Tamní produkce je totiž s to prakticky zlikvidovat francouzské a německé automobilky, jež z mnoha důvodů (včetně unijních regulací) vyrábějí vozy jezdící čistě na elektrický pohon s vyššími náklady než jejich čínská konkurence. V čem konkrétně rozkol nastal? V tom, jestli cla zavést, nebo ne.

Francouzský prezident Macron minulý týden v Berlíně varoval, že bez cel mohou evropské automobilky za dva tři roky být prakticky vytlačeny z trhu. Dále prohlásil, že pokud bude Evropa dále vyznávat volný trh, může to být její smrt, a měla by se proto vrátit k protekcionistickým kořenům. Naproti tomu Německo, ač je to země se silnými a vlivnými automobilkami, které vsadily svou budoucnost právě na (v současné době drahou a nepraktickou) elektromobilitu, hlasovalo nakonec proti clům. Motivace kancléře Scholze je jasná. Německé automobilky do Číny vyvážejí. Vlastnit Mercedes nebo BMW, ale i některé luxusnější SUV Volkswageny je zkrátka pro čínskou smetánku prestižnější než vlastnit Peugot či Renault.

Němci pochopitelně očekávají, že Číňané budou na dovozní cla do EU reagovat odvetnými cly právě také na německý export do Číny. Pravdou je, že Čína své prakticky státní automobilky masivně dotuje s cílem získat v Evropě tržní podíl a z určitého pohledu může jít o narušení férové hospodářské soutěže. Číňané nicméně nechystají odvetná opatření jen pro automobilový průmysl, ale chystají se omezit také dovoz zemědělských komodit. EU sice zemědělství dotuje, ale především jako kompenzaci ekonomické újmy, která pěstitelům vzniká v souvislosti s vyššími environmentálními standardy produkce. Z těch ale nechce slevit, ani když krachující zemědělci protestují v ulicích.

Ačkoliv rozhodně nejsem zastáncem prázdné floskule opakující se Kamaly Harrisové o snech, ambicích a aspiracích, tak jestli prezidentské volby za měsíc vyhraje Donald Trump, budou nejen zemědělci čelit asi největší obchodní válce v moderních dějinách. A jakákoliv obchodní válka pak mívá vždy více por