Vzhledem k tomu, že největší znečišťovatelé jdou sami cestou průmyslové výroby, nikoliv boje proti změnám klimatu, zůstala by Evropa ve snaze snižovat množství CO2 v atmosféře stejně sama. Signály z Bílého domu, ačkoliv mnohdy značně smíšené a proměnlivé, to samé naznačují i o obraně. Projekt NATO je v ohrožení, vztahy mezi spojenci napjaté a podle všeho budou další čtyři roky s Donaldem Trumpem v čele americké administrativy světem, kde se namísto spolupráce bude muset každý starat sám o sebe.

Citát, který se údajně nesprávně připisuje Winstonu Churchillovi, říká: „Kdo není levičákem ve dvaceti, nemá srdce. Kdo jím je ještě ve čtyřiceti, nemá rozum.“ Evropa je teď trochu jako marnotratný synek s dredatou hlavou plnou ideálů a rozumů o tom, jak by měl fungovat svět, před jehož skutečnou tváří ho chránil bohatý a silný tatínek za oceánem. Otec zavřel penězovody, přišel čas dospět a v zájmu vlastního přežití na ideály zapomenout. I proto se environmentální Zelená dohoda začíná stávat dohodou vojenskou. Stále je to zelená, jen trochu víc „maskáčová“, khaki či pro ty, kteří ještě zažili povinnou vojenskou službu, „vzor 95“.

A zase do toho jdeme se stejnou vervou jako do Green Dealu. Který mimochodem ještě nikdo fakticky nezrušil. Uvolňují se dluhové brzdy. Peníze daňových poplatníků se budou utrácet jak v rámci jednotlivých států, tak z unijního rozpočtu. Kdo si v prosinci koupil akcie zbrojovky Rheinmetall AG, může se těšit ze stoprocentního zhodnocení. A růst se jen tak nezastaví. Německo se totiž chystá zbrojit dál a změnou ústavy připustí veřejný dluh až do výše 80 % HDP.

Celá Unie si pak hodlá půjčovat jménem členských států, a to i Česka, kde se poslední čtyři roky konsolidovalo, ne snad šetřilo, ale zvyšovaly se daně, přičemž peníze půjdou i tam, kde si s šetřením starosti nikdo nedělal. I tady platí, že když s něčím přijde Brusel, je třeba se mít na pozoru, ať už má aktuálně zelená libovolný odstín.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR