Úderem loňských žní se pro české, ale i evropské zemědělství dramaticky změnila situace. S výjimkou vepřového masa skončila doba přebytků potravin a přichází doba zvýšené poptávky po potravinách, je tu po létech prostor pro výrobu. Bude proto velmi důležité dohodnout se, jak onu výrobu podpoříme, na jakých komoditních investicích, na jaké politice se dohodneme. Bude důležité, zda se nám podaří ujednotit se na koncepci českého zemědělství v nových podmínkách. Podotýkám, aniž bych chtěl být konfrontační, že Program rozvoje venkova koncepci nenahrazuje, je jenom jedním ze segmentů, byť důležitých, této koncepce.

Svou jasnou pozici musí v nových podmínkách dostat zemědělství v oblastech LFA, které se budou redefinovat. Naléhavost této záležitosti vyvstává v kontextu prudkého rozvoje cen komodit rostlinné produkce. Můj názor, který bych chtěl uplatňovat je jednoduchý. Oblasti LFA jsou dotačně stabilizované, problematická je jen cena hovězího masa, trh dlouhodobě stagnuje. Nepokládám za potřebné diskutovat o tom, zda dotace do LFA ano či ne a v jaké výši. To je dáno společnou zemědělskou politikou. Nenamlouvejme si, že ji změníme tímči oním směrem, nevytvářejme zbytečné napětí, které k ničemu nevede. Nepokládám ale také za potřebné diskutovat o vysokých cenách komodit RV v produkčních oblastech. Ty jsou po žních 2007 dány světovým trhem a na nich nikdo nic nezmění. Když to zjednoduším, tak se domnívám, že do produkčních oblastí je třeba vracet výrobu a zejména intenzifikaci a do oblastí LFA dlouhodobou jistotu s převažujícími prvky údržby krajiny, extenzity, podloženou společenskou objednávkou. Pokládám za naprosto zbytečné a kontraproduktivní vést diskusi tradičním směrem – úrodné oblasti vůči LFA a LFA vůči úrodným oblastem. O to chci všechny požádat. Nevybíjejme se v nic neřešících diskusích, které nás neposunou dopředu, leda zpět.

Další jasnou pozici, koncepci, musí dostat nepotravinářská produkce. Není dobře, když se jeden rok postaví za miliardy korun biolihovary, byť to nejsou miliardy zemědělců, abychom zjistili, že zde nelze spustit ekonomický provoz kvůli vysokým cenám obilí. Ne všude lze pěstovat lukrativní krmné a potravinářské obilí a řepku. Je třeba i v rostlinné produkci diverzifikovat. Nepotravinářská produkce je velkou příležitostí s možností dlouhodobé stabilizace příjmů. Aby byla využita, tak potřebuje koncepci a pravidla, nikoliv kampaně.

Nechci předcházet, ale delegáti sněmu se nevyhnou debatě o narůstajícím velkém problému českého zemědělství a tím je nová generace. Já osobně tuto záležitost vidím jako největší náš problém během nadcházejících let. Musíme se věnovat oblasti odměňování, zemědělského školství, sociálních a motivačních programům. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že tak jak nyní propagujeme české potraviny, tak budeme muset propagovat ve společnosti české zemědělství. Už na školách, v médiích, mezi politiky. Jde o oblast, kterou musíme zvládnout, opačný případ raději nedomýšlet. Vždyť co nám pomohou nové investice, moderní technologie, moderní podniky, když neseženeme jejich obsluhu a řídící menežment. Čeká nás velmi složitá práce, jejímž cílem bude podat společnosti nový obraz českého zemědělství. Obraz pozitivní.

Mohl bych uvádět další a další oblasti, které pokládám pro nadcházející jubilejní sněm za důležité. Na závěr uvedu jenom jednu, která je pro naši akceschopnost rozhodující. Tou je naše jednota. Objel jsem před tímto sněmem celou republiku. Diskutoval s delegáty a činovníky komory ve všech krajích a na valných hromadách okresních organizací. Až na výjimky mám z této cesty dobrý pocit. Jsem si jist, že agrární komora má velké potencionální možnosti. Její členská základna roste a to je velmi dobré znamení. Například na nedávné valné hromadě OAK Trutnov, na které bylo přítomno 64 členů (!), mně sdělili, že za rok přibylo 8 nových členů. Podobné to bylo namátkou v Chrudimi. Spoléhám tedy na tento nadcházející sněm. Spoléhám, že se více sjednotíme, že si stanovíme cíle dalšího horizontu, že proměníme naše možnosti v konkrétní skutky a posuneme se dál dopředu. Jsem si jist, že na to máme.

Jan Veleba