Okusování ocásků a jiné projevy agresivního chování neovlivňují pouze pohodu selat a prasat ve výkrmu, ale vedou také k významným ekonomickým ztrátám. Pokousaná zvířata mají nižší užitkovost a poškozené tkáně se mohou stát vstupní branou různých infekcí.

Většinou se jedná o tři formy kanibalismu – okusování ocásků, okusování boků a nekrózy ušních boltců. Výskyt projevů kanibalismu se většinou dává do souvislosti se stresem. Zvířata, která jsou citlivá na stres, vykazují zvýšenou koncentraci glukokortikoidů v krvi. Také adrenalin zvířata zneklidňuje. Proto je třeba stres minimalizovat – např. optimalizací stájového klimatu a dobrými podmínkami v chovu. Některé faktory, které přispívají k výskytu projevů kanibalismu:

·         příliš nízká stájová teplota,

·         průvan v prostoru, kde se pohybují selata,

·         kolísající vlhkost vzduchu,

·         příliš malá cirkulace vzduchu,

·         velké teplotní výkyvy,

·         příliš malý krmný prostor u žlabu,

·         příliš mnoho zvířat na jednotce plochy stáje,

·         nedostatečné zásobování vodou, špatná kvalita vody a špatná hygiena,

·         vysoká zátěž zvířat parazity,

·         nepravidelné zásobování zvířat krmivy. 

Vedle stresu vyvolává projevy kanibalismu většinou nerovnováha metabolismu. V mnoha podnicích začínají s okusováním ostatních nejmenší selata samičího původu. Většinou jsou tato zvířata vystavena deficitu živin již v období sání mateřského mléka a proto se snaží najít zdroj živin, ze kterého by deficit vyrovnala.

Poranění jsou vstupní branou infekce a dochází tak k aktivizaci imunitního systému. Organismus musí bojovat s choroboplodnými baktériemi, viry nebo plísněmi a spotřebovává větší množství bílkovin na tvorbu protilátek a mediátorů zánětu (např. haptoglobinu). V tabulce je znázorněn dopad aktivizace imunitního systému na užitkovost prasat. Během infekce a po jejím prodělání výrazně stoupá spotřeba bílkovin v organismu, což může vést rychle k deficitu. Výsledky polních pokusů jasně prokázaly, že existuje vzájemný vztah mezi zdravotním stavem a výskytem agresivity. V případě výskytu onemocnění dýchacích cest dochází k vzestupu rizika agresivního chování 1,6krát. Pokud se mortalita po odstavu pohybuje nad 2,5 %, zvyšuje se riziko dokonce 3,9krát.

Tabulka 1: Infekční tlak snižuje užitkovost odstavených selat

Cíleným krmením je možné agresivní chování u prasat redukovat. Výsledky některých výzkumů prokázaly pozitivní vliv přídavku solí do krmné dávky prasat na četnost agresivních projevů chování (vit tabulka 2). Při zvýšení koncentrace solí v krmné dávce je v každém případě nezbytné zvířatům zajistit přísun dosatečného množství kvalitní napájecí vody, protože její spotřeba v tomto případě výrazně stoupá.

Tabulka 2: Sůl v krmné dávce redukuje agresivitu prasat

K uklidnění zvířat může přispět i přídavek hořčíku (např. ve formě magnesiumfumarátu) , protože při jeho nedostatku narůstá dráždivost organismu. Cenově výhodnější je oxid hořečnatý, ovšem jeho biovyužitelnost je nižší, protože není rozpustný ve vodě a navíc často může vyvolat nežádoucí průjem.

Jednou z forem agresivního chování je pokousání v oblasti slabin, kterým bývají nejčastěji postižena zvířata na začátku předvýkrmu. Po opakovaném napadání zvířat  v oblasti slabin a zadních končetin dochází k tvorbě krvavých ran, ze kterých se později vytvářejí nekrózy. Proč se u některých zvířat nekrózy vyvinou a u jiných ne, nebylo dosud plně objasněno. Stejným způsobem vznikají také nekrózy na ušních boltcích, především na jejich okraji. Hojení ran provází velká svědivost, proto postižená zvířata mají při okusování ušních boltců nejprve příjemné pocity. Na výskyt ušních nekróz má vliv několik následujících faktorů:

·         Námel u obilovin (zejména u žita a tritikale) obsahuje alkaloidy, které působí především na periferní cévy a mohou významným způsobem ovlivnit zásobování krví okrajových částí těla díky zúžení malých cév. Při silné kontaminaci alkaloidy námelu může dojít k odumření hrotu ušního boltce.

·         Také při infekci krevního parazita Eperythrozoon suis byl sledován výskyt ušních nekróz. Pro odhalení přítomnosti parazita je nutné provést vyšetření krve.

·         Poruchy metabolismu, které vedou k tvorbě a resorpci endotoxinů jsou v posledních letech nejčastější příčinou nekrózy okrajů ucha.   

V prvních osmi dnech po odstavu je příjem krmiva u selat nehomogenní. Po minimálním příjmu v průběhu prvních třech dní dochází 5. den k přežrání. Stejně je tomu většinou také u selat zařazených do výkrmu.

Množství krmiva, které selata dokáží přijmout 5. den je většinou tak velké, že nedojde v žaludku k jeho dostatečnému a rovnoměrnému okyselení, které nestačí k usmrcení choroboplodných zárodků, optimálnímu natrávení škrobů a aktivizaci pepsinu. Nestrávené živiny se pak v tenkém a tlustém střevě stávají živnou půdou koliformních a jiných baktérií, jejichž populace se začnou množit.

Ve zdravém organismu jsou endotoxiny (složky vnější buněčné stěny gramnegativních bakterií) detoxikovány v játrech a vyloučeny z těla střevem, plícemi a vemenem. Ovšem jenom v případě, že játra pracují optimálně. U zatížených nebo dokonce poškozených jater je detoxikační činnost omezena, toxiny se dostávají do krve a aktivují srážlivost krve. Selata po odstavu nebo po ustájení do výkrmových kotců většinou po dvou týdnech začnou kýchat, dochází k výraznému prokrvení ušních boltců, což je způsobeno zvýšeným krevním tlakem a teplotou. Je proto nezbytné sledovat teplotu selat v prvních třech týdnech po odstavu. Pokud jsou selata vystavena horečce po dobu delší než jeden týden, dochází vlivem endotoxinů ke stimulaci srážlivosti krve a díky zahuštění krve dochází k odumření špičky ušního boltce.

Pomocí krmiva šetřícího metabolismus (např. circolin) je možné podpořit tvorbu krve a její srážlivost a usnadnit tak léčbu ušních nekróz popř. předejít jejich vzniku. Taková dieta by měla obsahovat co možná nejlépe stravitelné komponenty, protože v organismu zvířat postižených horečkou je omezena tvorba trávicích enzymů. Nežádoucí je vysoký obsah vlákniny a tuku. Zvířata postižená nekrózami představují jen špičku ledovce, téměř vždy mají i ostatní selata problémy s horečkou nebo poruchami krvetvorby a srážlivostí krve a dochází u nich k depresi užitkovosti.

Primus, 2006, č. 3, s. 20 – 23                                             Zdroj info ÚZPI