Kandidáti jsou mnohdy skutečně platnými reprezentanty svých voličů, jindy ale vnímají získání mandátu jako zaslouženou odměnu od strany za celoživotní přínos, případně jako náplast za neúspěch v předchozích volbách. I v letošních eurovolbách se objevuje pár osobností, které vzbuzují pocit, že by daného jedince měl už konečně někdo zvolit, aby od něj (ní) byl pokoj.

Už to by samo o sobě pro některé slabší povahy mohlo být motivací k volbám tento pátek a sobotu dorazit. Mojí osobní motivací je skutečnost, že jindy poněkud prázdné proklamace o tom, že nyní se „láme chleba“, mají tentokrát blíž k pravdě než obvykle. Poslední volby do Evropského parlamentu nám ukázaly, jaký důsledek má skutečnost, že celá řada voličů Unii tak trochu ignoruje.

A to je škoda. Jestliže před rokem 2019 se europarlament více či méně dělil na pravici a levici, v roce 2019 do ringu vstoupili ještě environmentalisté a nacionalisté. S nacionalisty se nikdo nebavil a environmentalistů se kvůli mediálnímu obrazu bála umírněná pravice i méně radikální socialisté. Evropa proto zapomněla na prorůstové strategie z první dekády nového tisíciletí, na proklamace o tom, jak hospodářsky předežene USA, a posledních pět let se honila hlavně za změnou klimatu. To je bezesporu důležité téma, ale bez globálního vlivu a schopnosti přesvědčit zbytek světa, aby do toho šel také, což svede jen ekonomicky silné uskupení, se jedná jen o spolehlivou cestu k tomu, jak snížit vlastní konkurenceschopnost.

Nám zemědělcům se jen těžko chápe, proč bychom měli od lidí, kteří létají na klimatické konference soukromými tryskáči, poslouchat řeči o tom, jak krávy ničí životní prostředí. Obzvlášť když je všechno následně korunováno uzavřením obchodní dohody s částí světa, kde se kácí deštné pralesy, aby bylo místo pro další krávy či produkci krmiva. Proto k těmto volbám já stejně jako další zemědělci půjdeme, už jen proto, abychom měli čisté svědomí v rozhodování o tom, jestli se do Unie vrátí zdravý selský rozum, či nikoliv. Hokej už skončil, venku je zamračeno, takže nezbývá než doufat, že se neprojeví klimatická změna a místo u vody se potkáme ve volebních místnostech.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR