Po odstavu dochází k nárůstu počtu vzájemných konfliktů mezi selaty, proto je velmi důležité jim zajistit dostatečně velkou plochu kotce, aby nedocházelo k eskalaci stresu. Stres vyvolaný vzájemnými boji zvířat mezi sebou negativně ovlivňuje příjem krmiva a tím dochází k velké diferenciaci jednotlivých selat uvnitř skupiny.
Po dobu dvou let probíhal v saském Zemědělském ústavu chovu prasat v Köllitsch výzkum s cílem zmapovat potřebu ustájovací plochy pro selata. Do výzkumu bylo zařazeno 12 vrhů odstavených selat a na nich byly testovány různé varianty krmení a hustoty osazení kotců. V podmínkách výzkumu byla testována optimální hustota obsádky pro kotec o rozloze cca 8 m² .   
Výsledky: Jako optimální se ukázala plocha o rozloze 0,44 až 0,47 m² , to odpovídá počtu 17 až 18 selat v kotci. Při této hustotě obsádky je možné u selat dosáhnout průměrného denního přírůstku ve výši 440 g.
Je zajímavé, že na výši přírůstků neměla negativní vliv pouze vyšší hustota obsádky kotce, ale rovněž tak i nižší hustota. Při velmi nízké hustotě obsádky poklesly průměrné přírůstky na 360 až 380 gramů. Při vyšší hustotě došlo k poklesu ještě výraznějšímu.
Bylo rovněž pozorováno, že při nízké hustotě obsádky kotce není možné zajistit selatům ideální tepelnou pohodu, což má rovněž negativní vliv na jejich užitkovost. Selata přispívají nezanedbatelnou měrou k vytváření optimální teploty ve stáji a v případě nízké teploty se vzájemně choulí na jednom místě a přijímají méně krmiva.
Také systém krmení může hrát svoji roli. Ve skupině 17 až 19 selat byla hierarchie zvířat nejstabilnější, proto byl také příjem krmiva u zvířat z tak četné skupina nejvyšší. Nejenom u větších, ale i u menších skupin může příjem krmiva klesat, protože v malých skupinách soupeří o jedno krmné místo méně zvířat.

SUS, 2005, č. 6, s. 56 a 57                          Zdroj info ÚZPI