Mezi hlavní témata „summitu“ patří situace v zemědělství, jež není jednoduchá. Na jedné straně je tu problém nízkých výkupních cen způsobených bezcelními dovozy z Ukrajiny a Ruska, na straně druhé čelí zemědělci vysokým nákladům, způsobeným inflací všech vstupů kvůli ruské agresi na Ukrajině, vyšperkovaným o „greendealová“ omezení a nařízení, jež platí pro zemědělce evropské a neplatí pro zemědělce ve zbytku světa. Unie navíc, protože v novém rozpočtovém období sleduje takzvané „nové priority“, zemědělcům dává stejně nebo méně peněz než v roce 2014.

Jak z toho ven? Komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski navrhuje navýšit přímé platby o inflaci až do výše 10 %, a to z národních, ne unijních rozpočtů. Tedy přesněji: na kompenzaci se mohou těšit Němci či Poláci, ne Češi, jejichž vláda zemědělcům nefandí a je v jejich případě „rozpočtově odpovědná“. Ač by se jindy na podobnou podporu nahlíželo jako na nedovolenou v rámci jednotného trhu, existuje pro ni právní opora v tzv. dočasném krizovém rámci. Celým názvem „dočasném krizovém rámci v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině“.

Vzhledem k historickým zkušenostem víme, že dočasnost v případě Ruska může znamenat i 23 let, a proto má Brusel dost času na hledání řešení. Jen škoda, že čas se krátí samotným zemědělcům. Mnohým začínají docházet peníze. Výjimkou nejsou případy prodeje půdy k uhrazení závazků, jako jsou mzdy, hnojiva, pohonné hmoty a splátky traktorů, tedy krásných drahých strojů, jak jim říkají ve Strakově akademii.

S tím, jak se bude oddalovat řešení a místo toho budou zaznívat podobné „mimoňské“ fráze, budou se zemědělci radikalizovat. Ti umírněnější možná před Strakovkou nevyklopí hnůj, ale vhodí v červnu do urny protestní hlas proti vládní pětikoalici, kterou v posledních volbách mnohdy volili. Účel je ale stejný jako u toho hnoje. Tedy aby se dámy a pánové z „pětikolky“ chytili za nos. Nebude ale už pozdě? Komu není rady, tomu není pomoci…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR