Obilí se stalo spekulativní komoditou pro bohaté finanční fondy, a tak spíše platí to, co říkají americké učebnice ekonomie – v době neúrody jsou sedláci za vodou, při rekordní sklizni mají sedláci problémy. Že to platí nyní i pro nás jsme se přesvědčili v posledních letech.

V minulosti si všechny státní útvary, počínaje egyptskými faraony, podržely státní monopol na obchod s obilím. I Evropa po 2. světové válce, po období hladu, si vzala za cíl zvýšit výrobu a zajistit dostatek potravin. Od konce 60. let minulého století se to podařilo a naopak od 90. let začal být v Evropě velký problém, co s přebytky potravin. Dotovaný vývoz do rozvojových zemí je kritizován, že ničí tamní zemědělce, a tak EU změnila zemědělskou politiku. Začala silně omezovat výrobu, hlavně v nových státech, které chtěly vstoupit do EU a dává přenost až nesmyslným požadavkům na environmentální opatření, které mnohdy ztrácejí selský rozum a nemají s venkovem nic společného, protože je vymýšlejí lidé z velkoměstského prostředí. V podstatě se vyprodaly zásoby obilovin, které držely státy jako rezervu, aby se nemusely platit náklady na skladování a všichni, včetně chytrých (a skutečných) zemědělských analytiků, byli přesvědčeni, že již pořád bude potravin nadbytek.

Přišly méně úrodné dva až tři roky, které postihly většinu produkčních oblastí světa, s ekonomickým rozvojem Asie (hlavně Číny a Indie) stoupá světová spotřeba, k tomu se přidala ropná krize, kdy neúměrný růst cen ropy vyvolal tlak na výrobu energie ze surovin pro potraviny a bylo zaděláno na celosvětový problém nedostatku potravin a prudký nárůst jejich cen. Ti samí analytičtí odborníci, kteří nás nedávno kritizovali, že vyrábíme moc, nás nyní kritizují, že vyrábíme málo a že jsme zavinili vysoké ceny potravin. Místo toho, aby se řešily důsledky špatné zemědělské politiky posledních let, tak se na zemědělce nasazuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Když dokázali zemědělci osmnáct let držet nízkou inflaci nízkými cenami potravin, mnohdy pod výrobní náklady, tak ať to dělají nadále a když nechtějí, tak je pod pohrůžkou vysokých pokut postavíme do latě.

Výhled sklizně obilovin se v letošním roce v celém světě jeví podstatně optimističtěji. Očekává se velmi dobrá úroda, a tak by se mohly doplnit chybějící zásoby, pokrýt zvyšující se spotřebu, a tím zastavit růst cen. Nelze ale očekávat, že by ceny spadly na nízkou úroveň, která byla v minulosti , naopak do budoucna pravděpodobně i nadále mírně porostou vlivem značného růstu cen ropy, která zvyšuje náklady na výrobu a na dopravu.

Celkem jsou obiloviny na 1597 tisících hektarech, což je o 29 tisíc více než vloni. Pokud jde o odhad sklizně, tak je situace složitější. Podle současného stavu porostů se dá očekávat nadprůměrná sklizeň. V porovnání s loňskou sklizní, kdy byl velmi dobrý výnos ozimých obilovin a naopak velice špatný výnos jařin, je letošní stav ozimů a jařin výborný. Na jaře se většinou včas zaselo, průběh počasí je pro růst obilovin příznivý, během brzkého nástupu jara se vylepšil i stav ozimů. Průměrný výnos za ČR se bude pravděpodobně pohybovat v rozmezí 4,5 – 4,9 t/ha, když vezmeme střed 4,7 t/ha, tak to představuje celkovou sklizeň 7,5 milionu tun – což je asi o 340 tisíc tun více než v roce 2007. Znovu ale připomínám, že to je jen předběžný odhad, který se podle dalšího průběhu počasí při dozrávání a sklizni může značně lišit a značně ovlivnit i kvalitu, která má rozhodující vliv na cenu.

Ceny na burzách na srpen až listopad jsou u potravinářské pšenice mírně nad 5000 Kč/t, u sladovnického ječmene kolem 6000 Kč/t. Rozdíl ceny krmného obilí proti potravinářské pšenici je na světových burzách podstatně nižší než u nás a pohybuje se jen o několik set korun níže, není důvod k nějakému propadu cen. Na cenových výkyvech, ať směrem dolů nebo nahoru vydělají hlavně obchodní spekulanti. My co vyrábíme, a je jedno jestli vyrábíme obilí, meleme mouku nebo pečeme rohlík, my ke své práci potřebujeme cenovou stabilitu bez velkých výkyvů.

Josef Kubiš
místopředseda komoditní rady pro obiloviny při AK ČR