Pravdou je, že v tomto zákoně (zákon č. 246/1992 Sb. v platném znění) se zcela jednoznačně o zákazu používání "ostnáče" nikde nehovoří. Je zde však mnoho paragrafů ze kterých lze usuzovat, že jeho použití může být za týrání zvířat považováno. Jedná se zejména o § 4, odst. 1), písm. n), který říká že:

"za týrání se považuje používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu zvířete prostředky, které zvířeti způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví".

Na obdobný výklad by bylo možné usuzovat i z paragrafů 10 a 12a stejného zákona. Nicméně zcela jednoznačně zde zákaz použití formulován není. Přesto však se v doporučeních Ústřední komise na ochranu zvířat (ÚKOZ) se uvádí že:

"...k oplocení je zakázáno používat takové materiály, které mohou zvířata poranit, zejména ostnatý drát...".

Více jasno však do této problematiky dává vyhláška Ministerstva zemědělství č. 191 z roku 2002, kde je v § 7 odst. 3) jednoznačně uvedeno že: "...Všechny prvky a části stavby pro ustájení zvířat musí být konstruovány a udržovány tak, aby se nevyskytovaly ostré okraje, hrany nebo výčnělky, o něž by se mohla zvířata zranit. Nesmí být použit ostnatý drát".

Paragraf 7 této vyhlášky je však věnován požadavkům na stavby hospodářských zvířat. Dle této vyhlášky se pak stavbou rozumí "stavba nebo soubor staveb pro zvířata k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům s výjimkou staveb a zařízení pro ryby a včely".

Je tedy otázkou, zda oplocení pastvin je považováno za stavbu. Zároveň je ale důležité i to, jakým způsobem při stavbě oplocení bylo postupováno ve vztahu ke stavebnímu zákonu. Stavební zákon v § 139b odst. 1 totiž stanoví, že za stavbu se považují veškerá stavební díla bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání. Pokud vznikne pochybnost, zda se určitá konstrukce, zařízení či věc považuje za stavbu, je třeba vycházet ze stanoviska příslušného stavebního úřadu. Týká se to i ohrazení zemědělské půdy užívané pro pastevní chov hospodářských zvířat. Praxe správní i soudní vychází z toho, že v konkrétním případě je stavební úřad oprávněn posoudit, zda jde o stavbu či zařízení podléhající stavebnímu zákonu, či nikoli. Pokud by stavební úřad ohradník s ohledem na jeho provedení v konkrétním případě považoval za stavbu, jednalo by se o oplocení, které je drobnou stavbou a vyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu (§ 139b odst. 8 a § 55 odst. 2 stavebního zákona). Pokud by stavební úřad dospěl k názoru, že jde pouze o krátkodobé přenosné zařízení, podle § 56 písm. c) stavebního zákona by nevyžadovalo stavební povolení ani ohlášení. Pro někoho bohužel, pro jiného bohudík, je formulace vyhlášky ve vztahu ke stavbám naprosto jednoznačná a neumožňuje žádný jiný výklad. Jelikož se však tento paragraf týká pouze staveb, mohlo by za stavbu z hlediska chovu masného skotu považováno pouze zimoviště a pastvina už nikoliv. Vyhláška č. 53/2001 k ekologickému zemědělství se problematice používání ostnatého drátu věnuje také, a to velmi jednoznačně. Paragraf 11 odst. 8 hovoří o tom, že:

Ohrady a oplocení pozemků nesmějí být zhotoveny z předmětů s ostrými hranami a hroty, zejména z ostnatého drátu.

Ze všeho zde uvedeno by se dalo usuzovat, že použití ostnatého drátu v konvenčním zemědělství zcela jednoznačně zakázáno není a o tom, zda se jedná o porušení nějakého předpisu (např. na ochranu zvířat proti týrání) by se rozhodovalo dle konkrétního případu na konkrétním chovu. Nicméně všechny informace týkající se této problematiky a ostatní indicie ukazují spíše na to, že kontrolní orgány by se zřejmě přikláněly k tomu, že ostnatý drát použit být nesmí. Pokusíme se proto zjistit ještě více informací, které by na otázku jak to s použitím ostnatého drátu ve skutečnosti je, odpověděla zcela jednoznačně.
Zdroj: www.cschms.cz