Situace skutečně není dobrá a zemědělce i v květnu dál trápí nízké ceny hlavních obilovin a olejnin a vysoké náklady pramenící z vysokých ambicí unijní zemědělské politiky. Ač se v posledních měsících před eurovolbami politici na unijní úrovni horečně snaží napravit, co v předchozích pěti letech nadrobili, efekt se pro zemědělce nedostaví okamžitě. Porosty, které se budou sklízet za několik měsíců, jsou totiž ještě založeny dle současných pravidel, a to včetně povinných úhorů, omezení orby a dalších „lahůdek“.

V Česku jsme si navíc navykli na to, že jsme „bruselštější“ než Brusel, a tak zemědělce v příštím roce čeká ještě zpřísnění pravidel ochrany půdy proti erozi. Ne, že bychom půdu proti erozi chránit neměli, ale jen těžko pochopitelná je skutečnost, že sousední Rakousko, kam mnoho politiků jezdí lyžovat, chrání proti erozi 12 % orné půdy, zatímco mnohem „placatější“ Česko se chystá chránit 65 %.

V této souvislosti je ještě méně pochopitelný apel ministra zemědělství, aby zemědělci přestali pěstovat obilí a vrhli se na jiné plodiny, třeba brambory či sóju. Zaprvé, Rakušan (nikoliv Vít, nýbrž rakouský sedlák) prodá svoje „erteple“ za vyšší cenu, a to třeba i v bio kvalitě, Čech je prodá německému řetězci za pár korun a s „ambicióznější“ ochranou půdy proti erozi je bude třeba na Vysočině muset buď přestat pěstovat, nebo si na jejich sázení pořídit zatraceně drahou techniku. Sója bude v našich podmínkách vždy dražší než ta jihoamerická geneticky modifikovaná, sklízená dvakrát ročně na pozemcích, kde před pár lety stál deštný prales.

Končící komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski v nedávném rozhovoru pro Euractiv mimo jiné poděkoval zemědělcům za protesty a vyjádřil přání, aby byl dotační systém vůči zemědělcům vstřícnější a férovější. Škoda, že ty volby nejsou častěji.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR