Jatečná prasata s nízkým podílem hřbetního špeku přinášejí chovatelům vyšší zisky. Není však vůbec jednoduché vyprodukovat prasata se slabší vrstvou hřbetního špeku a vysokým podílem hlavních masitých částí. V jedné studii kanadští vědci zjistili, jaké faktory v zemědělském podniku mají na výšku hřbetního špeku rozhodující vliv. Do výzkumu, který trval dva roky,  se zúčastnilo celkově 90 farem. Většina kanadských farmářů ve výkrmu prasat využívá jednotnou genetiku. V průměru dosahovala výška hřbetního špeku 19,5 mm. V zemědělských podnicích s jednotným původem zvířat docházelo jenomkv velmi malému kolísání hodnoty tohoto parametru. Prasata z podniků potýkajících se s výskytem PRRS (reprodukční a respirační syndrom) měla vrstvu hřbetního špeku vyšší v průměru o 0,54 mm. Na farmách, na kterých se praktikoval systém turnusového zástavu, byl zjištěn pokles výšky hřbetního špeku o 4 mm (v rámci kotce) resp. pokles o 1,5 mm v případě celého oddělení v porovnání s podniky využívajícími kontinuální naskladňování zvířat.
Vědci po získání těchto poznatků radí farmářům, aby zaměřili svoji pozornost na striktní kontrolu PRRS, protože toto onemocnění má negativní vliv na hodnotu jatečného těla stejně jako doporučují přejít na systém turnusového zástavu zvířat. Kolísání výšky  hřbetního špeku a podílu hlavních masitých částí ve stádě je možné snížit díky sjednocení původu zvířat.

Primus, 2006, č. 3, s. 19                               Zdroj info ÚZPI