Při standardním postupu zaplatí takzvaný ochraňovatel za svěřené obilí státu předem domluvenou cenu a sám ho poté udá na trhu. V určené době je přitom zavázán stejné množství do rezerv vrátit. Toto naskladnění opět proběhne za předem dohodnutou částku.

Týdeník upozorňuje na to, že původní odkupní cena se ve zmiňovaném případě prodeje nadbytečných 271 tisíc tun podle druhu obilí pohybovala v rozpětí od 2400 korun za tunu (pšenice krmná, ječmen krmný) do 3100 za tunu (pšenice potravinářská). Cena kótovaná na komoditním trhu se přitom v té době pohybovala na hranici 5000 korun za tunu. Navos se tedy na smlouvě vydělal už v první fázi obchodu.

Problém navíc nastal i s vrácením obilí do sýpek SSHR. „Navos měl poté v dohodnutém čase sýpky zase naplnit. To se ale nestalo. Správa rezerv proto v září roku 2013 vyzvala ředitele Navosu Vlastislava Mudráka, aby firma v rámci rotace 271 tisíc tun obilí vrátila.„V návaznosti na smlouvu o ochraňování bylo ke dni 31. 7. 2013 na základě plnění jednotlivých smluv a cenových dohod z vaší strany celkem vyskladněno 271 592,023 tuny rotačních zásob obilovin,“ stojí v dopise řediteli Navosu Vlastislavu Mudrákovi. A v listu také stojí, že to samé množství má tedy Navos do rezerv zpět dodat,“ uvedl týdeník Euro na svých internetových stránkách.

V dodatcích ke smlouvě o zpětném odkup, které má Euro k dispozici, je přitom obsažena i klauzule, kvůli které musí stát za obilí zaplatit novou, mnohem vyšší cenu. Ta se přitom odvíjí od částky, za kterou je obilí běžně obchodováno na francouzské komoditní burze Matif. „Cena za tunu na této burze se ale pohybuje kolem šesti tisíc korun za tunu. Kdyby Navos vrátil všechno chybějící obilí, firma na tom díky liknavosti státních rezerv vydělá minimálně půl miliardy korun,“ uvedl pro Euro úředník SSHR, který chtěl zůstat v anonymitě.

Koncern Agrofert přitom celou záležitost nepovažuje za nijak zásadní. Odkazuje se navíc na vysokou transparentnost celého obchodu. Pokud jde o ochraňování obilí pro SSHR, příslušná smluvní dokumentace je transparentně uveřejněna na webu Správy státních hmotných rezerv,“ tvrdí jeho mluvčí Karel Hanzelka. Na webu je přitom k dispozici pouze původní smlouva, veškeré dodatky, na které se týdeník Euro odkazuje ovšem k dohledání nejsou.

Celou kauzu nevidí problematicky ani Správa státních hmotných rezerv. „Dodatky, které byly uzavřeny s firmou Navos, obsahovaly pouze zpřísnění podmínek pro vyskladnění v případě krize a také zpřísnění sankcí. To znamená, že se v těchto smluvních vztazích díky tomu zlepšilo postavení státu,“ uvedl mluvčí SSHR Jakub Linka.

Zdroj: Echo24.cz