Jde nejen o to vybudit tuzemské voličstvo, které volby do Evropského parlamentu statečně ignoruje (poslední účast 28 % hovoří za vše), pro některé o obhajobu mandátu, ale pro Evropu jako takovou jde možná o poslední šanci přehodit výhybku vlaku směřujícího na „zelenou“ slepou kolej. Několik příkladů za všechny.

Zbrojní průmysl nemůže konkurovat Rusku, protože je svazován pravidly udržitelnosti. Evropské banky nechtějí půjčovat těžebním společnostem, neboť nejsou podle unijních pravidel dostatečně zelené, a ty se tak musí obracet na banky v zámoří. Evropa je tak sice možná ekologicky ambiciózní, ale hlavně slabá a závislá na dovozech ze zemí, kde ekologii vůbec neřeší.

Pro nás zemědělce budou tyto volby mimořádně důležité. Rozhodnou, zda bude, anebo nebude pokračovat současný nedomyšlený Green Deal a zda Evropa bude zemědělce chránit, či likvidovat. Ne že bychom nechtěli ekologii jako takovou, ne že bychom pro sebe i spotřebitele nechtěli potraviny bezpečné a zdravé, s minimem chemie a vyrobené s ohledem na životní prostředí. Takové ale evropské potraviny již nyní jsou. Ve snižování „chemie“ je Evropa světovým lídrem. Česko pak v Evropě patří mezi státy, které spotřebu přípravků dlouhodobě snižují. Stejné je to i s péčí o půdu a krajinu. Kdyby to zemědělci nedělali, byli by nejen sami proti sobě, ale také by ztratili nárok na dotační podpory.

Problém nastává v okamžiku, kdy jsou místní producenti tlačeni do ekologie, kterou nepoptává trh a kterou nelze donekonečna udržovat na umělé životní podpoře, tedy dotačních podporách. Zemědělskou politiku je dnes třeba hlavně zjednodušit a při zachování produkce i ohleduplnosti vůči přírodě zajistit, aby zemědělství v Evropě chtěl ještě někdo dělat. Nově zvolení europoslanci a také nový eurokomisař k tomu mohou přispět. Musí ale pochopit a chtít. Chytrému napověz, hloupého vykroužkuj…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR