František Mariánek, 20. červenec 2010
Zajištění pohledávek
Někteří dlužníci mají zvláštní zálibu v neplacení svých závazků, krátkodobě to snad může být považováno za způsob optimalizace firemního hospodaření, ovšem z dlouhodobého hlediska jde o jednoznačně nevýhodnou taktiku.
30.6.2010, Ing. Matin Děrgel
Někteří dlužníci mají zvláštní zálibu v neplacení svých závazků, krátkodobě to snad může být považováno za způsob optimalizace firemního hospodaření, ovšem z dlouhodobého hlediska jde o jednoznačně nevýhodnou taktiku. Jednak věřitelům po čase zpravidla dojde trpělivost a s pomocí soudů začnou usilovat o vyrovnání dluhů včetně k nim narostlého příslušenství, a jednak subjektu s pověstí problémového dlužníka příště nikdo tak lehce na dluh, resp. na fakturu nic neprodá.

Jednak věřitelům po čase zpravidla dojde trpělivost a s pomocí soudů začnou usilovat o vyrovnání dluhů včetně k nim narostlého příslušenství, a jednak subjektu s pověstí problémového dlužníka příště nikdo tak lehce na dluh, resp. na fakturu nic neprodá.

Protože podobným problémům prozíraví věřitelé raději předcházejí, ukažme si základní právní možnosti zajištění úhrady pohledávek. Tak jako náhoda přeje připraveným, tak i podnikatelé, kteří preventivně zajistili své pohledávky, jsou na tom o poznání lépe a rozhodně „blíže svým penězům“.

