Renata Šarjaková, 10. leden 2025
MF DNES: Chcete prodavače strachu, či raději dodavatele zmaru?

Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů)

 

Jak zní ve vánoční klasice, které se ve svátečním televizním programu takřka nedalo vyhnout, tedy v Hřebejkových Pelíšcích: „Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ Konkrétně nálepkování.

S tím, jak se politika mění v souboj marketingových specialistů a vzdaluje se souboji idejí, v mediálním prostoru z úst politiků čím dál tím víc zaznívají zjednodušená označení politiků – nálepky. Není se čemu divit. V době, kdy většina národa není schopna „učíst“, natožpak pochopit delší souvislý text, nelze ztrácet čas a taková nálepka nejenže vydá za tisíc slov, ale navíc je tento způsob komunikace v perfektním souladu s tím, na co je část voličů zvyklá z platforem jako Instagram nebo TikTok.

To jsou informace, či spíše nepříliš zdravá potrava, tedy jakýsi fastfood pro mozek v koncentrované a zjednodušené formě. Politikovi se zkrátka nevyplatí vařit nějaké michelinské politické programy pro masy, když většině v politickém marketingu stačí krmě a la Láďa Hruška či mimibazar. Snížit se k tomu musejí i ti, kteří by nad tím dříve jako konzervativci, profesoři politologie a autoři knihy s příznačným názvem „Politika, jaká nemá být“ ohrnovali nos.

Proto teď na Úřadu vlády nově „jede“ Tik- Tok, ač ho jakožto čínskou platformu informační služby považují za bezpečnostní riziko a v projevech premiéra najdeme víc strašení než v románech Stephena Kinga či filmech Alfreda Hitchcocka. Přitom vzor mnoha konzervativních politiků Winston Churchill kdysi prohlásil, že politik nesmí být otrokem veřejného mínění, naopak by ho měl sám umět vytvářet. To by nicméně mělo být mementem i pro současnou opozici, která v době pandemie rozvolňovala a zpřísňovala proticovidová opatření podle aktuálního veřejného mínění a ministři zdravotnictví se střídali jako apoštolové na orloji.

Je zcela pochopitelné, že vládnoucí koalice na straně jedné a opozice na straně druhé samy sebe definují jako opak toho, před čím samy straší. Na druhou stranu by si volič v roce 2025 zasloužil více než „volte mě, protože nejsem prodavač strachu, jinak skončíme v područí Ruska“ či „odstavte od moci dodavatele zmaru, jinak skončíme v područí Bruselu“. Minimálně v zemědělství (a platit to bude i o jiných sektorech) je třeba si jasně říci, co se udělalo v posledních 20 letech špatně, kde jsou největší problémy a jak je třeba je řešit. Bez nálepkování a bez strašení. Zvládne to někdo?

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR


Hodnocení => průměr 297
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář