Ministr zemědělství Petr Gandalovič zatím deklaroval, že na výdajích hodlá ušetřit v oblasti vodního a lesního hospodářství a původně měly být redukovány i národní dotační tituly. U nich ale nakonec ministerstvo uvažuje o mírném navýšení. Rozhodující škrty by tak měly postihnout národní doplňkové platby TOP-UP. To je ovšem docela sporné řešení. Kromě toho, že tím Topolánkova vláda nenaplní předvolební sliby, v nichž se zavázala k maximálnímu možnému dorovnání evropských podpor směrovaných na produkci, je totiž možné šetřit významné finanční prostředky i jiným způsobem. Respektive bylo by, kdyby se příslušná řešení hledala včas. Nikdy ale není úplně pozdě.

Určitě o jednu až dvě miliardy korun by bylo především možné snížit výdaje na existenci desítek ústavů a subjektů se statutem příspěvkových i přímo z rozpočtu ministerstva plně sanovaných institucí. Taková redukce výdajů by přitom byla v přímém souladu s liberální a konzervativní politikou, k níž se současná vládní garnitura hlásí, a neznamenala by tak určitý rozpor mezi činy a slovy. Jednou z cest ke snížení institucionálních výdajů by přitom mohly být fúze některých subjektů. Do současné doby se však „podařila“ jediná, a to sloučení dřívějšího Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE) a Ústavu zemědělských a potravinářských informací. Bohužel, právě tyto organizace k sobě zrovna moc „nepasují“, neboť obě vyvíjely dosud o dost rozličné činnosti. Škoda je i zániku dobré značky VÚZE, která byla po celé dosavadní polistopadové období nejobjektivnější zárukou ekonomických informací, byť se často zdály zemědělské veřejnosti nepříjemné. Všechny podstatné prognózy VÚZE se ale naplnily, včetně prognózy o problémech v tuzemských chovech hospodářských zvířat a specielně prasat. Tak či tak, k dalšímu slučování zatím nedošlo a i kdyby se tak stalo v průběhu příštího roku, což je vzhledem k institucionálními lobismu málo pravděpodobné, zůstává minimálně pro rok 2009 tento potenciál k šetření nevyužit.

Integrovaná produkce

Další, více než půl miliardy korun, by bylo možné ušetřit opuštěním současných podpor integrované produkce. Přestože by jistě hlasitě protestovali zejména ovocnáři a zelináři, je zcela evidentní, že integrovaná produkce je ve své podstatě jakýsi „kočkopes“, přechodné stadium mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím. Příjemci podpor prostřednictvím integrované produkce přitom zcela deformují trh mezi oběma polohami – mají vyšší dotace než zemědělci konvenční a tím jsou výrazně zvýhodněni. Na druhou stranu mají téměř stejné dotace jako ekologičtí farmáři, ale nemají ani zdaleka tolik povinností – a tím jsou i oproti biozemědělcům zvýhodněni. Korektní by přitom měla být bipolární volba – buď vsadit (a v tomto smyslu být podporován) na konvenční produkci nebo na ekoprodukci. Třetí možností by pak měly být (a jistě brzy budou) biotechnologie, tedy pěstování a produkce geneticky modifikovaných organismů (GMO). Mimochodem, že si lze mezi bio a nebio produkcí vybrat, demonstrují v praxi někteří vinaři, kteří směřují do oblasti biovín. To samé (vybrat si) budou muset dřív či později udělat i producenti ovoce a zeleniny.

Základní priorita

Zcela nejhorším řešením by přitom bylo šetřit na českém dofinancování Programů rozvoje venkova (PRV). Na toto riziko upozorňuje mimo jiné stínový ministr zemědělství Michal Hašek a v tomto konstatování má nepochybně pravdu. Jiná věc je, že tohle se téměř jistě nestane. Opticky nižší objem podpor na PRV, který by mohl v příštím roce nastat, přitom nelze zaměňovat s redukcí prostředků na PRV, jak by to někdo mohl populisticky uchopit, neboť v letošním roce se prostředky na tyto podpory přečerpaly. Přečerpat by je bylo zřejmě možné i v příštím roce, pak je ale třeba mít na mysli, že nám peníze na PRV mohou dojít dřív než uplyne období, do kterého byly původně rozplánovány, tedy před rokem 2013.

Petr Havel