Renata Šarjaková, 7. březen 2009
Chov skotu v tuzemsku je v ohrožení

 

Další komodita, jíž se prezident Agrární komory ČR Jan Velebana ve svém vystoupení na jejím XVII. sněmu věnoval velkou pozornost, je chov dojného skotu. „Z 3,5 milionu kusů skotu v roce 1990 jsme se dostali na 1,4 milionu kusů, což je snížení o šedesát procent.

U dojnic z 1,2 milionu kusů na necelých 400 tisíc kusů je to pokles o dvě třetiny. Jestliže se v České republice v roce 1990 vyrobilo 4,8 miliardy litrů mléka, tak v současné době jsme zhruba na Evropskou unií přidělené kvótě 2,7 miliardy litrů, což je snížení o 46%.

Podíl Evropy na rostoucí produkci světa se sice snižuje, ale propad české produkce je jeden z nejhlubších i v nových členských zemích unie. Podle údajů Ústavu zemědělské ekonomiky a informací převyšují náklady na mléčnou produkci průměrné roční ceny mléka již třetí rok. Je to za situace, kdy průměrná roční dojivost převyšuje řadu starých členských zemí unie a je na solidní evropské úrovni. Cena se tak částečně dotuje z přímé platby na velkou dobytčí jednotku,“ vysvětlil Veleba.

 

Mlékárny využívají vztahu bez smlouvy

Postupný pokles průměrné měsíční ceny mléka z 10 Kč/l v březnu až na 7,20 v prosinci 2008 vyústil v bezprecedentní situaci, kdy mlékárny hrozí omezením nákupu suroviny a některé rozeslaly dodavatelům, většinou odbytovým organizacím zemědělců, seznam sběrných míst, ze kterých jsou ochotny odebírat mléko pouze v režimu takzvaného bezesmluvního plnění. Předpokládají, že za takové mléko odpovídající všem špičkovým parametrům budou moci zaplatit 4,50 – 5,50 Kč/l, tedy v úrovni 50 – 60% nákladů na výrobu (ÚZEI, 8,96 Kč/l v roce 2007).


„Může zemědělec zaplatit za naftu, hnojiva, za krmné směsi až podle toho, za kolik prodá mléko? To jsou rovné podmínky, rovné šance? To je státem a Evropou garantovaná ochrana hospodářské soutěže? Nejde spíš o diktát počínaje finančním kapitálem přes obchod a zpracování s dopadem až na prvovýrobu s nečinným přihlížením kontrolních orgánů? To je ta blahodárně působící neviditelná ruka trhu?,“ poukazoval na nerovné podmínky na trhu Jan Veleba.


Současná situace, kdy se již desátý měsíc prodává mléko s hlubokou ztrátou, tlačí chovatele dojnic do neřešitelných problémů. Pokud by takový stav trval déle, nemá na vybranou nikdo. Kdo investoval do moderních stájí a welfare zvířat, nebude moci splácet úvěr, když bude pokračovat ve výrobě mléka, ale ani když dojnice prodá na jatka. Takové ceny, jaké se nabízejí, neudrží při životě ani toho, kdo dosud neinvestoval a nezadlužil se.


Odvrácení krachu celého odvětví včetně předvýrobních a zpracovatelských návazností a s dopadem na zaměstnanost venkova může pomoci jen okamžitá mimořádná finanční pomoc chovatelům.

 

Kdy a kolik finančních zdrojů


„Řešení jsme navrhli. Vyzývám ministra zemědělství, aby nám řekl jasné slovo – kdy a kolik finančních zdrojů bude směřováno na záchranu tohoto sektoru. Pro ilustraci, jak obdobný problém řeší sousední Polsko, sděluji, že tam se rozběhl program na zachování stád dojného skotu, ze kterého obdrží chovatel na každou dojnou krávu 1000 zlotých, což je 6000 Kč.


Druhý způsob, jakým podpořit dojný skot, vede přes podporu odbytových organizací. Věřím, že pan ministr stejně jako jeho předchůdci přišel na náš sněm s pozitivní zprávou o navýšení objemu prostředků na záchranu dojnic,“ konstatoval Veleba.


Velkým problémem našeho zemědělství je narušená hospodářská soustava obrovským zmenšováním objemu živočišné produkce. Historicky převažoval v českém zemědělství zhodnocovací proces - živočišná produkce byla vždy objemově větší než rostlinná. Opačnou tendenci posledních let potvrzuje i minulý rok. Je to cesta k nižší finalizaci, extenzitě, dalšímu nevyužívání produkčního potenciálu a pasování českého zemědělství do role dodavatele surovin k dalšímu zpracování pro někoho jiného.

Tady možnost tento článek ukončit yjen na monostránku dát dole tučně z čeho je čerpáno a kdo to vytvořil,díkyEdita

„Zvlášť výrazně se to projevuje na obilovinách a jejich zhodnocení. Jejich vysoká loňská sklizeň 8,4 milionu tun byla třetí největší od roku 1990, kdy dosáhla téměř devět milionů tun. V roce 2004 to bylo 8,8 milionu tun. Minulé vyšší sklizně však byly vždy z podstatně vyšší plochy o 100 tisíc a 50 tisíc hektarů. Intenzita výroby tedy roste a hektarový výnos obilovin 5,37 tuny byl překonán pouze v mimořádně úrodném roce 2004. Je to zásadní rozpor s neustále klesajícími stavy prasat i skotu, ale i s nevyužíváním již vybudovaných kapacit na bioetanol,“ dával vše do souvislostí Veleba.

 

Stále dost obilí v zásobách


K 31. prosinci 2008 byly podle ČSÚ v zásobách ještě čtyři miliony tun obilí z loňské sklizně. Ke stejnému datu roku 2007 to bylo o polovinu méně. Do letošních žní je potřeba vyskladnit více než tři miliony tun při zachování běžných zásob na přechodné období, než je možné vyrábět mouku a krmné směsi z nové sklizně.


„Decimováním stavů prasat a skotu si dále zvyšujeme přebytek obilovin. Záchranná síť v podobě intervenčních nákupů pro nízké intervenční ceny nefunguje. Poměrně velké množství obilí je potřeba vyvézt, vypálit na líh, výrazně zvýšit státní hmotné rezervy nebo i využít v teplárnách. Veškeré takové užití však bez částečné finanční pomoci není možné. Rozhodnout je potřeba rychle. Tak velké množství obilí se nevyskladní hned a hrozí nebezpečí, že novou sklizeň nebude kde uskladnit,“ apeloval na zástupce ministerstva zemědělství Veleba.


Na evropské úrovni je podle něj potřeba prosadit zvýšení intervenčních cen, které by odpovídaly nárůstu cen vstupů. Pokud se to nepodaří, je nutné přijmout opatření na národní úrovni.


Hodnocení => průměr 106
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář