Renata Šarjaková, 26. květen 2008
Reforma o nás bez nás

V pátek 16. května zaplnili velký sál Lucerny v Praze včetně balkonů a přilehlých prostor zemědělci a potravináři z celé České republiky. Důvody jejich nespokojenosti a ochoty přijet v tak velkém počtu říci své názory vystihuje vystoupení prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby, jehož záznam otiskujeme.

Zaznělo z  pódia Lucerny

„Jsem velmi rád, že jste vážili cestu sem do hlavního města a že jsme se zde, v historickém sále Lucerny v takovémto počtu po patnácti letech sešli.Scházíme se tu vždy, když je situace vážná. To, že jsme se zde scházeli v první polovině devadesátých let, to bylo přirozené, normální. Byla revoluční doba, probíhala transformace českého zemědělství podle zákonů 3T, bylo všechno ve varu.


To, že jsme se zde sešli dnes, kdy se píše letopočet 2008, to bohužel normální není. Ale asi to bylo potřebné, neboť toto setkání vzniklo, pane ministře, jako reakce členské základny na vaši Reformu zemědělské politiky, a to zcela spontánně a nezadržitelně. Říkám to nerad, ale musím, pane ministře, říci, že nám nerozumíte a nebo spíš rozumět nechcete.


Musím Vám říci, že nemám před žádnými volbami, abych sbíral body, že nemám žádný poločas a že už také nejsem ve věku, kdy má člověk blízko k rychlým řešením a k radikalismu. Ale to, co jsme se dozvěděli z médií, co je Reformou zemědělské politiky a formu, jakou jste tuto reformu předložil, to je pro nás, pane ministře, nepřijatelné.“

 

Proč odmítáme ministerskou reformu


„Když pominu vaše úvodní motto o tom, že jste jiný než vaši předchůdci a že nebudete podléhat agrárnímu lobby (mimochodem – v tom jste opravdu jiný, nejenom od vašich předchůdců, ale i od všech ostatních resortních ministrů Evropské unie), když pominu posměšný tón o „velkých širých lánech“ (mimochodem víte, že to je báseň Josefa Václava Sládka z druhé poloviny 19. století?), tak naše důvody odmítnutí vašeho materiálu jsou dva zásadní:

  1. má-li reforma nastartovat, musí být udělaná pro zemědělce, ne pro média a politiky;
  2. má-li být reforma přijatelná, musí být její příprava podrobena diskusi s těmi, kdo jsou jejím objektem, tedy se zemědělci a zpracovateli.


Ani jeden z uvedených základních předpokladů nebyl splněn. Chci Vám, pane ministře, sdělit, že agrární komora není v roli prosebníka, ani v roli politického souputníka té či oné strany. Nic na tom nemohou změnit vašimi partajními kolegy pilně živené řeči, že dnešní shromáždění je vlastně předvolební akce té či oné strany. Není. Při hodinách její přípravy neseděl ani minutu jediný politik. Agrární komora je ustavena ze zákona, má celostátní organizační strukturu, má výraznou pozici nejen v rámci resortu. Připomínám, že Agrární komora ČR zastupuje 58 okresních agrárních komor, 2 regionální komory, 11 komor krajských a 32 společenstev – mimo jiné i PK.


Členové okresních agrárních komor obhospodařují 2,5 milionu hektarů zemědělské půdy. Počet členů v okresních komorách je 3365, z toho 3121 zemědělských organizací včetně 1731 soukromě hospodařících rolníků. Počet zaměstnanců všech členských organizací agrární komory je 102 tisíc. V počtu individuálních členů, ani ve výměře zemědělské půdy nejsou zahrnuti členové odborných společenstev z toho důvodu, aby nedošlo k překryvu s členstvím v okresních agrárních komorách. Členy komory jsou i zájmové organizace, například Český svaz včelařů s téměř 50 tisíci členy.“

 

Nejsme v roli prosebníka


„Nerespektovat tyto lidi, neuznat za vhodné s jejich volenými zástupci návrh reformy konzultovat a naproti tomu tak činit s centrem jiné, na rozdíl od nás politicky jednostranně vymezené organizace, jejíž vedení léta spočívá v boji proti všem ostatním, je neobhajitelné. Nehledě na to, že místo abyste zemědělce spojoval, tak tímto je úspěšně rozdělujete.


Ale opakuji – my nejsme v roli prosebníků a zařídíme se podle toho. Naše reakce byla doposud zdrženlivá vůči médiím, protože chceme dát příležitost nápravy, pokud k tomu bude ochota. Ta doposud chyběla, příkladem je novela transformačního zákona, novela zákona o prodeji státní půdy, zákon o významné tržní síle, řešení ZA. Na naše názory neberete ohled, naše do této doby velmi korektní chování si pravděpodobně vykládáte jako naši slabost.


Chci Vám, pane ministře, sdělit, že se velmi mýlíte, když se domníváte, že je trvale možné postupovat tak, že resort zemědělství lze pouze zadministrovat a rozhodovat záležitosti zemědělců bez zemědělců. Mluvím o ochotě, která by byla třeba ke korekci a výraznému doplnění reformy. Je ale otázka, jaká je odborná schopnost současného ministerstva zemědělství zemědělskou politiku řešit. Kolik na ministerstvu zemědělství zbylo agrárních odborníků? Jak by dopadlo srovnání s resortními ministerstvy například Rakouska, Německa či Polska?“

 

Chceme za partnery odborníky


Máme indicie, že se na materiálech ministerstva zemědělství, tedy na reformě, výrazně podílí jeden nejmenovaný agrární analytik bez odborného vzdělání. Pokud to tak skutečně je, pak je to vážná věc. Aby bylo pochopeno, jak vážná a také že nepřeháním, dovolte mně citovat čáti z článku tohoto „odborníka“ v Týdeníku Zemědělec, číslo 40, rok 2007:


„Co takhle selský rozum?“


„Dalším, náklady zbytečně zvyšujícím zvykem, je hluboká orba. Na místě je přitom otázka, kde se takový zvyk v České republice vůbec vzal. Jedinou možnou odpovědí je předlistopadový ideologicky prosazovaný vzor hospodaření v sovětských kolchozech. Jenže orat někde až v několikametrové vrstvě ornice, jak tomu na řadě území bývalého SSSR bylo a je, je poněkud něco jiného, než zpřevracet půdní profil na pozemcích v české kotlině.“


Anebo – „Všem hospodářům by mělo být jasné, že často pragmaticky používaný dvouletý cyklus střídání obilnin a řepky vede v důsledku k jednostrannému vytěžování půdy a následnému opětovnému navracení živin do půdy.“ Zvedněte prosím ruku, kdo střídáte obilí, řepka, obilí!

 

Co v reformě chybí a co nabízíme


Nabízíme návrat k většímu objemu kvalitních českých potravin. Nabízíme svůj podíl na řešení narůstajícího potravinového problému třetích zemí, který začíná řešit Světová banka i OSN.


Nabízíme renesanci českého zemědělství, aktivní přípravu na dobu, kdy budou sníženy dotace, které budeme potřebovat nahradit jinými příjmy. Přirozeně z výroby. Nevidíme důvod, proč bychom neměli novou dobu využít. Nic takového však ve vaší reformě, pane ministře, není.


Německý ministr zemědělství Horst Seehofer vyzývá k renesanci zemědělství. Rázné kroky k tomu připravuje Francie a další. Vláda Spojených arabských emirátů kupuje 800 tisíc hektarů půdy v Pakistánu, aby si vyrobila svoje potraviny. Vláda Číny postupuje podobně v Africe. To je realita dnešního světa, pane ministře – na hony vzdálená vašemu vidění.


Vraťme se ale k nám. Nepoznal jsem výstižnější pojmenování rozporů a příležitostí této doby, než jak učinil místopředseda Senátu Petr Pithart na březnovém jednání parlamentních zemědělských výborů Visegrádské čtyřky v Praze. Cituji: „Chci tím vším také říci, že bychom se neměli nechat ukolébat rozšířenou, téměř módní a poněkud alibistickou konstrukcí, podle které zemědělskou produkci musíme postupně obětovat, a místo ní podporovat kvalitní život na venkově. Může se tím myslet, že na venkov se budou městští lidé jezdit rekreovat a místní lidé tam budou sekat trávu, vysazovat lesy a remízky, pěstovat stará řemesla, zkrátka okrašlovat krajinu, aby nezarostla lopuchem a kopřivami. Jistěže plnohodnotný život na venkově a zemědělská produkce není jedno a totéž, ale rozhodně spolu souvisejí víc, než jak se o tom v poslední době v souvislosti s reformou společné zemědělské politiky EU mluví. Tou nejlepší péčí o krajinu, na které nám jistě všem mimořádně záleží, je přece rozumné hospodaření zemědělců, sedláků. Nevěřím v planou krásu naší kulturní krajiny. Kulturní tady v Evropě znamená přece přirozeně vzdělávaná, užitečná, nikoli proměněná v líbivý skanzen. V době stále překotnějších změn a rostoucích rizik nejen klimatických, ale i politických by proto Evropa měla podle mého názoru přehodnotit poněkud pyšně přehlíživý vztah ke konceptu i praxi potravinové soběstačnosti. K tomu je třeba využít reformy, jejíž podobu dnes ovlivňujeme i my. K co největší míře soběstačnosti nejen unie jako celku, ale i jednotlivých zemí, pochopitelně jen v těch, ve kterých připadá v úvahu, bychom se měli s pokorou vrátit.“

 

Požadavky zemědělců a potravinářů


Protože jste nám nedal možnost k reformě zemědělské politiky před jejím zveřejněním vyjádřit, činíme tak zde. Závěrem svého vystoupení požaduji:

  1. Dopracovat adaptovanou koncepci českého zemědělství na nové podmínky a požadavky na narůstající poptávku po potravinách.
  2. Přestat se stydět za základní fenomén kapitalismu - výrobu – a jasně ji podpořit.
  3. Zastavit znejisťování agrárního podnikatelského prostředí sofistikovanými útoky na velké podniky.
  4. Zastavit znejisťování služeb pro zejména menší farmáře připravovanou likvidací zemědělských agentur - zachovat je včetně LPIS.
  5. Zastavit start kontroverzních témat „Reformy“ do doby, než s námi bude provedena odborná diskuse. Do té doby „Reformu“ odmítáme.


Za vašimi miliardami korun na pozemkové úpravy číhají týmy developerů, zbohatlíků a spekulantů. Rozkolísat, znejistit a rozpohybovat stávající podniky. To se skrývá za vzletnými frázemi vaší „Reformy“.


Na závěr požadavek zcela zásadní – nastartovat skutečnou komunikaci s jasnými závěry na základě odbornosti a profesionality.


Úplně závěrem chci před tímto sálem říci zcela jasně a zřetelně – po létech trvalého vynuceného poklesu českého zemědělství přišla nová doba. Jsme rozhodnuti ji využít a utkat se s každým, kdo nás bude chtít srazit zpět. Jinými slovy, dnešním shromážděním nic nekončí, ale začíná.

Ing. Jan Veleba, prezident AK ČR


Hodnocení => průměr 018
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář