Začalo to sklizní řepky a obilí a cenami, které jsme naposledy dostávali za Husáka. Pokračování přišlo v podobě cen sklízené zeleniny, následovaly brambory a nejnovějším „hitem“ jsou ceny hroznů. Zpracovatelé vinaři nejsou žádní troškaři, nákupní cena hroznů se propadla o 30 až 50%. Sečteno podtrženo, dál klesají příjmy prvovýrobců při pokračujícím nárůstu cen vstupů, zejména energie.

To je jedna strana mince. Ta druhá je reakce státní administrativy. Například francouzští zemědělci dostali okamžitě kompenzace na růst cen nafty. Neuvěřitelná rychlost. Když jsme se ozvali, že vyjednané podmínky vstupu do EU nám nevyhovují, ještě týž den reagoval francouzský ministr zemědělství. Samozřejmě záporně. A u nás? Čas běží, je konec září a stále není jasno jak s biopalivy. Co na tom, že to vláda řeší už od května minulého roku. Vládní návrh státního rozpočtu na rok 2006 nám přisuzuje jenom 51% přímých plateb, když můžeme dostat 65%. Že nám tehdejší premiér Špidla a ministr Palas slíbili konkurenceschopné podmínky? Ale kdež, kdo by si to pamatoval a hlavně, kdo by se tím cítil vázán. Obchodní řetězce dál úspěšně stlačují ceny a vybírají nehorázné „výpalné“ od zpracovatelů a zemědělců a devastují jejich ekonomiku, přičemž politici se staví do pozice, že tomu rozumí, ale bohužel s tím nejde nic dělat. Nejen politici, ale i ti, kteří by měli stát v první řadě a bránit zájmy toho, koho zastupují.  Soudci dostanou se zpětnou platností přes půl miliardy korun na mzdách, aby byli nezávislí (!) a naši lidé dostávají 12 tisíc hrubého, aby mohli pracovat v mnoha případech 365 dní v roce.

Možná si řeknete, je to pel mel problémů bez hlavy a paty. Jsou to ovšem problémy, na které léta upozorňujeme. Čas ale běží a voda teče dál. V poslední době se ale mění v dravou bystřinu, kterou buďto vhodnými opatřeními zregulujeme a nebo břehy povolí. Zatím to vypadá na povodeň. 
         

Jan Veleba