Být fluidní mohl zkusit český nominant na eurokomisaře, boomer Jozef Síkela. Možná mu mohlo zůstat některé ze silnějších, původně preferovaných portfolií – energetika či obchod. Ponechme stranou, že von der Leyenová se tak možná Čechům mstila za genderovou neposlušnost, neboť by si lépe rozuměla s Danuší Nerudovou, a Síkela tak může být rád alespoň za to, že v záchvatu genderové spravedlnosti, jež paní předsedkyni postihla, dostal pouze partnerství mezinárodní, nikoliv registrované.

A pochvalme „fluidní“ vládní komunikaci v reakci na finální složení Komise. Najednou se z mezinárodního partnerství stalo silné portfolio, na něž si vláda tajně myslela, až si to ani nedovolila vyslovit nahlas. Do vedení příslušného generálního ředitelství Komise se už hlásí první dobrovolníci v čele s Tomášem Prouzou, nejspíš aby v rámci rozvojové pomoci mohly v Africe vyrůst první Lidly a Kauflandy. Těžko říci, zda by v dnešní hyperkorektní době nebyl na přítěž fakt, že obě značky vlastní nejbohatší Němec Dieter Schwarz. Ten je sice „Schwarz“, ale jinak čistokrevný Němec s bílou tváří a bílými vlasy. Štěstí by mohla zkusit třeba i ryze česká Alza, jen by si s těmi „černými pátky“ v reklamách musela dávat pozor.

Od nekorektního humoru zpátky domů. I tady se teď dějí poněkud „fluidní“ věci. Krajské volby přinesly nikoliv oranžové, ale světle modré (ANO) „tsunami“, ze kterého pro vládní koalici vítězně vyplavaly jen tři kraje, přičemž kapitán jihočeské lodi se od vrchního admirála mediálně distancoval.

Ten se přesto „fluidně“ cítí jako vítěz. Zato šéf pirátské flotily, která šla jednoznačně ke dnu, si na nic nehraje a jde od kormidla. Paradoxně přitom v krajích nebyli na postech radních za Piráty (alespoň dle mých zkušeností) vyloženě špatní lidé, jen se jim nevyplatilo plout pod modrou vlajkou. Jestli rok „fluidního plutí“ v opozičních vodách bude případně Pirátům stačit, to se teprve uvidí…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR