Regulační zásahy EU oddálí problém

Bohužel, dosavadní politika EU se systémem kvót neumožňující dostatečně dynamický rozvoj konkurenceschopným podnikatelům a naopak zachovávající na trhu při ekonomickém životě farmáře, kteří snižují laťku národní i unijní efektivity, může vést dokonce k opačnému efektu – totiž že z trhu odejdou perspektivní producenti mléka, například proto, že budou pro své odběratele příliš malí. Ačkoli se v současné době řada zemědělců v celé EU raduje, že se na půdě Rady ministrů, i díky aktivitě našeho ministra zemědělství Petra Gandaloviče, podaří dalšími regulacemi trhu (intervenčními výkupy a subvencovaným exportem) problém s momentální nadprodukcí evropského mléka vyřešit, je třeba po pravdě konstatovat, že tyto regulace budou v praxi znamenat jen další odklad základního problému: Totiž, jak dosáhnout stavu, kdy bude evropská produkce mléka cenově konkurenceschopná jako celek vůči mimoevropské produkci. Je přitom zcela zřejmé, že díky složité byrokracii, regulaci cen i výroby i třeba ceně lidské práce nebude výroba mléka v Evropě vůči například takové latinské Americe konkurenceschopná nikdy. Částečně to lze sice vykompenzovat vyšší přidanou hodnotou k mléčné surovině, sofistikovanou produkcí kvalitních výrobků, jako jsou sýry či jogurty a dobrým marketingem, včetně sázky na regionální mlékárenské speciality. Nižší celkovou efektivitu mlékárenské výroby v EU ale nelze natahovat donekonečna. Právě to se ale současnými mechanismy s cílem zbavit se za každou cenu nahromaděných přebytků mléčné suroviny děje. Skutečnost, že zásah EU nepochybně zvýší ceny mléka a jeho výroba se stane podle všeho již za pár měsíců opět rentabilní, nesmete totiž z trhu potřebné množství neefektivních farmářů a celý kolotoč může začít, možná ještě letos, nanovo. Každopádně je třeba v příštích letech (nejen měsících) počítat s podstatně vyšší turbulencí cen mléka, než tomu bylo doposud. To v praxi znamená rozvážněji utrácet peníze a nechávat si více než dosud určitou finanční rezervu. Není to ostatně nic nového, takhle se někdejší sedláci chovali vždy. Nyní je ale třeba, aby se k takovému principu vrátili i zemědělci vzešlí k někdejších zemědělských družstev. Zmíněné cenové výkyvy budou přitom ve většině případů nepředvídatelné a neovlivnitelné. Na vině je princip globalizace, kdy odbytové, klimatické či politické problémy v jedné části světa dopadnou díky komplexnímu celoplanetárnímu propojení ekonomik na podnikatele na úplně druhém konci planety. A nikdo, ani EU, s tím nic neudělá.

Globální souvislosti

Snad až na nestora tuzemského mlékárenského průmyslu, Oldřicha Obermaiera, bohužel v ČR nikdo nesleduje, a nebo o nich alespoň neinformuje, prognózy vývoje produkce mléka ve světě v příštích deseti letech. V zásadě se předpokládá, že poptávka po mléku globálně poroste, a že bude tato rostoucí poptávka alespoň částečně zabezpečena produkcí z Evropy. To je relativně optimistický výhled, jenže tak to podle všeho nebude. Poptávka po mléce sice nepochybně poroste, analýzy ale očekávají současný nárůst produkce mléka v Brazílii, Indii, Číně a dalších zemích, a to až o deset procent. EU by na tuto poptávku mohla reagovat pouze srovnatelnými obchodními podmínkami (nižší cenou), jinak lze očekávat, že se „rozvojový svět“ mlékem uživí sám. Je totiž potřeba si uvědomit, že podle dohod ve Světové obchodní organizaci (WTO) skončí nejpozději od roku 2013 exportní dotace, které by mohly evropské mléko na světových trzích zlevňovat. Náběhová křivka na ukončení subvencovaných vývozů má navíc fungovat už napřesrok. Akce, kterou letos EU hodlá s podporou exportu svých přebytků provést, tak může být jednou z posledních tohoto druhu. 

Jak provést selekci

Opět je tedy nutno zopakovat, že na tuzemském, ale ani evropském trhu s mlékem všichni jeho dosavadní producenti do budoucna nezůstanou. Jak ale zabezpečit, aby „v propadlišti mléčných dějin“ zůstali ti praví? Nu, podle všeho je třeba v prvé řadě daleko razantněji než dosud – a tím myslím v tuzemských podmínkách, protože v zahraničí to funguje rozhodně na selektivnější úrovni než u nás – platit rozdílné ceny za kvalitnější a méně kvalitní mléko. Kromě toho je nutné rozlišit, k čemu bude prodané (z pozice mlékáren nakoupené) mléko určeno. Někdejší eurokomisař a současný poradce Gandaloviče pro předsednictví Franz Fischler například ohledně zahraničních zkušeností s výkupem mléka konstatoval, že mléko na sušák se v zahraničí zcela běžně vykupuje za podstatně nižší ceny než mléko třeba k výrobě sýrů. To ale také předpokládá, a Fischler to také zmiňuje, daleko lepší logistiku, efektivitu a plánování zpracovatelů mléka. A také jejich koncentraci. V ČR mezi sebou bojuje příliš mnoho příliš malých mlékáren s příliš obdobným sortimentem. To vede k sebevražedné konkurenci zpracovatelů, přičemž minimálně část onoho konkurenčního boje, který se vede hlavně o ceny, přenášejí na producenty mléka. Je prostě realitou, že v ČR má produkce, výkup i zpracování mléka opravdu velké rezervy a bylo by velmi žádoucí, aby ministerstvo zemědělství, například na základě podnětů z řad zájmových organizací, tento stav změnilo. Při těchto změnách by se mělo přitom řídit například následujícími principy:

- Nějakým způsobem zvýhodnit menší producenty mléka za předpokladu, že vzorky jejich mléka budou prokazatelně vykazovat danou nadstandardní kvalitu

- Iniciovat výrazně selektivnější ceny vykupovaného mléka podle stanovené kvality a užití

- Podporovat přesun dojného skotu ze stájí k pasteveckému způsobu chovu s cílem minimalizovat náklady na produkci mléka, přičemž efektivita vynaložených nákladů by měla být větší prioritou než maximální užitkovost

- Rozpracovat článek 68 – nové výzvy, a mléko jako komoditu zabezpečující podnikatelům provozní on-line prostředky stanovit jako základní komoditní prioritu při využití zdrojů z uvedeného článku

- Umožnit, na základě rozpracování návrhu ASZ, opuštění výroby mléka při finančních kompenzacích – konvergenční program

- Posílit marketing zaměřený na kvalitní, regionální a národní mlékárenské produkty při současné spolupráci dietologických odborníků

- Nebránit fúzím zpracovatelských podniků

Je ovšem otázkou, zdali se tohle všechno povede. A je také dobré uvědomit si, že jednotlivé kroky vytržené z kontextu celkové smysluplné strategie nepomohou také ničemu. Má ale někdo v této zemi odvahu vytvořit a především realizovat skutečné zefektivnění produkce mléka? Upřímně řečeno, nevím. Tak či tak, produkce mléka nemá, ale ani nebude mít do budoucna v ČR „na růžích ustláno“, a nebylo by tedy vhodné podléhat planým optimistickým nadějím. Je to smutné, ale je to tak.

Petr Havel