Abychom předešli nedorozumění, jde o ceny, za které zemědělci prodávají svoje produkty, nikoliv o ceny, které za zemědělské produkty platí zákazník. Ten obvykle nakupuje u maloobchodu, což je o jednoho prostředníka a jednu marži dále v případě nezpracovaných produktů, jako jsou třeba ovoce či zelenina, o dva prostředníky a dvě marže dále v případě produktů zpracovaných, jako jsou třeba jogurty nebo sýry.

Nicméně zpět k cenám, jež dostávají zemědělci. Ty trvale a výrazně klesají již 14 měsíců v řadě a podstatně vylepšují inflační statistiku. Ceny obilovin a olejnin jsou dnes dokonce nižší než roku 2021. S nadsázkou tak lze říci, že vláda by měla zemědělcům poděkovat za dobrá čísla, jimiž se může nejen před letošními krajskými volbami pochlubit.

Cílem každého řádného podnikatele nicméně není vylepšovat mediální obraz té či oné politické garnituře, ale vytvářet zisk. Ona statistika klesajících cen zemědělských výrobků při rostoucích nákladech totiž v podstatě také znamená, že zemědělci již druhým rokem prodávají se ztrátou. Od toho přece mají dotace, řekne si lajk. Problém s dotačními podporami je následující. Náklady se zemědělcům zvyšují s tím, jak se zvyšuje inflace. O inflaci se mnohdy navyšuje nájem za zemědělské pozemky a inflaci ve výši 30 % chtějí alespoň částečně kompenzovat také naši zaměstnanci. Jen nájemné a mzdy pak ve výdajích zemědělských podnikatelů dohromady čítají přes 50 miliard, tedy asi dvojnásobek toho, co dotace.

Zemědělci si na sebe musí vydělat, což by bylo v pořádku, pokud by se na jedné straně neustále nekupila omezení a regulace, jež na tento obor dopadají, a zároveň by nedocházelo ke snižování dotací a zvyšování daní na straně druhé. V letošním roce zemědělci pravděpodobně jen na obilovinách a olejninách přijdou o téměř šest miliard korun. Čeká je dost možná nejhorší rok od vstupu do EU, který se pravděpodobně odrazí i na výběru daně z příjmu. Vláda tak může zemědělcům poděkovat, ti (a vlastně ani vláda, podivující se nad nižším meziročním výběrem daně) si za to bohužel nic nekoupí.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR