Je nutné mít daňový doklad k poslednímu dni zdaňovacího období. Doklad musí mít všechny náležitosti. Pokud budou některé chybět, lze uplatňovat nárok na odpočet dokazováním jen tehdy, nebude-li chybět DIČ a údaje rozhodné pro výpočet daně (sazba, základ daně apod.) U řádného daňového dokladu nesmí chybět ani jedno DIČ. Pravděpodobně nebude uznáván odpočet ze zjednodušených daňových dokladů (paragonů) na částku nad 10 tisíc Kč, protože nesmějí být vystavovány! Dosud bylo možné uplatnit celou daň uvedenou na dokladu, za správnost odpovídal poskytovatel. Nově je možno odpočítat daň nejvýše ve správné výši, ale současně ne více, než je uvedeno na dokladu.

Příjemce plnění bude ručit za daň nezaplacenou poskytovatelem, pokud věděl nebo vědět mohl, že k zaplacení nedojde. Důkazní břemeno je na správci daně. V souvislosti s tím, bude možno použít zvláštní způsob zajištění daně, tedy daň nezaplatit dodavateli, ale přímo správci daně. Bude nutno o tom vyrozumět správce daně předepsaným způsobem. Novela rozšiřuje režim přenesení daňové povinnosti, až dosud využívaný jen na dodání zlata, na další vyjmenované zboží – především odpadové suroviny a povolenky na emise.  Od 1.1.2012 bude platit i pro dodávky stavebních a montážních prací. Bude se používat jen mezi plátci a bude se o tom podávat hlášení správci daně. Přiznávat daň bude příjemce.

Změny se týkají také opravy základu daně. Novela vypouští definici daňových dobropisů a vrubopisů a nahrazuje je pojmem „opravný daňový doklad“. Na ten se nově uvádí důvod opravy. Snížení základu daně a daně je povinen každý provést v období, kdy se dověděl o okolnostech rozhodnutých pro vznik povinnosti opravu provést.  Platí to i pro příjemce plnění. Praktický dopad to může mít např. při množstevních slevách, vrácení zboží atd. V zásadě příjemce měl vrátit daň i bez přijatého dokladu. Oprava výše daně už není samostatným zdanitelným plněním a je ji nově nutno uplatnit v dodatečném daňovém přiznání.

Při opravách výše daně u dlužníků v insolvenčním řízení platí, že neuhrazená pohledávka musí vzniknout nejméně 6 měsíců před vstupem do insolvence, musí být platně přihlášena a uznána. Daň je možno upravit jen ve výši odpovídající výši uznané pohledávky. Tyto opravy je nutno evidovat zvlášť a přílohou daňového přiznání musí být kopie příslušných daňových dokladů a výpis z jejich evidence. Opravy nelze provést u pohledávek za spřízněnými osobami (kapitálová účast 25% a více, blízké osoby, osoby ve sdružení).

Mění se také místo plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vzdělávání apod. Původně se plnění uskutečňovalo tam, kde byla služba poskytována. Od 1.4.2011 se toto pravidlo použije pouze pro vstupné přijaté od osob nepovinných k dani.  Pro ostatní služby mezi osobami povinnými k dani se použije základní pravidlo.

Další změny se týkají užívání majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činnosti. U obchodního majetku (jiného než dlouhodobého), platí stávající režim.   Může se buď krátit odpočet při pořízení, nebo až při použití pro neekonomickou činnost. U dlouhodobého majetku toto už není možné. Krátit odpočet se musí již při pořízení. Pořizuje-li se vlastní činnosti, pak se během pořizování musí odpočítávat plně a při zařazení do užívání se provede krácení o část odpovídající předpokládanému použití pro neekonomickou činnost.  Základem pro krácení je pořizovací cena. Krácení bude podléhat úpravě na konci roku podle skutečné míry použití – upravovat se bude každý rok po dobu pěti let u movitého majetku a deseti let u nemovitostí. Nový způsob se použije až na nově pořízený majetek po účinnosti novely zákona. Při registraci nebude možné u dříve pořízeného dlouhodobého majetku uplatnit celý odpočet při změně režimu, ale jen v poměrné části podle doby uplynulé od data pořízení. Při zrušení registrace k DPH se odvede daň z jiného než dlouhodobého majetku (zboží apod.) v plné výši, jaká byla při pořízení. Pokud se osoba povinná k dani nezaregistruje včas, vyměří mu správce daň náhradním způsobem z uskutečněných plnění.

Při poskytování služeb mezi plátci v různých zemích EU se už neuskuteční zdanitelné plnění vystavením dokladu. To je od 1.4.2011 možné jen mezi tuzemskými plátci.  Plátci, kteří stanovují koeficienty pro odpočty, musí nárok na odpočet uplatňovat dodatečným daňovým přiznáním jen do roku, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. A to jen tehdy, když ke krácení opravdu došlo (koeficient je menší než 1). Dosud to musel dělat každý, kdo měl povinnost počítat koeficient bez ohledu na jeho výši.

V Praze 31.3.2011,  Brabcová Gina