Podíl zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) dlouhodobě klesá ve všech vyspělých státech jako projev objektivní zákonitosti. Jestliže v České republice v roce 1948 činil 17,6 %, v roce 1987 již jen 7,1 %, v roce 2000 klesl na 3,9 % a v roce 2007 byl pouze 2,11 %. Není to však způsobeno jen rychlým růstem ostatních odvětví, jako tomu bylo až do konce osmdesátých let minulého století, ale v posledních sedmnácti letech i neustálým zmenšováním rozměru zemědělství, jeho zúženou reprodukcí.

Podíl na zaměstnanosti

V roce 1948 pracovalo v zemědělství České republiky 1319 tisíc pracovníků, to je 33 % z celkového počtu v národním hospodářství. Za čtyřicet let do roku 1987 klesl na 528 tisíc, to je o 60 %, a činil již pouze 10 % zaměstnaných v ČR. V roce 2007 pracovalo v českém zemědělství pouze 2,87 % všech pracovníků v ekonomice ČR a podíl dále klesá. Významný vliv má i snížení diverzifikace do ostatních odvětví.

Saldo zahraničního agrárního obchodu

I přes neustálé a prudké snižování počtu pracovníků v zemědělství a snižování podílu odvětví na HDP, se celá desetiletí dařilo zásobovat základními potravinami z domácích zdrojů a saldo zahraničního obchodu agrárními produkty bylo pro ČR kladné. Dařilo se to především díky růstu produktivity práce a intenzifikaci výroby, ale i snížení spotřeby některých potravin po cenových šocích na začátku devadesátých let minulého století.

Kladné saldo zahraničního obchodu ČR u agrárních produktů však skončilo v roce 1991 v rozsahu 2,5 mld. Kč. Od té doby se záporné saldo zahraničního agrárního obchodu neustále prohlubuje a v roce 2006 již dosáhlo 32,7 miliardy korun. To je množství, které vytlačilo zhruba jednu třetinu naší zemědělské produkce. V minulém roce 2007 se snížilo záporné saldo o více než třetinu v důsledku výrazně rychlejšího růstu vývozu nad růstem dovozu. Zbytečně byly z politických důvodů opuštěny východní trhy ve prospěch států EU-15.

Záporné saldo zahraničního agrárního trhu je také výrazem rozpadu silné organizace obchodu agrárními produkty, podmínek obchodní politiky v integrované Evropě a konkurenceschopnosti odvětví.

Tendence v zemědělství jsou tedy opačné než v ostatních odvětvích národního hospodářství jako celku. V ostatních odvětvích roste podíl na HDP, v zemědělství klesá. V ostatních odvětvích roste zaměstnanost, v zemědělství klesá. V ostatních odvětvích se v posledních letech dosahuje kladné saldo zahraničního obchodu s tendencí růstu, v zemědělství je záporné.

Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách

Základním ukazatelem, vypovídajícím o rozměru českého zemědělství je hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách (dále jen s.c.). V současné době se používá přepočet na ceny roku 1989. Tento ukazatel se dlouhodobě vyvíjel tak, že z vysoké předválečné úrovně v roce 1936, kdy činil 80,1 miliardy korun, klesl během druhé světové války a krátce po válce o 40 % na 52,6 miliardy korun v roce 1948.

Od té doby hrubá zemědělská produkce rostla, a to i přes více než 0,5 miliardy korun, meziroční propady byly zaznamenány pouze v letech 1976 a 1981. Dosáhla vrcholu 108,6 miliardy korun v roce 1989, což je o 35 % více, než byla vysoká předválečná úroveň, a více než dvojnásobku ve srovnání s rokem 1948. Přitom k předválečné úrovni se dostala teprve v roce 1972, tedy za čtvrt století.

Od roku 1989 se hrubá produkce českého zemědělství neustále snižuje. Klesá i po období bouřlivé privatizace a transformace, kdy v roce 1995 dosáhla 82 miliard korun, je nižší i po vstupu ČR do Evropské unie. V současné době se přiblížila 70 miliardám korun, tedy úrovni konce šedesátých let minulého století a je pod předválečnou úrovní. Svědčí to o hrubém nevyužívání produkčního potenciálu odvětví v situaci dynamického růstu poptávky po potravinách v celosvětovém měřítku.

Vývoj hrubé zemědělské produkce v běžných cenách

Vývoj hrubé zemědělské produkce (dále jen HZP) v běžných cenách (dále jen b.c.) na rozdíl od vývoje HZP ve s.c. vyjadřuje cenový vliv. První léta po roce 1990, kdy byly nejdříve pevně stanovené, později státem volněji regulované ceny placené zemědělcům, je malý rozdíl mezi produkcí ve stálých cenách a běžných cenách. Postupně však cenový vliv na produkci zesílil s častými propady běžných cen směrem k nižším cenám stálým.

Na první pohled je zřejmé, že výkyvy v běžných cenách jsou daleko vyšší než výkyvy v objemu produkce ve stálých cenách. Je také zřejmé, že poslední cenový výkyv v roce 2007 v růstu cen nepřekonává zvýšení z let 1995, 1996, 1998 a 2001. Růst cen některých komodit startoval až po sklizni obilovin ve druhé polovině roku. Cenový nárůst roku 2007 tedy nijak nevybočuje z vývojové řady od roku 1990. Z vývoje je také vidět, že téměř při všech poklesech produkce ve stálých cenách se snížila i produkce v běžných cenách. To znamená, že vliv objemu produkce na celkovou produkci v běžných cenách je vyšší než samotný cenový vliv.

Změny ve struktuře rostlinné výroby

K výrazným změnám dochází i v rostlinné výrobě. Historicky plochy obilnin klesají od roku 1935, kdy dosáhly více než 2,5 milionu hektarů, na 1,8 milionu hektarů v sedmdesátých letech a 1,7 milionu hektarů v osmdesátých letech, 1,6 milionu hektarů v roce 1990. Od té doby se udržují s menšími výkyvy v desítkách tisíc hektarů na zhruba stejné úrovni.

Výrazně se však zvýšily plochy olejnin, zejména řepky. Rostou postupně s určitými výkyvy již od roku 1945, a to z 32 tisíc na 60 tisíc hektarů v roce 1980, na 105 tisíc hektarů v roce 1990. V posledních pěti letech plochy kolísají od 251 do 344 tisíc hektarů. Objem sklizně řepky se ve srovnání s rokem 1990 asi ztrojnásobil a přesahuje milion tun.

Vývoj rostlinné produkce

Vývoj rostlinné produkce ve stálých cenách vykazuje po výrazném snížení v prvních letech transformačního období stabilní hodnoty, až na větší propad v roce 2003.

Vývoj rostlinné produkce v běžných cenách je výrazně rozkolísanější. Cenový vliv v posledním roce 2007 byl tak velký, že hrubá rostlinná produkce v běžných cenách je od roku 1990 vůbec nejvyšší.

Strukturální změny živočišné výroby

Stavy skotu se od roku 1921 udržovaly na třech milionech kusů, s výjimkou několika poválečných let, konce padesátých let a let 1969 a 1970, kdy klesly těsně pod tuto hranici. Nyní dosahují jen 1391 tisíc kusů.

Na hektar evidované zemědělské půdy připadá neuvěřitelně nízká úroveň stavů skotu, pouze 0,36 kusu na hektar. Téměř o jednu třetinu se snížily i stavy ovcí. Ztratili jsme tak již schopnost udržovat trvalé travní porosty přirozeným způsobem – spasením a zkrmením travní hmoty.

Stav prasat dosáhl vrcholu v roce 1981, a to 5106 tisíc kusů. Od té doby neustále klesá a v roce 2007 činil pouze 2830 tisíc kusů. Nejvyšší stavy drůbeže 30,8 milionu kusů byly v roce 2000, potom se snižovaly až na 24,6 milionu v roce 2007.

Při téměř neměnné sklizni obilovin tak kromě strukturální nerovnováhy mezi téměř milionem hektarů trvalých travních porostů a snižováním stavů skotu i ovcí, vznikla další hluboká strukturální krize mezi stavy prasat i drůbeže a produkcí obilovin. Tuzemská spotřeba obilovin ke krmení se totiž postupně snížila o více než 1,5 milionu tun, tedy o třetinu.

Na druhé straně nastaly hluboké změny ve struktuře stáda skotu. Jestliže na počátku devadesátých let krávy bez tržní produkce mléka neexistovaly, v roce 2007 jich bylo 154 tisíc, to je téměř jedna čtvrtina z celkového stavu krav.

Výsledkem specializace části stáda skotu na mléko a druhé části na masnou užitkovost je růst zejména mléčné užitkovosti. Roční dojivost na kus v roce 2007 byla 6548 l. Je to vyšší dojivost než v řadě vyspělých států.

Na rozdíl od stabilní rostlinné produkce má hrubá živočišná produkce ve stálých cenách trvalý sestupný trend. Produkce v běžných cenách má výrazné výkyvy, od roku 2004 se nachází jednoznačně v degresivní fázi vývoje.

Strukturálním krize českého zemědělství

Kromě snížení hrubé produkce byla odstartována strukturální krize českého zemědělství změnou poměru mezi objemem rostlinné a živočišné produkce. Jestliže od roku 1965 objem živočišné produkce vždy převyšoval objem produkce rostlinné, startuje proces opačný. Svědčí to o snižování finalizace produktů a snižování objemu přidané hodnoty odvětví, tedy o velmi závažných nepříznivých trendech.

Vývoj cen

Z čísel je patrné, že ceny placené zemědělcům nekopírují inflaci, ceny vstupů spíše ano. Ceny vstupů od roku 2003 neustále rostou bez ohledu na propady cen placených zemědělcům za jejich produkty. Teprve rok 2007 ukazuje na určité sblížení. S určitým zpožděním však přichází růst cen vstupů v letošním roce, jako například u hnojiv (tabulka). Spolu s růstem cen nafty a dalších vstupů hrozí odčerpání více než celého loňského zisku.

Ceny hnojiv na jaře a podzim

Uvedený vývoj svědčí o dlouhodobém trendu rozevírání cenových nůžek mezi cenami vstupů a cenami placenými zemědělcům, ale i o rozevírání nůžek mezi růstem cen zemědělců a inflací od vstupu do EU.

Neustálý růst cen vstupů však do roku 2004 kopíroval výkyvy v cenách placených zemědělcům, i když s velkým a rostoucím odstupem. Po vstupu do Evropské unie to však již neplatí.Vyšší podpory odvětví zemědělství z evropského rozpočtu tak odtékají v cenách vstupů.

Produkční potenciál se dlouhodobě nevyužívá

Vývoj hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách ukazuje výrazné a dlouhodobé nevyužívání produkčního potenciálu, snižování zhodnocení rostlinné produkce v produkci živočišných výrobků. To vyvolává strukturální nerovnováhu mezi téměř stabilní produkcí obilovin a nízkými stavy, především monogastrických zvířat. Nízká produkce především z chovu skotu vyvolává nerovnováhu s dosavadním růstem ploch trvalých travních porostů.

Zřejmě nastává situace, kdybychom se mohli podílet na světovém potravinovém boomu. K tomu se však musí změnit dosavadní koncepce nejen české, ale i evropské agrární politiky. Francouzi, kteří se ujali od 1. července 2008 předsednictví Evropské unie, svolali hned v prvých dnech předsedání první konferenci na téma Jak nakrmit svět.

Z dlouhodobého porovnání cen vstupů, cen placených zemědělcům a inflace vyplývá, že až loňský rok naznačil možnost částečného vymanění zemědělců z dlouhodobého tlumení inflace. Současně vzniká riziko odčerpání možných prostředků na investice růstem cen vstupů i zvýšením pozemkové daně.

Eskaluje růst cen motorové nafty a je pádným důvodem pro zachování systému zelené nafty a zvýšení vratky spotřební daně.

U základních rostlinných produktů obilovin a řepky se projevuje tendence ke snižování ziskovosti z vysokého růstu nákladů.

Cena prasat naposledy kryla náklady v roce 2001 a výkrm skotu je trvale ztrátový.
U mléka nepřinesl výrazný růst užitkovosti snížení jednotkových nákladů a v časové řadě kryla cena náklady jen v krátkém období.

Z porovnání nákladů a cen u zkoumaných výrobků jednoznačně vyplývá vysoká nákladovost ve srovnání s dosahovanou cenou a tendencí snižování zisku tam, kde je dosahován.

Ing. Jan Záhorka, tajemník AKČR