Proč jsem si na tuto historku vzpomněl? Od minulého týdne máme schválenou novou Evropskou komisi. Od Evropského parlamentu získala zatím nejslabší mandát v historii EU (od roku 1993). Podpořilo ji pouhých 54 % europoslanců. Na druhém místě, co se týče nedůvěry, je Junckerova komise, která tehdy získala podporu 61 %.

Bruselské Politico dává druhé komisi von der Leyenové přívlastek „pravicově orientovaná“. To podle liberální „bruselské kavárny“ vysvětluje nízkou míru podpory. Tato konstrukce nicméně dostává trhliny při pohledu na opozici v europarlamentu, která je sama z velké části pravicová. Ve skutečnosti rozpaky vzbuzuje především fakt, že Evropa ekonomicky stagnuje, nicméně hodlá dělat v podstatě totéž jako dosud.

Dobře to ilustrují dvě deklarované hlavní priority nové Komise – obrana a konkurenceschopnost. Mezitím německá média informují o závažné krizi tamního ocelářství, které je v úpadku v důsledku „klesající poptávky, zvýšené globální konkurence, vysokých nákladů na energii a výdajů souvisejících s přechodem na zelenou energii“. Ohroženo je více než sto tisíc pracovních míst v ocelářství s možnými dopady až na 500 tisíc v navazujících odvětvích. Podobně jsou na tom výrobci surovin pro zbrojní průmysl, především nitrátů, na které dopadá vysoká cena emisních povolenek. Zemní plyn se jako surovina pro výrobu výbušnin i minerálních hnojiv navíc vozí z Ruska, s nímž jsme dle evropských institucí ve válce.

Takže ocel na výrobu tanků si dovezeme z Číny, se kterou jsme v obchodní válce kvůli elektromobilům, a nitráty na výrobu střeliva si dovezeme z Ruska, se kterým jsme v otevřeném ozbrojeném konfliktu. To jsou ty naše priority. Pak se nemůžeme divit, že jsme spíše „priamo v riti“ a země na východ od nás jsou možná ze strachu, možná z vypočítavosti v té ruské zabořeny až po uši.

Autor: Jan Doležal prezident Agrární komory ČR