Podle Telegraafu byly environmentálním organizacím zadány lobbistické cíle, na základě kterých byly poté odměňovány z unijního rozpočtu. Například největší evropská lobbistická organizace zastřešující environmentální „neziskovky“ European Environmental Bureau [EEB] měla podle listu výměnou za financování za úkol poskytnout alespoň 16 příkladů, kdy europarlament díky jejich lobbistickému úsilí učinil zelenou legislativu ambicióznější. Navíc podle smlouvy, kterou De Telegraaf přezkoumal, mělo být minimálně 700 tisíc eur v dotacích použito k „ovlivnění“ debaty o zemědělství ve směru šetrnějším k životnímu prostředí.

Jako jeden z příkladů nizozemský list označil hlasování o nařízení o obnově přírody. Tato legislativa mimo jiné členským státům ukládá povinnost obnovit či oprostit od jakékoliv lidské činnosti až 10 procent území. Pokud státy tento úkol nesplní, budou platit sankce do unijního rozpočtu. S tímto záměrem, tedy faktického dalšího zdroje financování rozpočtu EU, je mimochodem koncipována řada záměrně ambiciózních, rozuměj nesplnitelných cílů Green Dealu.

Část europarlamentu (především pravicové frakce) a řada států se postavily proti. Náš ministr životního prostředí Petr Hladík, „zelené svědomí vlády“, jak ho na lidoveckém sněmu polibkem smrti počastoval Petr Fiala, považoval schválení zákona naopak za mimořádný úspěch. Zatímco za mořem nová Trumpova administrativa škrtá jeden zelený nesmysl za druhým a dává najevo, že jediná zelená věc, která je bude do budoucna zajímat, jsou dolary, tedy růst HDP, Evropa se stále ne a ne probudit z klimatického blouznění, alespoň soudě podle vystoupení Ursuly von der Leyenové v Davosu.

Začít může třeba zrušením tzv. zeleného reportingu. Ten chce po firmách působících na unijním trhu každý rok audit udržitelnosti, který ale neřeší jen odpovědnost vůči životnímu prostředí, ale třeba rovnost platů a pohlaví. To by bylo, abychom navzdory ztroskotancům a samozvancům za oceánem ten (zelený) socialismus nevybudovali!

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR