Policy brief on making the most of the social economy’s contribution to the circular economy

Přechod od konvenčních systémů výroby s vysokými vstupy k oběhovým systémům s nízkými vstupy mohou usnadnit specifické obchodní modely a postupy organizací sociální ekonomiky. Nejrůznější sdružení, družstva, nadace či sociální podniky vhodné pro strukturování místních a kolektivních iniciativ upřednostňující sociální cíle před maximalizací návratnosti kapitálu mohou poskytnout vzor pro udržitelné/oběhové výrobní a spotřební postupy a pro podporu místních výrobců. Tyto organizace se podílejí na zkracování zemědělských dodavatelských řetězců (např. přesunují výrobu potravin blíže spotřebitelům) a obnovují tak přímý vztah mezi spotřebiteli a výrobci, umožňují spotřebitelům podílet se na zaručení spravedlivé odměny výrobcům, nabízejí možnost občanům stát se vlastníky lokálních instalovaných výrobních jednotek (např. v oblasti obnovitelných zdrojů energie) a přímo se podílet na čerpání benefitů plynoucích z výroby, podílet se na rozhodovacích procesech, ale i na sdílení rizik vyplývajících z hospodaření. Úvěrová a spořitelní družstva a crowdfunding na úrovni místních komunit přispívají k tomu, že občané přímo financují sociální a environmentální projekty (např. zásobování pitnou vodou, zajištění závlah pro zemědělství apod.) bez zprostředkovatelů. Obnova po pandemii COVID-19 tak dle OECD a EU poskytuje jedinečnou příležitost k podpoře ekologické a inkluzivní transformace.

A framework to decarbonise the economy

Mezi lety 2000 a 2018 vzrostly celosvětové emise z rostlinné a živočišné výroby o 14 %. Emise v důsledku změny land-use spíše poklesly. Pro snížení emisí je k dispozici řada sektorově specifických technických řešení. Patří mezi ně např. dietetické přísady a zlepšení kvality krmiva ke snížení emisí metanu z chovu přežvýkavců; anaerobní digesce snižující emise metanu při hospodaření s hnojem; určité postupy při využívání půdy (např. mělká orba, rotační pastva); integrovaná ochrana proti škůdcům apod. Tato řešení jsou ale často zdrojem obav z možné ztráty konkurenceschopnosti zemědělců. Nízkoemisní postupy jsou totiž časově náročné, drahé a pracné, měření zisků plynoucích z nízkoemisních postupů je obtížné, úsilí zemědělců o zmírnění emisí není dostatečně odměňováno atd. K řešení těchto problémů by přispěly balíčky politických opatření kombinující daně z emisí skleníkových plynů s dotacemi, které by odměňovaly pohlcování uhlíku a podporovaly vývoj a zavádění emise snižujících technologií. OECD proto předkládá rámec pro navrhování komplexních dekarbonizačních strategií. Prioritní je vyhodnotit národní klimatické cíle a zajistit fungující monitorovací nástroje. Vlastní strategie by se měla opírat o mechanismy stanovení ceny emisí, standardy/regulatorní rámec a doplňková politická opatření pro usnadnění realokace kapitálu, pracovních sil a inovací k nízkouhlíkovým činnostem a pro kompenzaci nepříznivých distribučních efektů snižování emisí. Zásadní je pevný a nezávislý institucionální rámec.

Mgr. Radek Stránský, Odbor zahraničně obchodní spolupráce, MZe