Na prvním místě je lovec, protože zvěřinou je pouze maso ulovené zvěře, tj, například jelení, daňčí, srnčí, černé zvěře, dále pak maso drobné zvěře, jako jsou například zajíci, bažanti či kachny apod. Lovec musí ulovit zvěř v souladu se zákonem o myslivosti.

Pak existují dvě možnosti, buď si ponechá kus pro svoji osobní spotřebu (není nutná žádná úřední veterinární prohlídka), anebo kus prodá. A zde jsou opět dvě možnosti:
a. pro uvádění do oběhu (tj. celá ČR, všechny členské státy i třetí země):

b. pro přímý prodej - nový systém zaváděný novelou veterinárního zákona a vyhláškou č. 289/2007:

• majitel uloveného kusu může prodat přímo konečnému spotřebiteli nebo do maloobchodní prodejny neporcované celé tělo v kůži nebo peří,
• tělo musí být prohlédnuto "proškolenou osobou" bez nálezu rizik pro konzumenta,
• neplatí žádné časové lhůty - pouze co nejdříve po ulovení.

Ve všech případech musí být zaručen princip dosledovatelnosti (tj. kolik kusů, popřípadě kilogramů, bylo dodáno, kolik bylo předáno dalšímu subjektu. Tento princip bude platit i pro přímý prodej (vyhláška č. 289/2007 a veterinární zákon) a platí také pro stravovací zařízení (vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002).

Pro sběrná místa zvěřiny se počítá s jistým zmírněním požadavků (vyhláška č. 289/2007), nicméně musí být zajištěno chlazení a čištění a desinfekce. Pro sběrná a prohlížecí místa a závody na zpracování zvěřiny platí požadavky evropské legislativy, tj. schválení a registrace, a mírnější stavebně technické požadavky (ty však platí již od roku 2006).

Leckomu není ještě dostatečně jasné, jak je tomu s časovými lhůtami dodání, tj. podmínkami, které platily na základě vyhlášky č. 375/2003. Ta však byla letos v listopadu zrušena.

Požadavek na tyto lhůty nebyl již při kontrolách požadován od začátku platnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 853/2004 (tj. rok 2006), které je nadřazenějším právním předpisem a uvádí, že těla ulovené volně žijící zvěře musí být do těchto zařízení přepravena "co nejdříve po ulovení" (bez zadání časových intervalů) tzn. i když vyhláška 375/2003 tento požadavek uváděla, nadřazenější právní předpis tuto povinnost neukládá a není možné vyžadovat více, než je uloženo ve zmíněném nařízením č. 853/2004

A jak je tomu se zvěřinou ve stravovacích zařízeních? Je možné zpracovávat pouze maso, které bylo podrobeno úřední veterinární prohlídce (tj. nese značku zdravotní nezávadnosti). A kontrola v restauracích je pod dozorem orgánů ochrany veřejného zdraví - i zde platí pravidlo dosledovatelnosti dodávaných potravin či surovin.

Čili z uvedeného je zřejmé, že je v možnostech i silách dozorových orgánů (hygienické služby i státního veterinárního dozoru) se přesvědčit v dozorovaných místech, zda se se zvěřinou nakládá tak, jak se má, a zda například také nedochází k záměně s masem farmově chované zvěře.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR

Zdroj: www.apic-ak.cz