva ale mezitím vzrostly o 27 %. Krmné směsi přitom tvoří asi 70 % nákladů na produkci vepřového masa. Například tuna sóji jako krmiva stála loni okolo osmi tisíc Kč, letos se její ceny pohybují od 11 do 13 tisíc Kč/t. * Na produkci vepřového masa letos většina tuzemských chovatelů prodělává. Jeho největší producent, Agrofert Holding, za první čtvrtletí zaznamenal v tomto oboru ztrátu 45 miliónů Kč.

Odhaduje se, že minimálně 20 % chovatelů prasat v EU podmínku skupinového ustájení prasnic nesplňuje

Situace nás vede k zamyšlení nad fungováním společného trhu a jeho deformacemi národními podporami

zdroj: Eugenie Línková