Renata Šarjaková, 18. duben 2024
Zprávy z OECD – Světové krize a jejich dopad na regionální nerovnosti

Narušení globálních potravinových řetězců a mezinárodní prostředí poznamenané častějšími otřesy v důsledku šokových přírodních, ekonomických a sociálních změn zvyšují úlohu lokalit a regionů při hledání udržitelných řešení rozvoje.

 

 

Světový kontext (pandemie, válka na Ukrajině, cenové výkyvy, změna klimatu, změny politických priorit, migrační přesuny) stále více ovlivňuje lokální situaci a v konkrétních obcích a regionech vede často k výrazně odlišnému vývoji a k různým reakcím odrážejícím rozdílné regionální či lokální dynamiky a akceschopnost.

Řešení potravinového zabezpečení (SDG 2) je jedním z příkladů rostoucí lokální a regionální aktivity, protože se mj. v důsledku inflace cen potravin narušil růst příjmů a tím zhoršil přístup k potravinám po celém světě (mezi lety 2019 a 2022 došlo k nárůstu chronicky hladovějící populace z 7,9 % na 9,2 % - odhady pro r. 2030 uvádějí 600 mil. hladovějících).

Odpovědnost za 105 ze 169 cílů sedmnácti SDGs je do značné míry v kompetencích lokálních a regionálních (samo)správ a plnění cílů je tak podmíněno aktivním zapojením místní úrovně. V roce 2021 představovaly nižší než celostátní úrovně správy v zemích OECD cca 55 % veřejných investic a 37 % celkových veřejných výdajů. SDGs tedy představují pro lokální a regionální úroveň využitelné a vhodné vodítko pro tvorbu politik.

Předpokládá se, že již probíhající nástup místně založených potravinových sítí se dále zrychlí (tím, jak se budou potravinové strategie více lokalizovat). Podobně se očekávají posuny v land use, kde má lokální a regionální úroveň rozhodující kompetenční pravomoci (např. místní koeficient ovlivňující zdanění zemědělské půdy).

Regiony a obce při řešení SDG 2 již rozvíjejí činnost navázanou na potravinové banky a distribuci potravin pro zranitelné skupiny obyvatel, nabízejí podpory na programy výživy a snižování plýtvání/ztrát apod. Méně se využívá možnost zavedení veřejných programů pro zajištění zásob s cílem řešit narušení dodavatelského řetězce - z toho analýzy dovozují, že poruchy v globálních potravinových řetězcích zatím nejsou důvodem pro přijetí takto mimořádných opatření.

Analýzy však pro inspiraci uvádějí řadu dalších možností, jak na úrovni regionu/obce přispívat k udržitelnosti potravinových systémů: podporou místní a regionální produkce potravin, včetně pří/městského zemědělství, komunitních zahrad, zahrádkářských kolonií (veřejná prospěšnost zahrádkářské činnosti je po dvou dekádách snah a čtyřech pokusech o právní úpravu součástí českého právního prostředí teprve dva roky); integrací komunálních potravinových strategií se strategiemi rozvoje měst/obcí a sdílením znalostí o fungování konkrétních opatření s partnery; posílením environmentálních kritérií/kritérií životního cyklu v rámci veřejných zakázek na stravovací služby; omezením plýtvání s potravinami (podporou potravinových bank a aktivit supermarketů, zavedením požadavků na výkaznictví údajů pro zlepšení nakládání s odpady a větší transparentnost, zavedením certifikačních programů pro subjekty aktivně snižující plýtvání a vytvářením motivace pro podniky i zákazníky) apod. Také v ČR situace pokročila a pro mnoho veřejných subjektů, neziskových organizací i firem představují uvedené aktivity často denní agendu.

Mgr. Radek Stránský
Odbor pro vztahy s EU a zahraničně obchodní spolupráci, MZe

 

Hodnocení => průměr 179
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář