Jak to u rozchodů bývá, zůstává i v rozchodu koaličním mezi bývalými partnery hořkost, zvlášť pokud se po třech letech rozejdou přes telefon a bolístky a křivdy si vzkazují přes média. Hned po rozchodu začíná boj o zachování tváře a dělení společné domácnosti. V rámci boje o zachování tváře musí ten odkopnutý navenek ohlásit, že vlastně nedostal kopačky, ale že už se to nedalo s tak hrozným partnerem vydržet.

Ten, kdo rozchod iniciuje, zase kontruje tím, že to tomu protějšku přece muselo být dávno jasné, že není vše v pořádku a že vlastně vztah udržoval tak trochu z lítosti.

Tady se musím přiznat, že i mně je podivné, že údajné špatné manažerské řízení resortu s „nejokatějším“ symptomem neúspěšné digitalizace stavebního řízení začalo býti neudržitelným problémem až po pirátském výbuchu v krajských volbách. Na druhou stranu pirátské tvrzení, že ODS si tajně myslí na povolební koalici s ANO, a proto se s Piráty rozešla, nemá (alespoň dokud zůstanou předsedové obou stran na svých postech) příliš reálné základy.

Co se bude dít dál, může napovědět dění u našich západních sousedů. Tam totiž minulý týden rezignovali předseda a předsedkyně strany Zelených (mají vždy v čele muže a ženu) a současně i kompletní vedení mladé odnože strany. Mladí Zelení chtějí dokonce založit stranu vlastní, levicovější, s ještě větším důrazem na ochranu klimatu. Hodně štěstí. Stejně jako našim Pirátům, jejichž část koketuje s německou cestou.

Podobnosti tím ale nekončí. Tamní „semaforová“ tříkoalice mele rok před volbami z posledního a kancléři Scholzovi nevěří téměř 90 % voličů. Inverzně to znamená, že mu věří pouze desetina z oprávněných 60 milionů voličů, tedy asi 6 milionů. Až se s tímto číslem pochlubí Petru Fialovi, ten mu zajisté jako ve starém vtipu odpoví, že je to všude stejné, že jemu také bezmezně věří 6 milionů voličů.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR