Podíl na tvorbě HDP

Podíl zemědělství na tvorbě národního produktu dlouhodobě klesá ve všech vyspělých státech jako projev objektivní zákonitosti. Jestliže v ČR byl v roce 1948 – 17,6 %, v roce 1987 již jen 7,1 %, v roce 2000 – 3,9 % a v roce 2007 2,11 %. Není to však způsobeno jen rychlým růstem ostatních odvětví jako tomu bylo až do konce osmdesátých let minulého století, ale v posledních 17 letech i neustálým zmenšováním rozměru zemědělství – jeho zúženou reprodukcí.

Podíl na zaměstnanosti

Vezmeme-li v úvahu druhý ukazatel – stav pracovníků, tak v roce 1948 pracovalo v zemědělství ČR 1 319 tis. pracovníků, to je 33 % z celkového počtu pracovníků v národním hospodářství. Za 40 let do roku 1987 poklesl na 528 tis., to je o 60 % a činil již pouze 10 % zaměstnaných v ČR. V roce 2007 již pracovalo v českém zemědělství pouze 2,87 % všech pracovníků v ekonomice ČR a podíl dále klesá. Významný vliv má i snížení diverzifikace do ostatních odvětví.

Saldo zahraničního agrárního obchodu

I přes neustálé a prudké snižování počtu pracovníků v zemědělství a snižování podílu odvětví na HDP, se celá desetiletí dařilo zásobovat základními potravinami z domácích zdrojů a saldo zahraničního obchodu agrárními produkty bylo pro ČR kladné. Dařilo se to především díky růstu produktivity práce a intenzifikaci výroby, ale i snížení spotřeby některých potravin po cenových šocích na začátku 90. let minulého století.

Kladné saldo zahraničního obchodu ČR u agrárních produktů však skončilo v roce 1991 v rozsahu 2,5 mld. Kč. Od té doby se záporné saldo zahraničního agrárního obchodu neustále prohlubuje a v roce 2006 již dosáhlo 32,7 mld. Kč. To je množství, které vytlačilo zhruba jednu třetinu naší zemědělské produkce. V minulém roce 2007 došlo ke snížení záporného salda o více jak jednu třetinu v důsledku výrazně rychlejšího růstu vývozu nad růstem dovozu.Zbytečně byly z politických důvodů opuštěny východní trhy ve prospěch států EU 15.

Záporné saldo zahraničního agrárního trhu je také výrazem rozpadu silné organizace obchodu agrárními produkty, podmínek obchodní politiky v integrované Evropě a konkurenceschopnosti odvětví.

Tendence v zemědělství jsou tedy opačné než v ostatních odvětvích národního hospodářství jako celku. V ostatních odvětvích roste podíl na HDP, v zemědělství klesá. V ostatních odvětvích roste zaměstnanost, v zemědělství klesá. V ostatních odvětvích je v posledních letech dosahováno kladné saldo zahraničního obchodu s tendencí růstu, v zemědělství je záporné.

Rozměr českého zemědělství a vliv cen placených zemědělcům

Základním ukazatelem, vypovídajícím o rozměru českého zemědělství je hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách (dále jen s.c.). V současné době se používá přepočet na ceny roku 1989.

Tento ukazatel se dlouhodobě vyvíjel tak, že z vysoké předválečné úrovně v roce 1936 - 80,1 mld. Kč poklesl během 2. světové války a krátce po válce o 40 % na 52,6 miliard Kč v roce 1948.

Od té doby hrubá zemědělská produkce rostla a to i přes více než 0,5 miliard Kč meziroční propady pouze v r. 1976 a 1981. Dosáhla vrcholu v roce 1989 – 108,6 miliard Kč, to je o 35 % více než byla vysoká předválečná úroveň a více než dvojnásobku ve srovnání s rokem 1948. Přitom předválečné úrovně bylo dosaženo teprve v roce 1972, tedy za čtvrt století.

Od r. 1989 se hrubá produkce českého zemědělství neustále snižuje. Snižuje se i po období bouřlivé privatizace a transformace, kdy v roce 1995 dosáhla 82 miliard Kč, klesá i po vstupu do EU. V současné době se přiblížila 70 miliard Kč, to je úrovni konce 60. let minulého století a je pod předválečnou úrovní. Svědčí to o hrubém nevyužívání produkčního potenciálu odvětví v situaci dynamického růstu poptávky po potravinách v celosvětovém měřítku.

Vývoj hrubé zemědělské produkce

Vývoj hrubé zemědělské produkce (dále jen HZP) v běžných cenách (dále jen b.c.) na rozdíl od vývoje HZP ve s.c. vyjadřuje v podstatě cenový vliv. Prvá léta po roce 1990, kdy byly nejdříve pevně stanovené, později státem volněji regulované ceny placené zemědělcům, je poměrně malý rozdíl mezi produkcí v s.c. a b.c. Postupně však cenový vliv na produkci zesílil s častými propady běžných cen směrem k nižším cenám stálým.

Na prvý pohled je zřejmé, že výkyvy v běžných cenách jsou daleko vyšší nežli výkyvy v objemu produkce (v s.c.).

Je také zřejmé, že poslední cenový výkyv v r. 2007 v růstu cen nepřekonává zvýšení z let 1995, 1996, 1998 a 2001. Růst cen některých komodit startoval až po sklizni obilovin v 2. polovině roku. Cenový nárůst r. 2007 tedy nijak nevybočuje z vývojové řady od r. 1990.
Z vývoje je také vidět, že téměř při všech poklesech produkce v s.c. se snížila i produkce v b.c. To znamená, že vliv objemu produkce na celkovou produkci v běžných cenách je vyšší než samotný cenový vliv.

Hlavní změny ve struktuře rostlinné výroby

K výrazným změnám dochází i v rostlinné výrobě. Historicky plochy obilovin klesají od roku 1935, kdy dosáhly více než 2,5 milionů ha, na 1,8 milionů ha v 70. letech a 1,7 milionů ha v letech 80., 1,6 milionů ha v roce 1990. Od té doby se udržují s menšími výkyvy v desítkách tisíc hektarů na zhruba stejné úrovni.

Výrazně se však zvýšily plochy olejnin, zejména řepky. Rostou postupně s určitými výkyvy již od roku 1945, a to z 32 tisíc ha na 60 tisíc ha v r. 1980, 105 tisíc ha v roce 1990. V posledních 5 letech plochy kolísají od 251 do 344 tisíc ha. Objem sklizně řepky se ve srovnání s rokem 1990 prakticky ztrojnásobil a přesahuje 1 milion tun.

Vývoj rostlinné produkce

Vývoj rostlinné produkce v s.c. vykazuje po výrazném snížení v prvých letech transformačního období poměrně stabilní hodnoty až na větší propad v roce 2003. Vývoj rostlinné produkce v b.c. je výrazně rozháranější. Cenový vliv v posledním roce 2007 byl tak velký, že hrubá rostlinná produkce v b.c. je od r. 1990 vůbec nejvyšší.

Strukturální změny živočišné výroby

Stavy skotu se historicky, od r. 1921 udržovaly na 3 milionech kusů, s výjimkou několika poválečných let, konce padesátých let a let 1969 a 1970, kdy klesly těsně pod tuto hranici. Nyní dosahují jen 1 391 tisíc kusů.

Na 1 ha evidované zemědělské půdy tak již připadá neuvěřitelně nízká úroveň stavů skotu, pouze 0,36 ks/ha.Téměř o jednu třetinu se snížily i stavy ovcí.

Ztratili jsme tak již schopnost udržovat trvalé travní porosty přirozeným způsobem – spasením a zkrmením travní hmoty.

Stav prasat dosáhl vrcholu v roce 1981 a to 5 106 tisíc kusů. Od té doby neustále klesá a v roce 2007 činil pouze 2 830 tisíc kusů. Nejvyšší stavy drůbeže byly v roce 2000 – 30,8 milion kusů, potom se stavy snižovaly až na 24,6 milionů kusů v r. 2007.

Při téměř neměnné sklizni obilovin tak kromě strukturální nerovnováhy mezi téměř 1 milionem ha trvalých travních porostů a snižováním stavů skotu i ovcí, vznikla další hluboká strukturální krize mezi stavy prasat i drůbeže a produkcí obilovin. Tuzemská spotřeba obilovin ke krmení se totiž postupně snížila o více než 1,5 milionů t, to je o třetinu.

Na druhé straně nastaly hluboké změny ve struktuře stáda skotu. Jestliže na počátku 90. let krávy bez tržní produkce mléka neexistovaly, v roce 2007 jich bylo 154 tisíc, to je téměř jedna čtvrtina z celkového stavu krav.

Výsledkem specializace části stáda skotu na mléko a druhé části na masnou užitkovost je růst zejména mléčné užitkovosti. Roční dojivost na 1 kus v roce 2007 byla 6 548 l. Je to vyšší dojivost než v řadě vyspělých států.

Na rozdíl od poměrně stabilní rostlinné produkce má hrubá živočišná produkce v s.c. prakticky trvalý sestupný trend. Produkce v běžných cenách má výrazné výkyvy, od roku 2004 se nachází jednoznačně v degresivní fázi vývoje.

Strukturálním krize českého zemědělství

Kromě snížení hrubé produkce, byla odstartována strukturální krize českého zemědělství změnou poměru mezi objemem rostlinné a živočišné produkce.

Jestliže od r. 1965 vždy převyšoval objem živočišné produkce nad rostlinnou, startuje proces opačný. Svědčí to o snižování finalizace produktů a snižování objemu přidané hodnoty odvětví, tedy o velmi závažných nepříznivých trendech.

Vývoj cen

Z čísel je patrné, že ceny placené zemědělcům prakticky nekopírují inflaci, ceny vstupů spíše ano. Ceny vstupů od r. 2003 neustále rostou prakticky bez ohledu na propady cen placených zemědělcům za jejich produkty. Teprve rok 2007 ukazuje na určité sblížení. S určitým zpožděním však přichází růst cen vstupů v letošním roce. Např. u hnojiv v Kč/t.

                                                  jarní cena                   podzimní cena
Ledek  amono vápenatý              5300                              7600
DAM                                         5100                               7600
AMOFOS                               11700                             24100
Draselná sůl                               6900                              14200

Spolu s růstem cen nafty a dalších vstupů hrozí odčerpání více než celého loňského zisku.

Znázorněný vývoj svědčí o dlouhodobém trendu rozevírání cenových nůžek mezi cenami vstupů a cenami placenými zemědělcům, ale i o rozevírání nůžek mezi růstem cen zemědělců a inflací do vstupu do EU.

Neustálý růst cen vstupů však do r. 2004 kopíroval výkyvy v cenách placených zemědělcům, i když s velkým a rostoucím odstupem.Po vstupu do unie to však již neplatí.Vyšší podpory odvětví zemědělství z evropského rozpočtu tak odtékají v cenách vstupů.

Produkční potenciál se dlouhodobě nevyužívá

Vývoj hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách ukazuje výrazné a dlouhodobé nevyužívání produkčního potenciálu, snižování zhodnocení rostlinné produkce v produkci živočišných výrobků. To vyvolává strukturální nerovnováhu mezi téměř stabilní produkcí obilovin a nízkými stavy, především monogastrických zvířat. Nízká produkce především z chovu skotu vyvolává nerovnováhu s dosavadním růstem ploch trvalých travních porostů.

Zřejmě nastává situace, kdy bychom se mohli podílet na světovém potravinovém boomu. K tomu se však musí změnit dosavadní koncepce nejen české, ale i evropské agrární politiky. Francouzi, kteří se ujali od 1.7.2008 předsednictví EU, svolali hned v prvých dnech předsedání prvou konferenci na téma „Jak nakrmit svět“.

Z dlouhodobého porovnání cen vstupů, cen placených zemědělcům a inflace vyplývá, že až loňský rok naznačil možnost částečného vymanění zemědělců z dlouhodobého tlumení inflace. Současně vzniká riziko odčerpání možných prostředků na investice růstem cen vstupů i zvýšením pozemkové daně.

Eskaluje růst cen motorové nafty a je pádným důvodem pro zachování systému zelené nafty a zvýšení vratky spotřební daně.

U základních rostlinných produktů obilovin a řepky se projevuje tendence ke snižování ziskovosti z vysokého růstu nákladů.

Cena prasat naposledy kryla náklady v roce 2001 a výkrm skotu je trvale ztrátový.

U mléka nepřinesl výrazný růst užitkovosti snížení jednotkových nákladů a v časové řadě kryla cena náklady jen v krátkém období.

Z porovnání nákladů a cen u zkoumaných výrobků jednoznačně vyplývá vysoká nákladovost ve srovnání s dosahovanou cenou a tendencí snižování zisku tam, kde je dosahován.

Ing.Jan Záhorka, tajemník AKČR