  1. Záloha
    Záloha placená před splatností pohledávky, resp. před dodání zboží či služby je patrně nejúčinnějším zajišťovacím nástrojem vůbec. Peníze, které již máme nám logicky nemohou nakonec chybět.
  2. Smluvní pokuta
    Jde o poměrně široce používaný zajišťovací a zároveň sankční nástroj, který je nutno sjednat písemně. Pokud by nebyla včas zaplacena, lze požadovat z nezaplacené smluvní pokuty úrok z prodlení. Výhodou je, že na rozdíl od náhrady škody nemusí věřitel prokazovat vznik škody ani její výši. Postačí prokázat pouze porušení sjednané povinnosti, která je takto zajištěna, např. nezaplacení faktury.
  3. Úrok z prodlení
    Výše úroků z prodlení lze buď svobodně sjednat v libovolné výši, jinak v souladu nařízením vlády č. 142/1994 Sb. odpovídá repo sazbě ČNB (platné pro první den daného pololetí) zvýšené o 7 procentních bodů. Tato „úřední“ sazba se použije i u obchodních smluv, není-li výše úroků z prodlení sjednána. Úroky z prodlení není nutné sjednávat, na jejich uplatnění vyplývá nárok přímo ze zákona.
  4. Zástavní právo
    Podstatou zástavního práva je zajištění pohledávky pro případ, že odpovídající dluh nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Předmětem zástavy může být prakticky jakýkoliv majetek, podmínkou platnosti je písemná zástavní smlouva. U nemovitostí musí dojít k vyznačení v katastru nemovitostí, nejsou-li předmětem této evidence a dále u movitých věcí nepředávaných zástavnímu věřiteli je nutný zápis do Rejstříku zástav vedeného notáři.
  5. Zadržovací právo
    Každý, kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat. Zadržovací právo vzniká pouze u splatných pohledávek, jedinou výjimkou je situace, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Tento druh zajištění nelze uplatnit u věcí, které má věřitel u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jich svévolně nebo lstí. Dále zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva, opět s výjimkou zahájení insolvenčního řízení dlužníka.
  6. Ručení
    Ručení představuje vztah mezi věřitelem a třetí osobou – ručitelem - jehož obsahem je povinnost ručitele uspokojit věřitelovu pohledávku, pokud ji neuspokojí samotný dlužník. Věřitel je povinen vždy napřed písemně vyzvat ke splacení závazku dlužníka a až poté ručitele. Ručitel má stejná práva jako dlužník, může např. namítnout promlčení. Pokud ručitel plnil věřiteli za dlužníka, má pak vůči němu tzv. postih (nabývá práva věřitele) tzn. že může po něm následně chtít příslušné plnění. Ručitel obchodního vztahu se musí zavázat písemnou formou k uspokojení dlužníkovy pohledávky věřiteli.
  7. Bankovní záruka
    Zvláštním druhem ručení v obchodních vztazích je bankovní záruka. Vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo nebudou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. U bankovní záruky může být ručitelem pouze banka. Ve srovnání s obecnou úpravou ručení nemusí věřitel při bankovní záruce požadovat plnění nejprve na dlužníkovi, ale může je požadovat přímo na ručící bance, nicméně může to ale vyžadovat příslušná záruční listina.
  8. Směnka
    Směnka je dlužný cenný papír, který představuje na jedné straně bezvýhradný (ničím nepodmíněny) slib zaplatit danou částku v určeném termínu. Směnka je v obchodních vztazích dosti častým zajišťujícím nástrojem, třebaže je schopna jakožto dlužný cenný papír zastat vícero funkcí (především jako coby uhrazovací prostředek). Směnky lze převádět na další osoby, a to tzv. rubopisem neboli indosamentem, speciálním případem převodu je eskont směnek, pod kterým se rozumí odkup směnky bankou (věřitel tak získává peníze hned a nemusí čekat až do dne splatnosti směnky). Převod směnky je možné vyloučit tzv. rektadoložkou (výstavcem směnky přímo na ní uvedený zákaz převodu). Tato možnost se jeví jako účelná zvláště tehdy, má-li směnka sloužit jako zajištění pohledávky, taktéž není obvyklé, aby tento druh směnek byl úročen. Na směnce zajišťovací je naopak vhodné uvést výslovně účel vystavení čili tzv. hodnotovou doložku (např. slovy „hodnota slouží k zajištění pohledávky xyz”).
  9. Výhrada vlastnictví
    V případě kupních smluv můžeme zajistit pohledávku také tím, že v kupní smlouvě sjednáme převod vlastnických práv až k okamžiku úplného splacení kupní ceny. Obecně nabývá kupující vlastnická práva ke zboží jeho převzetím, resp. před tímto okamžikem, získá-li oprávnění zásilkou nakládat. Při koupi dlouhodobého hmotného majetku s výhradou vlastnictví by si měl kupující uvědomit, že až do doby úplného splacení kupní ceny nebude moci začít daný majetek daňově odpisovat. To bude relevantní zvláště u pořízení majetku na konci kalendářního roku, kdy se i včas podané bankovní převody mohou díky svátkům opozdit a proběhnout tak až v roce následujícím. Účetně lze odpisovat i takto nabytý majetek bez ohledu na skutečnost, že uživatel jej ještě nevlastní.
  10. Jistota (kauce)
    Účastníci si ve smlouvě mohou sjednat povinnost složit jistou částku jako zajištění pohledávky. Jako jistota může být poskytnut i movitý majetek nebo spíše výjimečně i právo, přičemž nikdo nemusí přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny. Vklady v peněžních ústavech a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou v plné výši.
  11. Notářská úschova
    Tento specifický zajišťovací nástroj využívá placených služeb notáře, který je obecně považován za dostatečnou autoritu a záruku splnění sjednaných práv. Smluvní strany se mohou dohodnout, že dlužník složí na účet či do úschovy notáře jistou majetkovou hodnotu, z níž bude moci být podle dohody vyplacen věřitel v případě, že dlužník nesplní včas a řádně svůj dluh přímo.
  12. Dokumentární akreditiv
    Smlouva o otevření akreditivu představuje smluvní vztah mezi bankou a příkazcem (dlužníka) zavazující banku, že na základě žádosti příkazce poskytne určité osobě (oprávněnému, neboli věřiteli) na účet příkazce určité plnění, a to za podmínky, že oprávněný splní stanovené podmínky. Sama banka informuje oprávněného o tom, že v jeho prospěch otvírá akreditiv a také o jeho obsahu. Specifickým typem akreditivu, který je využitelný jako zajišťovací nástroj, je dokumentární akreditiv. Při něm je banka povinna poskytnout oprávněnému plnění, jestliže bance předloží dokumenty určené v akreditivní listině (např. dodací list potvrzený dlužníkem alias příkazcem akreditivu apod.).
  13. Nepojmenovaná zajišťovací smlouva
    Účastníci obchodněprávních vztahů mohou zcela obecně uzavřít i docela jinou smlouvu, která není zákony upravena jako určitý typ smlouvy. Jestliže však dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva právně uzavřena nebude. Není tak vyloučeno, aby si smluvní strany dohodly zcela originální režim a způsob zajištění pohledávek, který více vyhovuje jejich specifickým obchodním zvyklostem a požadavkům. Přitom je dobré mít na paměti, že v obchodních vztazích neplatí ustanovení o možnosti odstoupit od smlouvy, byla-li uzavřena v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek.


Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 015
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář